natoaktual.cz

Summit NATO 2023

Speciální příloha
k summitu ve Vilniusu

Zpravodajství

POZNÁMKA: Ukrajina neprohrává a ani se nehroutí, to my podléháme

24. února 2024 9:01

I kdyby válka na Ukrajině skončila třeba zítra, konfrontace Ruska se Západem potrvá dlouhé roky a neklidné časy jen tak nepominou. Klíčová bude naše výdrž. Ukrajina totiž neprohrává a ani se nehroutí, jak občas máme tendenci podléhat momentálním náladám a vtíravým výkřikům Kremlu.

Ukrajinský obránce | foto: @DefenceU

Dva roky od plné ruské invaze na Ukrajinu je jasné, že diplomatické řešení nyní zkrátka neexistuje a ani existovat nemůže. Rusku fakticky vládne stále izolovanější člověk, kterého paradoxně fyzicky vídá jen hrstka nejbližších, ale všichni ostatní se ho bojí. Přímá komunikace s Vladimírem Putinem není možná.

Rusko nastoupilo rétoriku, že se „brání tomu zlému Západu jako v historii Napoleonovi nebo Hitlerovi“ a že určitě vyhraje. Přesně v duchu své vlastní teorie vítězství: „My jsme přece ti drsnější, Západ se unaví, otupíme je a nakonec prostě musíme zvítězit“. Kreml domácímu publiku zatím úspěšně tvrdí, že Rusko „bojuje o přežití“.

„Zdá se, že Západ je až moc náchylný k tomu, aby jeden den byl nadšený, že se Rusko za chviličku sesype a druhý den láteřil nad tím, jak se Ukrajina hroutí.“

Rusko je připraveno na dlouhou válku, zcela přepnulo svou ekonomiku do válečného módu. A vůbec nejde jen o Ukrajinu. Nezastaví se. Jakékoliv případné dočasné příměří mu jen umožní se nadechnout, rychle se dozbrojit a válčit dál. A Ukrajina není jediným cílem!

Evropa a celý kolektivní Západ se proto musí připravit na dlouhou konfrontaci s Ruskem, ačkoliv zatím stále děláme, jakože se nás příliš netýká. Někteří odborníci vidí srovnání s druhou světovou válkou a podle tohoto schématu jsme uvažováním zatím jako v roce 1941. Teprve si začínáme uvědomovat, co jsme to dopustili a pomocí Ukrajině si jen kupujeme čas.

Ano, vojenskou, materiální a finanční pomocí Ukrajině je nutné chápat jako investici do budoucnosti. Jako nový Marshallův plán, který se už jednou v historii náramně vyplatil.

Ukrajinci ukazují, že s naší pomocí hladovému medvědovi vzdorovat lze. A díky nim krvácí a pelichá.

Ukrajina válku neprohrává a ani se nijak nehroutí. Válka nezpůsobila ekonomický kolaps Ukrajiny, i když to řada expertů předpovídala. Ekonomika zůstává v produktivním stavu, ukrajinská společnost ukazuje svou odolnost a odhodlanost, i když jen ona má právo cítit se „unavená“ a pochopitelně také je. Ukrajinci si sami přejí, abychom je vnímali jako odolné a silné válečníky. Nic prokazovat nemusí, v boji dokázali fenomenální věci.

Podle odtajněných informací v americkém Kongresu bylo k prosinci 2023 na Ukrajině zabito nebo zraněno 315 000 ruských vojáků. To je 90 procent sil, které Moskva před invazí shromáždila a naprosto šílená bilance pro zemi, která se neustále pasuje do role velmoci s druhou nejsilnější armádou světa.

Ukrajinci vyhnali okupanty z drtivé většiny svého území, Černé moře není pro ruská válečná plavidla ani trochu bezpečná zóna, z nebe padá jeden ruský bojový letoun za druhým a v hloubi ruského území stále častěji vybuchují „dárky“ pro Putina.

A že se před pár dny stáhly ukrajinské jednotky z tolik skloňované Avdijivky, aby se vyhnuly obklíčení? To je v kontextu konfliktu naprosto bezvýznamná epizoda. Ano, Rusko s nástupem roku přebralo aktivitu, ale v boji o trosky velikosti „okresního města“ ztratilo od loňského října do poloviny února nejméně 47 000 vojáků, tedy více než během desetileté sovětské války v Afghánistánu. „Vítězství“ pro cara za každou cenu.

Zdá se, že Západ je až moc náchylný k tomu, aby jeden den byl nadšený, že se Rusko za chviličku sesype a druhý den láteřil nad tím, jak se Ukrajina hroutí.

Ano, ruská válka na Ukrajině napáchala nedozírné škody. Obnova země bude stát 500 miliard dolarů. Až 30 procent ukrajinských uprchlíků se ze zahraničního azylu do mateřské země pravděpodobně nikdy nevrátí. Nebudou mít kam. A čím je válka delší, procento se zvyšuje.

Rusko je dávno na trajektorii konfrontace se Západem. Přímé vojenské se dá vyhnout skutečným budováním reálné obrany a silného odstrašení. To už si začíná uvědomovat i Evropa, která není na takový scénář ještě připravená a potřebuje čas. A dávají nám ho Ukrajinci.

Rusko není silnější, ale musí to vidět a Západ mu to musíme správně ukázat tak, aby to pochopilo. Je téměř jisté, že obranné výdaje ve výši 2 procent HDP stačit nebudou. Komunistické Československo dávalo v 80. letech minulého století 5 procent HDP a to mu žádné nebezpečí ze „zlého Západu“ nehrozilo. Je to přitom ta nejlevnější cesta, jak se ubránit.

Na druhou strana si celé západní společenství zatím ještě nepřipustilo selhání domněnky, že pokud Západ něco nakáže, všichni to dodrží. Rusko totiž stále zůstává pro velkou část světa seriózním partnerem. Mocenským i obchodním.

„A mělo by platit, že jako nemáme právo říkat Izraeli, ať nezabíjí teroristy Hamásu, tak nemáme právo Ukrajině zakazovat, aby si opatřila zbraně dlouhého dosahu.“

Se vstupem do třetího roku brutální ruské války, musí Západ zajistit, aby Ukrajina obnovila síly, doplnila zásoby a výzbroj. A mělo by platit, že jako nemáme právo říkat Izraeli, ať nezabíjí teroristy Hamásu, tak nemáme právo Ukrajině zakazovat, aby si opatřila zbraně dlouhého dosahu.

Připravme se, že kremelská propaganda bude proti další pomoci Západu útočit na všech frontách. A pocítíme to i my v České republice. Ostatně jsme to už slyšeli nesčetněkrát i z úst řady českých opozičních politiků, kteří intenzivně šíří nepravdy nebo dokonce jako jeden ze členů sněmovního výboru obranu za SPD vypráví detaily o projektech české armády pro ruský propagandistický kanál, přímo řízený Kremlem.

Skvělou zprávou je, že Češi rozhodně „rusofilní“ nejsou. Tradičně proruskými názory se už z historie dlouhodobě netají asi 10 procent populace. Zhruba dvě třetiny společnosti vnímají, že vinu nese Rusko. A odpovídá tomu také neuvěřitelná solidarita, když Češi v několika sbírkách na zbraně pro Ukrajinu vybrali přes 2,5 miliardy korun a desítky milionů přibývají každý měsíc. Další miliardy pak poslali na humanitární pomoc.

Snad jen ve školách by se naše děti mnohem více učit moderní dějiny a znát souvislosti, než dlouze probírat „třetihory“.