natoaktual.cz

Summit NATO 2023

Speciální příloha
k summitu ve Vilniusu

Zpravodajství

ANALÝZA: Ukrajinská letní útočná kampaň začala, jedna operace nebude stačit

18. června 2023 11:39

K osvobození všech okupovaných ukrajinských území bude nutná delší vojenská kampaň v podobě několika operací. „Tento závěr nemusí platit pouze tehdy, pokud by se Rusko vnitřně zhroutilo,“ konstatuje analytik Zdeněk Kříž z Masarykovy univerzity v Brně.

Ukrajinský voják | foto: @DefenceU

Mediálně diskutovanými tématy současnosti jsou operační zámysl, načasování a budoucí průběh ukrajinské letní ofenzívy.

Ukrajinský generální štáb musí při jejím plánování a realizaci zohlednit desítky různých proměnných, z nichž část je obtížně kvantifikovatelná (např. morální stav vojsk protivníka) a některé jsou předvídatelné pouze s jistou pravděpodobností (počasí).

Zvažuje se počet, výzbroj, výcvik a morálka vojáků, velikost záloh a schopnost nahrazovat ztráty, terén a jeho průchodnost vzhledem k vývoj počasí, logistická náročnost operace, schopnosti vlastní a protivníkovy logistiky, prostupnost komunikací a mnoho dalších proměnných u vlastních vojsk a protivníka.

Každé operační plánování začíná ujasněním situace a pokračuje stanovením cílů, které mají být splněny, za jakých podmínek budou plněny a v rámci jakých omezení (politických, hospodářských, vojenských atd.) budou cíle dosahovány.

„K osvobození všech okupovaných ukrajinských území bude proto nutná delší vojenská kampaň. Tento závěr nemusí platit pouze tehdy, pokud by se Rusko vnitřně zhroutilo.“

Teprve na základě tohoto hodnocení se proces plánování zaměřuje na stanovení způsobu, jakým bude vojenská operace provedena. V tomto rámci se zvažují alternativy. Nejvhodnější z nich jsou zpracovány do plánovací dokumentace.

Vzhledem k náročnosti úkolu je plánování současné ukrajinské kampaně činností, do které jsou různým způsobem zapojeny stovky vojenských specialistů různých odborností.

S výjimkou britské armády při přípravě invaze do Iráku 2003 nestála žádná jiná armáda Evropy před úkolem provést útočnou operaci/kampaň takového rozsahu dlouhé dekády.

Ukrajinské úřady mnohokrát deklarovaly, že politickým cílem války je dosažení mezinárodně uznaných hranic země. V současnosti Rusko stále okupuje přibližně 18 % ukrajinského území, tedy zhruba 100 000 km2. Pokud stojí před ukrajinským vojenským velením úkol osvobodit takto rozsáhlé teritorium proti „druhé armádě na Ukrajině“, je třeba podle mého soudu naplánovat několik útočných operací.

Uvádí se, že při mimořádně úspěšné Charkovské útočné operaci na sklonku léta 2022 se podařilo osvobodit přibližně 12 000 km2 území. Jedna proto nebude stačit. Potřebné budou nejméně dvě, protože Ukrajina musí osvobodit území nejenom na jihu nýbrž i na východě země (Doněcká a Luhanská oblast).

Je pravděpodobné, že mezi nimi bude nutné počítat s operační přestávkou, protože síly válčících stran jsou podstatně méně početné, než byly na tomto teritoriu v době druhé světové války a nahrazovat ztráty je pro obě strany obtížné.

K osvobození všech okupovaných ukrajinských území bude proto nutná delší vojenská kampaň. Tento závěr nemusí platit pouze tehdy, pokud by se Rusko vnitřně zhroutilo.

Ukrajinu limituje několik faktorů

Zásadním politickým limitem ukrajinské letní útočné kampaně je absence spojenců, kteří by Ukrajinu přímo podpořili vlastními vojsky a otevřeli proti Rusku druhou případně třetí frontu.

Kyjev je sice ve svém boji o přežití politicky, hospodářky a vojensky podporován kolektivním Západem v rozsahu, který byl ještě 23. února 2022 nepředstavitelný, avšak červenou čarou, kterou Západ zatím nepřekročil, je provádění kinetických útoků proti ruským cílům.

Ekonomickým limitem je podstatně menší ukrajinská ekonomika ve srovnání s ekonomikou ruskou, která se z důvodu vedení bojů na ukrajinském území zmenšuje a trpí dalšími škodami.

„Destrukce kritické infrastruktury, jakou s velmi vysokou pravděpodobností Rusko nedávno předvedlo v případě Kachovské přehrady, je součástí dalších ruských plánů. Pokud se tedy bude válka protahovat, budou se škody na ukrajinské straně zvětšovat.“

Vzhledem k brutálnímu způsobu, jakým Rusko svoji agresi vede, se lze oprávněně domnívat, že destrukce kritické infrastruktury, jakou s velmi vysokou pravděpodobností Rusko nedávno předvedlo v případě Kachovské přehrady, je součástí dalších ruských plánů. Pokud se tedy bude válka protahovat, budou se škody na ukrajinské straně zvětšovat.

Hlavními vojenskými limity jsou potom nižší mobilizační potenciál Ukrajiny, málo kapacit k adekvátnímu výcviku 700 tisíc – 1 milion záložníků a povolanců, kteří nastoupili do ozbrojených složek po začátku ruské agrese a zejména absence času a výcvikových kapacit, aby nově cvičené ukrajinské brigády zvládly provádění kombinovaných (vševojskových) operací dle standardů západních armád.

V neposlední řadě se musí řádně zvážit, zda vůbec a jak je zajištěno dokončování formování zatím nekompletních svazků, nahrazení ztrát živé síly a bojové techniky a obnovování bojeschopnosti nasazených brigád. A ukrajinské ztráty nebudou malé! Ukrajinské velení se o tom přesvědčilo při osvobozování pravobřežní Ukrajiny v létě a na podzim loňského roku.

Jak celkově vypadá poměr sil v klíčových doménách? Z dostupných dat vyplývá, že v pozemní doméně mají ukrajinské síly nad ruskými v současnosti výhodu ve větším počtu živé síly, lepším výcviku a vybavení alespoň části ukrajinských brigád relativně moderní západní výzbrojí.

Rusko má převahu v námořní doméně, kterou ale nemůže díky charakteru bojů a ukrajinské pobřežní obraně náležitě využít a má i převahu ve vzdušné doméně. Pokud by Ukrajina stála proti Rusku sama, mělo by Rusko převahu i ve vesmíru. Za současného stavu věcí tomu tak není.

V neposlední řadě dosavadní průběh války ukazuje, že Ukrajina je silnější než Rusko v informační doméně a v kyberprostoru. A co je nejdůležitější, morálka ukrajinského vojáka je podle všech dostupných dat na vyšší úrovni než toho ruského.

Zničit vojska nebo obsadit území

Ukrajina si může vybrat mezi dvěma základními variantami dosažení cíle obnovit svoji svrchovanost v rámci mezinárodně uznané hranice.

Může usilovat prioritně o zničení ruských ozbrojených sil, anebo o obsazení území a dobytí okupovaných měst. Každá z nich má v současném kontextu svoje výhody a nevýhody. Jejich rozbor je na samostatný článek.

Zájemcům o vojenskou historii je známo, že Sun Tzu považoval dobývání měst za nejhorší možnou strategii a Napoleon vždy usiloval o zničení nepřátelské armády. Pokud jsou nepřátelská vojska zničena, je mnohem snazší obsadit města a území.

„Nevýhodou strategie zničit prioritně ruské vojsko je ale schopnost Moskvy doplňovat ztráty a vrhat do boje stále nové špatně vycvičené formace vyzbrojené čím dál starší výzbrojí.“

Nevýhodou strategie zničit prioritně ruské vojsko je ale schopnost Moskvy doplňovat ztráty a vrhat do boje stále nové špatně vycvičené formace vyzbrojené čím dál starší výzbrojí.

Podle mého soudu Rusko zatím za více než rok vedení války pravděpodobně neutrpělo ztráty, které by mu bránily v této strategii ještě chvíli pokračovat. Přesto bude pro ukrajinské vrchní velení lepší usilovat prioritně o zničení ruských sil.

Jak mohutné síly proti sobě stojí?

Velikost nasazených sil na obou stranách je jednou z nejpřísněji utajovaných informací. Ukrajinský generální štáb uvádí, že Rusko proti Ukrajině v současnosti rozvinulo přibližně 350 000 vojáků.

I přes velké ztráty, které Ukrajinci k začátku června 2023 odhadují na přibližně 200 000 mrtvých a 630 000 raněných, je zatím v možnostech Ruské federace takovou sílu proti Ukrajině nasadit a udržovat.

V Rusku probíhá kontinuální výběrové povolávání do ozbrojených sil tempem 10-20 000 měsíčně již přibližně 2 roky a v jedné vlně bylo na podzim loňského roku povoláno údajně 300 000 mobilizovaných.

Úroveň bojové připravenosti většiny individuálních vojáků je nepochybně horší než před začátkem ruského vpádu, přestože menšina přeživších veteránů získala reálné bojové zkušenosti.

Na straně druhé ruský střední a vyšší velitelský sbor se za více než rok války musel něčemu naučit. Západní studie zdůrazňují schopnost ruské armády adaptovat se na nové podmínky. Kladně hodnoceny jsou zejména výkony ruského dělostřelectva, ženistů a jednotek určených k radioelektronickému boji.

ANALÝZA: Kolik sil shromáždila Ukrajina pro letní kampaň?

Ukrajina má podle mých propočtů nyní bojeschopných kolem 30-35 manévrových brigád (mechanizované, tankové, motorizované, výsadkové, brigády námořní pěchoty, úderné brigády a nově formované brigády polních myslivců) a k nim dalších 30 v různém stádiu formování.

Mezi manévrové formace řadím i výsadkové brigády, protože je ukrajinské velení standardně používá k plnění bojových úkolů typických pro mechanizovanou pěchotu. Dále má k dispozici nejméně 25 brigád teritoriální obrany a brigády dalších druhů vojsk (PVO, letectva, dělostřelectva atd.).

Celkem jsem při vytěžování otevřených zdrojů a vytváření soukromé databáze o ukrajinských ozbrojených silách narazil na více než 100 ukrajinských brigád různého určení v různém stádiu naplnění živou silou a bojovou technikou. Konkrétní číslo si nechám pro sebe.

Důležitou části ukrajinských ozbrojených sil se staly Síly teritoriální obrany, které vznikly na základě zákona z června 2021. V plánu bylo zformovat v každé ukrajinské oblasti jednu brigádu (celkem 25) v celkové síle 130 000 lidí.

Na začátku ruské invaze se tyto síly nacházely v úvodní fázi výstavby a trpěly velkými deficity kvalifikovaného vojenského personálu, výzbroje a výstroje. Přesto se do obrany země zapojily od samého počátku války a sehrály významnou úlohu při obraně všech napadených ukrajinských oblastí.

Původně byly koncipovány jako lehká pěchota působící v jim dobře známém terénu jednotlivých administrativních oblastí Ukrajiny. Od léta 2022 byly postupně transformovány v částečně motorizované síly vybavené minomety, ručními protitankovými a ručními protiletadlovými zbraněmi. Po stabilizaci situace na frontě začali jejich příslušníci procházet standardním pěchotním výcvikem.

Celkem lze nalézt zmínky o 32 brigádách, nicméně bojeschopných jich je přibližně výše avizovaných 25. Nyní je legální jejich nasazení kdekoli na teritoriu Ukrajiny, což se standardně několik měsíců děje. Jsou rozhodně vhodné pro krytí těch operačních směrů, na kterých se ukrajinské velení nechystá provádět aktivní útočné operace a pro zajištění osvobozených území.

V médiích se vede diskuse, kolik z ukrajinských brigád je vyzbrojeno a vycvičeno dle západních standardů v provádění kombinovaných operací (combined arms warfare). Šéf NATO Jens Stoltenberg se nedávno zmiňoval o 9 brigádách. Z „uniklých materiálů Pentagonu“ vyplývá, že by jich mohlo být 12 a deník Le Monde nedávno psal o 20 brigádách.

Z dostupných zdrojů lze dovodit, že výcvik ukrajinských vojáků mimo území Ukrajiny v zemích NATO se zaměřuje převážně na činnost na úrovni čet a rot. Kromě toho probíhá i přecvičení na západní techniku, jako jsou například raketomety HIMARS, tanky západní provenience, dělostřelectvo a množství dalších západních typů zbraňových systémů, které byly Ukrajině dodány kolektivním Západem.

ANALÝZA: Výcvik je pro přežití Ukrajiny stejně klíčový jako dodávky zbraní

Poskytování západního výcviku ukrajinským vojákům začalo být medializováno někdy v létě 2022. Po základním výcviku a výcviku specialisty následuje obvykle odvelení vojáka k jednotce a sladění na úrovni družstva, čety a roty. Dejme tomu, že sladění může trvat další dva měsíce. Nicméně tím problém ani zdaleka nekončí. Spíše začíná.

Potom následuje mnohem těžší úkol, který spočívá v nácviku vedení kombinovaných operací (combined arms warfare) na úrovni praporů a zejména brigád. Nejde o nic menšího než o spolupráci různých zbraní na bojišti.

V praxi to vyžaduje úzkou koordinaci různých druhů vojsk, zejména vojska mechanizovaného, tankového, raketového, dělostřelectva a letectva. Vše je kryto vojskovou protivzdušnou obranou a podporováno vlastním letectvem. Jde o vysoce komplexní činnost, která klade extrémní nároky na všechny.

Vyžaduje zejména zkušené a rozhodné velitele, podporované sladěnými štáby, kteří jsou připraveni samostatně a iniciativně přijímat rozhodnutí a umí všechny zbraně na bojišti koordinovat. Vedení kombinovaných operací je v rámci NATO stěžejní a věnuje se mu během cvičení značná pozornost.

Aby bylo tento typ činnosti možné efektivně nacvičovat na praporní a brigádní úrovni, musí mít země kvalifikované specialisty, dlouholeté zkušenosti a potřebnou infrastrukturu. Nic z toho Ukrajina nemá.

Dostupné západní studie uvádějí, že Ukrajina, a nemělo by to být nijak překvapivé, nadále trpí v organizaci výcviku mnohými deficity. Výcvik velmi proměnlivé kvality se odehrává převážně u jednotek, a ne ve specializovaných výcvikových institucích.

„Západní experti konstatují, že část vyššího ukrajinského velení má stále zažitou nepružnou sovětskou mentalitu. Drží většinu rozhodování na vyšších úrovních v duchu tradic sovětské „befehlstaktik“.“

Mezi jednotlivými složkami ukrajinských ozbrojených sil neprobíhá rotace instruktorů a výměna zkušeností. Cvičení na úrovni praporu jsou nerealistická a předem domluvená. Proto neprověří úroveň bojové připravenosti a neukážou skutečný stav věcí.

Chyba často není vnímána jako informace nýbrž důvod k udělení trestu. Proto není žádný důvod chyby při cvičení hlásit vyšším stupňům velení. Schopnost provádění kombinovaných operací, jejichž význam je v teorii uznáván, je rozvíjena nedostatečně.

Západní experti konstatují, že část vyššího ukrajinského velení má stále zažitou nepružnou sovětskou mentalitu. Drží většinu rozhodování na vyšších úrovních v duchu tradic sovětské „befehlstaktik“. Zároveň ale v celém důstojnickém sboru ukrajinské armády dochází k výrazným změnám.

Mladší důstojníci si uvědomují, že se musí zbavit zkostnatělé a nepružné sovětské mentality a dochází k revoluci za pochodu, která je urychlena válkou. Mix obou stylů velení, „befehlstaktik“ a „auftragstaktik“ (mission command) u jednotek, ale podle mého soudu vojenskou efektivitu ovlivňuje spíše negativně.

Deník Washington Post přinesl ve svém článku z 4. června 2023 informaci, že na západě vycvičené mechanizované brigády budou tvořit úderný hrot ukrajinské letní ofenzívy.

V mediálním prostoru je možné najít mnoho názorů, že tyto brigády jsou vycvičeny podle západních standardů ve vedení kombinovaných operací. Já si dovolím o správnosti tohoto závěru trochu pochybovat.

Aby to bylo možné, bylo by nutné celou brigádu (4-6 000 vojáků) několik týdnů vyvést a cvičit jako jednotku ve výcvikovém prostoru, který je k tomu vhodný. A o týdnech můžeme uvažovat pouze tehdy, pokud by se brigáda skládala z již vycvičených vojáků, kteří jsou sladění na úrovni nižších jednotek a navyklí způsobu přemýšlení, který „mission command“ a kombinované operace vyžadují.

V ideálním případě by všechny prapory brigády absolvovaly několikatýdenní cvičení ve stylu kurzů poskytovaných v USA v Národním výcvikovém středisku v Kalifornii proti silám OPFOR. To je přirozeně prakticky nemožné v časovém rámci, který měla Ukrajina k dispozici.

Výše uvedené platí, pokud by se jednalo o existující brigády, které byly přezbrojené na západní techniku. Vycvičit nově zformované ukrajinské brigády, jež vznikly na „zelené louce“ a nejsou k vedení kombinovaných operací připravené, by potom trvalo spíše 1-2 roky, protože by bylo nutné je nejprve naplnit vycvičenými nižšími důstojníky (nedostatkový artikl v ukrajinských reáliích), kvalifikovanými poddůstojníky, o které mají ukrajinské ozbrojené síly ještě větší nouzi, a musely by projít jako jednotky výcvikem od začátku.

Dostupná data nasvědčují, že ve vedení kombinovaných operací jsou na ukrajinské straně v lepším případě částečně vycvičení jejich vyšší velitelé a štáby, čehož lze dosáhnout využitím simulačních technologií v západních výcvikových centrech.

Podle mého soudu tyto ukrajinské formace, i když používají západní techniku, nedosahují standardů amerických nebo britských mechanizovaných a tankových sil. Jde o závěr, který není vůči ukrajinským vojákům nijak dehonestující, protože žádat nemožné sice můžeme, ale málo kdy nemožné dostaneme.

„Ukrajina se nechystá vést boj proti elitním americkým, britským nebo izraelským mechanizovaným svazkům. Vede válku s Ruskem, které o nejlépe vycvičené mechanizované síly přišlo na začátku jeho agrese vůči Ukrajině.“

Také to nijak nebrání, aby byly ukrajinské brigády v boji efektivní. Ukrajina se nechystá vést boj proti elitním americkým, britským nebo izraelským mechanizovaným svazkům. Vede válku s Ruskem, které o nejlépe vycvičené mechanizované síly přišlo na začátku jeho agrese vůči Ukrajině.

A i ty nejlepší tankové a mechanizované síly, které mělo Rusko k dispozici, bojovaly způsobem, který „bral dech“. Co by nestačilo na světovou špičku, může být dostačující proti „druhé armádě na Ukrajině“.

Suma sumárum, podle mého úsudku ukrajinské mechanizované, tankové, úderné, motorizované svazky a brigády polních myslivců, výsadkáři a námořní pěchota, ze kterých je přirozeně část již vázána na frontě a nejsou volné pro útočnou kampaň, jsou připraveny způsobem kombinujícím západní a sovětský přístup.

Nevěřím, že sovětská/marxistická vojenská kultura (všude přítomné lhaní zdola nahoru a shora dolů, podvádění, rozkrádání svěřeného majetku, neúcta k vlastním vojákům, neúcta mezi vojáky a systémově odměňovaná hloupost) byla z ukrajinského vojenského sektoru zcela vymýcena.

Na to od roku 2014 proteklo v Dněpru ještě málo vody. Že byla zásadně potlačena, je zřejmé z průběhu války. Její rezidua ale nepochybně přetrvávají.

U brigád vybavených západní technikou jsou pravděpodobně štáby připraveny aplikovat „mission command“ ve větším rozsahu a zvládají kombinované operace lépe, než je u ukrajinských ozbrojených sil běžné. Více podle mě není možné realisticky očekávat.

Přeorientovat se z jednoho stylu velení na druhý znamená velmi podstatně změnit myšlení velitelů, štábů i řadových vojáků. Proto jde v míru o úkol na léta a spíše dekádu. Znovu zdůrazňuji, že z tohoto závěru vůbec nevyplývá, že by ukrajinské formace nebyly bojeschopné.

Tím hlavním znakem bojeschopnosti je konec konců vnitřní motivace bojovat a v případě potřeby umírat, i když cílem přirozeně je, aby „zemřeli ti na druhé straně“.

Snažím se říci, že by od nich neměli západní experti ani veřejnost očekávat výkony jejich západních ekvivalentů, přestože budou mít západní zbraně, když přemýšlejí o tom, jakým způsobem by ukrajinská ofenzíva měla vypadat.

„A hlavně by se neměli divit, že ukrajinští vojáci budou na všech stupních improvizovat způsobem, který by byl v západních armádách nepředstavitelný.“

A hlavně by se neměli divit, že ukrajinští vojáci budou na všech stupních improvizovat způsobem, který by byl v západních armádách nepředstavitelný. A přicházet s inovativními řešeními problémů, které by nevznikly, kdyby byly standardní procesy lépe nastaveny.

Jedním z nich může například být vedení útoku menšími formacemi jako jsou zesílená četa až rota, kterým se snáze velí a lépe se s nimi manévruje, ve větším počtu směrů a širší frontě, než je standardně předepsáno v polních řádech.

Protiofenzíva podle západních expertů

Mnoho západních expertů očekává, že ukrajinská ofenzíva bude mít podobu manévrové mechanizované války v rámci kombinované operace. V tomto duchu se vyslovili i respektovaní a vysoce kvalifikovaní američtí velitelé s rozsáhlými bojovými zkušenostmi.

David Petraeus napsal: „Mám pocit, že (Ukrajinci) provedou za použití kombinovaných sil úspěšné operace, v nichž budou ženisté, kteří prolamují překážky a rozptylují minová pole. Za nimi budou obrněnci chránění pěchotou před protitankovými střelami, protivzdušná obrana, která udrží letadla Rusů mimo, elektronický boj rušící ruské rádiové sítě za nimi, dělostřelectvo a minomety přímo před nimi.“

Ben Hodges také očekává, že ukrajinské síly provedou kombinovanou operace na relativně úzkém úseku fronty s cílem odříznout Krym od zásobování. Důležitou součástí útoku bude dle jeho soudu odříznutí ruských sil a Krymu od logistiky zbraňovými systémy dlouhého dosahu.

Rizika vyplývající ze stylu válčení založeného na koncentrovaném úderu mechanizovanými formacemi jsem už popsal dříve. Podle mého soudu je koncentrace vojsk v síle mechanizovaného praporu, která by měla prolamovat nepřátelskou obranu v šířce 1-2 kilometry (5-7 km v případě brigády), příliš zranitelná.

ANALÝZA: Konec manévrové války? Ukrajinské bojiště je pro ni nebezpečné

Hrozí vysoké riziko, že bude odhalena ještě v prostorech soustředění a na přesunu k čáře rozvinutí a napadena dělostřelectvem, které je kvůli moderním systémům řízení palby, dronům a přesně naváděné munici mnohem účinnější než v minulosti.

Na Ukrajině jsou všudypřítomná minová pole a ženijní překážky, které zde Rusko položilo a vybudovalo. Jejich překonání není vůbec banální problém. Minová pole jsou sama o sobě schopná zastavit špatně připravený útok. Navíc vytvářejí pro ruské dělostřelce delší časové okno pro jejich působení proti postupujícím ukrajinským formacím, které minové pole zpomalí.

Z toho přirozeně nevyplývá, že provádění úspěšných kombinovaných operací je nyní nemožné. Je ale nutné promyslet důsledky zavádění nových technologií a zamyslet se, jak je využít i ve prospěch útoku.

Ukrajina nemá na rozdíl od USA vedených aliancí v Iráku roku 1991 a 2003 ani převahu a natož nadvládu ve vzduchu, kterou by mohla využít k potlačení ruského dělostřelectva. A naopak ukrajinští plánovači musí počítat s tím, že se na obloze objeví ruské letectvo a začne vlastním silám poskytovat blízkou vzdušnou podporu.

Proto je z ukrajinského úhlu pohledu důležité zajistit vzdušné krytí vojskovou protivzdušnou obranou pohybující se s mechanizovanými formacemi. K tomu mohou sloužit sovětské systémy jako jsou například Osa a Strela-10 nebo západní M-SHORAD na platformě Stryker, který má prý Ukrajina k dispozici od srpna 2022.

„Válka paradoxně ukazuje obrovský význam vybojování vzdušné nadvlády, která umožní dle potřeby poskytovat blízkou leteckou podporu vlastním silám. Názorně totiž ilustruje, jak vypadá situace na bojišti, když tato schopnost chybí.“

Válka paradoxně ukazuje obrovský význam vybojování vzdušné nadvlády, která umožní podle potřeby poskytovat blízkou leteckou podporu vlastním silám. Názorně totiž ilustruje, jak vypadá situace na bojišti, když tato schopnost chybí.

Logickým řešením problému, jak potlačit ruské dělostřelectvo, by bylo zapojit bezpilotní prostředky nižších váhových kategorií v opravdu masovém měřítku.

Jejich rychlý rozvoj v posledních dekádách umožňuje, že i relativně lehké systémy o hmotnosti řádově nižších desítek kilogramů mohou působit 15-20 km za frontou. Jsou vybaveny termokamerou a mohou nést několik kilogramů kumulativně-tříštivých granátů, které mohou uškodit všem zbraňovým systémům používaným Ruskou federací.

Pokud by v útočném pásmu brigády (přibližně 5-7 km) trvale ve vzduchu působilo několik desítek takových dronů, musely by bránící se ruské jednotky použít svoje prostředky protivzdušné obrany a radioelektronického boje k jejich eliminaci. Tím by se odhalily a mohly by být napadeny a zničeny.

Po otevření cesty druhé vlně dronů by mohlo být ruské dělostřelectvo umlčeno ukrajinským. Ukrajinští dělostřelci by mohli vést palbu s pozorováním korigovanou právě drony. Nebo by mohly být ruské dělostřelecké systémy umlčeny a možná i vyřazeny drony samotnými, když by na ně útočily kumulativně-tříštivými granáty.

Následně by byly ničeny dělostřelectvem ruské palebné prostředky v pásmu průlomu. A teprve potom by přišel čas pro ukrajinské tankové a mechanizované síly, které by dokončily útok, vyčistily terén od zbytků protivníka, převzaly kontrolu nad vyčištěným územím a předaly jej silám teritoriální obrany.

Co se děje na bojišti?

Po celý květen zasazovaly ukrajinské síly v rámci vytváření vhodných podmínek pro zahájení aktivních útočných operací údery na ruská velitelská centra, logistiku, protivzdušnou obranu, jednotky radioelektronického boje, logistické uzly, dělostřelectvo, koncentrace vojsk a další cenné cíle systémy dalekého dosahu, které poskytl Západ.

Ukrajina provádí od druhé poloviny května diverzně-rozvědné operace na severu v ruské Bělgorodské oblasti. Podle ukrajinských úřadů zde měly být nasazeny pouze síly Ruské legie. Jejich cílem je s největší pravděpodobností obrátit pozornost ruského velení k této oblasti, získat informace o charakteru obrany a poutat zde ruské zálohy.

Obdobné akce prováděly ukrajinské speciální síly na dolním toku Dněpru naproti městu Cherson. Opět jejich cílem bylo zejména získávat informace a rozptylovat pozornost ruského velení.

Dokud stála Kachovská přehrada a byla kontrolována ruskými silami, bylo málo pravděpodobné, že by se ukrajinské velení rozhodlo pro násilný přechod Dněpru, vybudování předmostí a vedení útoku přímo v operačním směru Cherson - Perekopská šíje.

Přibližně před týdnem potom ukrajinské síly zahájily aktivní útočné operace v několika směrech od Kaminskeho po Kupjansk. Zejména ve směru Orchiv– Tokmak–Melitopol se jejich intenzita postupně zvyšuje a ukrajinský tlak dle všeho narůstá. Byly do nich nasazeny i brigády vybavené západní bojovou technikou.

Pohled do blízké budoucnosti

Podle mého soudu dosažení politického cíle války v podobně obnovy mezinárodně uznaných hranic Ukrajiny, pokud tedy k tomu vůbec kdy dojde, nepovede jedna útočná operace, nýbrž vojenská kampaň, která se bude skládat z několika útočných operací. A není vůbec jisté, že skončí letos.

A dvojnásob je tento závěr platný, pokud by cílem Ukrajiny mělo být, jak se zpívá v jednom ukrajinském moderním vojenském pochodu, dosáhnout území od „Sanu po Kavkaz“.

„Rusko nemusí být ochotné ukončit bojové operace ani poté, co bude z ukrajinské země kompletně vojensky vytlačeno. Je možné, že válka bude muset být přenesena na ruské území, což by byla zásadní změna její logiky.“

V neposlední řadě je nutné připustit, že Rusko nemusí být ochotné ukončit bojové operace ani poté, co bude z ukrajinské země kompletně vojensky vytlačeno. Je možné, že válka bude muset být přenesena na ruské území, což by byla zásadní změna její logiky.

Ukrajinské ozbrojené síly nedosahují stupně bojové připravenosti pro vedení kombinovaných operací, který je běžný v americké nebo britské armádě. Tento závěr platí i pro brigády, které jsou vybaveny převážně západní technikou.

Není proto realistické očekávat, že budou postupovat stejným tempem denního postupu, jakého by proti ruské armádě byly schopné americké nebo britské svazky.

Je to způsobeno také tím, že Ukrajina nemá žádnou reálnou možnost, jak vybojovat nad Ruskem vzdušnou nadvládu. Maximum, v co může doufat, je její odepření ruským silám.

Na tomto faktu nic nezmění ani dodávky západních bojových letounů, na které se podle všech indicií již delší dobu cvičí ukrajinští piloti. Když vše dobře půjde, budou k dispozici koncem léta tohoto roku.

Krytí ukrajinských sil bude zajišťovat vojsková protivzudušná obrana (PVO). Ukrajinské velení bude muset také riskovat a vysunout systémy PVO dlouhého a středního dosahu blíže frontě, aby vytvořilo prostor, do kterého odepře ruskému letectvu přístup. Půjde přirozeně o ty směry, kde se Kyjev chystá provádět útočné operace.

Ruské velení se v posledních týdnech snažilo připoutat ukrajinské moderní systémy PVO dodané ze Západu co nejdále od jihovýchodu Ukrajiny. K tomu slouží vzdušné útoky na ukrajinskou metropoli a Oděsu. Jde o města, které musí být z vojenských, hospodářských i politických důvodů bráněny silnou PVO stůj co stůj.

Z pohledu na mapu je zcela zřejmé, že strategickou katastrofou prvního řádu by pro Moskvu bylo rozdělení ruské grupirovky na jihu na dvě části a dosažení Perekopské šíje. Vojenští komentátoři s různou úrovní kvalifikace o tom vedou veřejnou debatu od léta 2022.

Ví to i ruské velení a na tuto variantu se připravilo vybudováním ženijně připravené a vrstvené obrany. Západní experti ji sice hodnotí jako solidní, ale jsou skeptičtí v tom, že by dokázala odolat správně provedenému útoku. V každém případě ruské velení na jihu ukrajinský úder očekává a v mezích svých omezených materiálních možností a vojenských schopností se na něj připravilo.

Vojenská logika je proto jasná. Ukrajinské velení bude vyvíjet věrohodně míněné úsilí na některém jižním operačním směru, které může samo o sobě vést i k úspěchu.

Ukrajinský generální štáb ukáže ruskému velení, co očekává, a ruské velení zde očekává ukrajinský útok, upoutá zde bojem ruské zálohy a v jistý výhodný okamžik zasadí druhý úder v jiném operačním směru, který si vyhodnotí jako slibný. Vnitřní linie hrají ve prospěch Kyjeva.

Pokud Ukrajina opravdu zmobilizovala 700 tisíc až milion vojáků, jak se v ukrajinském tisku tvrdí a obdržela ze zahraničí výzbroj v počtech, které se běžně uvádějí, mělo by ukrajinské velení mít dost prostředků k řešení úkolu tímto způsobem.

Kde bude tento úder zasazen nyní zcela jistě neví ani ukrajinský generální štáb. Má pouze vytipován jeden až dva směry, a snaží se vytvořit probíhajícími operacemi příznivé podmínky pro možnost zahájit na nich útok. Záleží totiž na tom, jaké operační směry ruské velení oslabí, aby čelilo ukrajinskému úderu na jihu.

Ruské velení si je s vysokou pravděpodobností vědomo této možnosti. Nemá ale příliš na výběr. Neznámou pro něj je, kde Ukrajina zasadí další úder a kde zasadí svoje strategické rezervy, které by mohly být zatím soustředěny zhruba někde mezi Pavlohradem a Kramatorskem. A v této neznalosti se je i nás ukrajinští velitelé pokusí udržet co možná nejdéle.

Probíhající útok ve směru Tokmak–Melitopol může být tím útokem, který má za úkol vyčerpat a vázat ruské rezervy. Probíhá totiž v oblasti, kterou Rusko musí bránit stůj co stůj, pokud chce udržet pod kontrolou jih Ukrajiny a tím i transportní koridory na Krym. Otázkou je, zda jde o součást přípravné fáze nebo o hlavní útok. Odpověď na ni nyní neznáme, ale časem se ji dozvíme.

Druhý ukrajinský úder může být zasazen směrem na Berďansk anebo ještě více východně na Mariupol. Každý z těchto úderů by v případě úspěchu přivedl ruské síly na jihu na pokraj katastrofy. Zřejmou nevýhodou těchto směrů ale je, že by je mohlo ruské velení vykrýt svými zálohami dislokovanými nejspíše někde mezi Melitopolem a pobřežím Černého moře. Výhoda ukrajinských vnitřních, kratších linií by se v plném rozsahu neprojevila.

„Ruské velení zatím vychází Ukrajincům vstříc. Destrukcí Kachovské přehrady, která je sama o sobě humanitární, ekonomickou a enviromentální katastrofou, nezískala Moskva žádnou vojenskou výhodu. Ba naopak.“

Ruské velení zatím vychází Ukrajincům vstříc. Destrukcí Kachovské přehrady, která je sama o sobě humanitární, ekonomickou a enviromentální katastrofou, nezískala Moskva žádnou vojenskou výhodu. Ba naopak.

Rusko mělo v oblasti sice kvalitní (výsadkáři a námořní pěchota) ale ne příliš početné krycí síly, protože riziko, že se ukrajinští velitelé pokusí o věrohodně míněný násilný přechod Dněpru na dolním toku a vytvoření předmostí pro další operace na jeho levém břehu, nebylo příliš vysoké. Rusové jej mohli elegantně zlikvidovat řízeným vypouštěním přehrady.

To nyní už není možné. Přehrada se nyní vyprazdňuje, ale voda opadne a terén vyschne. Rusko se zbavilo možnosti na sklonku léta zabránit jejím řízeným vypouštěním ukrajinským silám v násilném přechodu Dněpru.

Navíc ruské síly utrpěly ztráty na živé síle a bojové technice a jejich připravená polní opevnění a minové pole utrpěly velké škody. Tato operace bude nyní proveditelná a může znamenat vážnou hrozbu pro bránící se ruské uskupení u Melitopolu, případě pro Perekopskou šíji, pokud by se ukrajinské velení rozhodlo zariskovat.

Navíc destrukcí přehrady Rusové pomohli ukrajinským snahám izolovat Krym od ruské logistiky, protože jej připravili o vodu. V Kremlu nyní musí přemýšlet, kdo způsobil, že sám náčelník vydával tak zvrácené rozkazy. Ruská agrese proti Ukrajině již nějakou dobu nejde dle plánu ani podle mluvčího ruského ministerstva obrany. A to je co říct!

Zdeněk Kříž

Autor působí na Katedře mezinárodních vztahů a evropských studií Masarykovy univerzity v Brně.