Naopak o své bezpečí se musíme důkladně starat a být silní v obraně, aby si u nás nemohly nepřátelské státy nebo organizace dělat, co chtějí a terorizovat nás.

Nemělo by nám uniknout, že tato operace státního terorismu Ruska nespadla z čistého nebe a nebyla osamocená, ale byla součástí širšího úsilí Ruska o destabilizaci České republiky. 

V roce 2014 jsem byl v Poslanecké sněmovně a pracoval ve výborech pro obranu a pro bezpečnost. Kontextem tehdy byla agrese Ruska proti Ukrajině a okupace Krymu, boje v Donbasu a zoufalá situace rozvrácených Ukrajinců.

Rusko si tehdy začalo pomýšlet na víc, než jen na Ukrajinu. Sice jsme to ustáli, ale vzpomeňme si na pozdější útoky domácích exponentů Ruska proti BIS, sebeobvinění, že ČR vyráběla novičok, snaha rozkrýt naše agenty pracující proti Rusku. A to byly jen aktivity podlamující naši bezpečnost ze strany Miloše Zemana a jeho podporovatelů zejména z KSČM a tehdejšího Úsvitu a později SPD Tomia Okamury.

Dlouhodobá kumulace destabilizačních aktivit proti ČR ze strany Ruska a jeho domácích pomocníků je proto to hlavní, co nyní musíme řešit. 

A musíme si uvědomit, že rozkrytím jednoho útoku zdaleka není situace vyřešena a uzavřena. A také, že si bezpečí musíme doma zajistit vlastní aktivitou. V tom nás spojenci nepochybně podpoří a budou solidární, ale dořešit si vnitřní poměry musíme sami. 

Bude to možná práce na celé další volební období.

1. Prvním imperativem je dotažení celé věci, pokud jde o omezení ničivého vlivu předimenzované pražské ruské ambasády. Je otázka, zda počet ruských diplomatů v podmínkách ruského nepřátelství zmenšit dohodou nebo vypovědět vztahy, poslat je domů a uzavřít naši misi v Moskvě a pak jednat o nových vztazích.

2. Je vyloučeno, aby se Rosatom účastnil jakékoli aktivity v naší energetice včetně možné dostavby jaderné elektrárny Dukovany. A je potřeba tuto věc definitivně uzavřít.

3. Nepřátelské aktivity Ruska u nás jsou silně podporovány masivními dezinformacemi v českojazyčných nosičích. Je třeba podniknout právní kroky a bránit se dezinformačním útokům aktivně.

4. Silná ruská pátá kolona, přítomná na české politické scéně, je sice odvozena z výsledků v demokratických volbách, ale řada aktivit KSČM, SPD, ale i Kanceláře prezidenta a Miloše Zemana osobně překročila nepochybně ústavní rámec z hlediska suverenity a bezpečnosti České republiky, a měla by být takto také posuzována právními kroky.

5. Poslanecká sněmovna by měla vyšetřit všechny okolnosti spojené s rychlým odvoláním ministra zahraničí. Jeho odpovědnost za bezpečnost země a odpor proti vstupu ruského Rosatomu do Dukovan  - to mohly být důvody jeho odvolání a rezignace. Obdobně by měl vysvětlení i pro veřejnost podat premiér Babiš a ministr vnitra Hamáček, proč v kritické fázi vyšetřování ministra zahraničí společně odvolali.

6. Synergie bezpečnostních složek, BIS, Policie ČR i státního zastupitelství ve vyšetřování celé věci ještě zdaleka nedospěla do cíle a je třeba, aby se celá věc a akt státního terorismu dostal až před soud. Kromě spravedlnosti má i veřejnost právo znát detaily a pozadí.

7. ČR by měla daleko aktivněji ovlivňovat jak zahraniční a bezpečnostní politiku EU, tak konzultovat s našimi spojenci v NATO v zájmu naší bezpečnosti vůči takovýmto operacím. Potřebujeme se zabezpečit včas, nikoli až když nám začnou explodovat vitální prvky, od kybernetické obrany až po dezinformace a zpravodajské operace.

8. Kdo se k nám chová jako nepřítel, je nepřítel. A není to zdaleka jen Rusko. Svou obranu musíme budovat systematiky a cílevědomě, abychom nebyli za pár let znovu zaskočeni tím, co se v pozadí poklidného života děje.

Ivan Gabal
Autor působí jako sociolog a bezpečnostní expert