Prvním krokem polských sil je zajistit bezpečnost v oblasti, přičemž největší nebezpečí znamenají právě šíitští extremisté a na první pohled skryté guerillové skupiny.

Otázka bezpečnosti je tedy primárním úkolem, který se však Polsko rozhodlo řešit spolu se svými spojenci z Organizace severoatlantické smlouvy, když požádalo NATO o poskytnutí logistické a technické podpory a vytvoření mnohonárodnostních mírových jednotek.

Letos 21. května NATO jednomyslně schválilo rozhodnutí zahájit plánování pomoci Polsku při výkonu mírové mise Polska v Iráku. Jednomyslnost přijatého rozhodnutí je podle představitelů aliance důkazem opětovného sjednocení postojů členských států a obnovení konsensu na nejvyšší úrovni NATO.

Generální tajemník NATO, George Robertson, však zdůraznil, že jednání a rozhodnutí NATO se týká pomoci aliance Polsku a nikoliv účasti a přítomnosti NATO v Iráku.

O den později se ve Varšavě sešli zástupci 15 zemí a představitelé Vrchního velitelství ozbrojených sil NATO v Evropě (SHAPE) na konferenci nazvané jako Force Generation Conference, která byla věnována složení ozbrojených sil, které budou v polském sektoru působit.

Konference podléhala přísnému informačnímu embargu a ne všechny členské země NATO se jí byly ochotné účastnit. Česká republika se konference účastnila jako pozorovatel. Podle dostupných spekulací by na polskou výzvu reagovali kladně vysláním svých jednotek do mezinárodní mírové mise pod polským vedením Maďarsko a nečlenské státy NATO Rumunsko, Bulharsko a Litva. Uvažovat lze také o italských a dánských jednotkách.

Polská snaha o zapojení španělských vojáků se však kvůli vnitropolitické situaci a současnému postavení Aznarovy vlády zřejmě nesetká s úspěchem. Německo svou účast odmítlo již dříve, když zamítlo polskou nabídku, která byla vcelku logicky podpořena argumentem, že již v rámci NATO funguje společná polsko-německo-dánská jednotka.

Francie přítomnost NATO v Iráku sice podporuje, ale podřízení francouzských jednotek polskému velení je již více problematické. Polsko pro splnění svých úkolů potřebuje mít ve své zóně asi 9000 vojáků. Poláci sami zatím poskytli 1500 mužů a očekává se, že jich bude celkem 2200.

Otázka zapojení a přítomnosti NATO v Iráku je nadále otevřená. Podle amerického velvyslance při NATO, Nicolase Burnse, umožnilo rozhodnutí aliance o poskytnutí pomoci Polsku, aby se NATO do dění v Iráku více zapojilo s tím, že v budoucnu nelze vyloučit i významnější roli. Vůle evropských spojenců v NATO zapojit se do poválečné správy v Iráku je především otázkou politickou. Podobně jako před zahájením válečné akce se mezi nimi objevovaly rozpory, tak ani v otázce zapojení se do procesu obnovy Iráku nepanuje konsensus.

Velkým problémem je také podřízení jednotlivých národních kontingentů polskému velení, což pro některé země NATO prozatím nepřipadá v úvahu. Případná účast aliance by mohla posílit spolupráci především evropských zemí a v kontextu budování Společné zahraniční a bezpečnostní politiky Evropské unie hrát neocenitelnou roli.

Z pohledu Evropské unie, jež se svou bezpečnostní a obrannou dimenzi snaží rozvíjet v rámci NATO, by se tedy mohlo zapojení ozbrojených sil evropských spojenců jevit jako výrazný impuls zvláště tehdy, jestliže se podobně jako například Timothy Garton Ash budeme zabývat myšlenkou jakési "eurozóny" v Iráku, která by vznikla spojením s britským sektorem. "Eurozóna" pak nápadně připomíná často deklarovaný vztah bezpečnostní a obranné politiky EU a aliance v kontextu NATO.