Uspokojivě byla řešena otázka poskytnutí pomoci Turecku, Francie rovněž vyjádřila připravenost poskytnout pomoc v případě užití chemických zbraní Irákem.

Přesto je patrné, že jistá krize v euroatlantických vztazích přetrvává. Nelze ji však zevšeobecňovat, jelikož se jedná o krizi ve vztazích mezi několika členy Aliance, zejména Francií a Německem a USA.

Mnohé další členské země NATO, například Španělsko, Dánsko, Polsko, Itálie úsilí USA a Velké Británie namířené na silové odzbrojení Iráku a odstranění jeho stávajícího vedení podporují. Vývoj této situace bude v jisté míře ovlivňovat další průběh bojových operací v Iráku.

Už dnes je dobře patrné, že i mnohé členské státy Aliance i Evropské unie budou projevovat zájem o podílení se na obnově Iráku a budou usilovat o získání různých zakázek s tímto procesem souvisejících.

Nové impulsy i poznatky o stavu transatlantických vztahů mohou přinést výsledky dnešního jednání ministrů zahraničí členských zemí NATO a EU a následné zasedání Severoatlantické rady na úrovni ministrů zahraničí, které probíhá v Bruselu.

Dosavadní průběh potvrzuje skutečnost, že hlavní pozornost této schůzky upoutává válka v Iráku a rovněž problematika přeměny Iráku na stabilní zemi uplatňující demokratické principy v post-saddámovském období.

Zřetelná je také snaha některých představitelů zapojit do celého procesu rekonstrukce Iráku širší mezinárodní společenství a mezinárodní organizace, zvláště OSN. Zdá se, že i když mnozí válku nepovažovali a stále nepovažují za přiměřený a přijatelný způsob dosažení požadovaných cílů, už mají eminentní zájem na sklízení plodů, s jejichž zasetím tak hlasitě nesouhlasili.

Na druhou stranu však společný postup při obnově Iráku může přivodit opětovné posilování kooperace mezi členy Aliance. Takový vývoj by mohl mít pozitivní dopad na vylepšení vztahů mezi jejími členy a současně posílení její soudržnosti.