V režimech, jakým byl ten irácký za ještě tak nedávných Husajnových časů, funguje všechno "tak trochu" jinak.

Jinak tomu není ani v případě zločinu. Jeho struktura, míra kriminality, činnost bezpečnostních složek... to vše je "tak trochu" rozdílné ve státech demokratických a ve státech nedemokratických.

Vážné problémy mohou nastat – a skutečně i vyvstávají – v době pádu "starého režimu" a vytváření režimu nového.

Problémy nastaly i v současném Iráku. Neregulovaná kriminalita v ulicích, rabování, řešení konfliktů střelbou – to vše a nejen to charakterizuje dnešní Irák. Spojenecké vojska jsou v situaci nezáviděníhodné a těžko nakolik (ne)očekávané.

Řešení takových problémů by vyžadovalo posilnění přítomnosti spojeneckých vojáků v ulicích a velmi tvrdý postup z jejich strany. To by mohlo znamenat množství mrtvých (a to na obou stranách) a další růst nenávisti vůči spojencům, tedy především vůči Američanům a v této oblasti samozřejmě i vůči Izraeli.

Neřešení problémů by ale nemuselo znamenat osvobození Iráku (což bylo původním cílem), ale uvrhnutí krajiny do chaosu a větší bídy. A to by rovněž jako snaha o řešení přineslo množství obětí (v případě stažení spojeneckých vojáků ale jen na jedné straně) a opět další růst nenávisti vůči spojencům.

Spojenecká vojska nesmí zavírat oči před tím, co se v Iráku děje. Právo a pořádek v zemi nemá šanci nastolit nikdo jiný než vojáci. Ani irácká opozice, ani irácké domobrany.

Spojenci nesou zodpovědnost za pád starého režimu a musí nést zodpovědnost za vytvoření režimu nového. Je samozřejmě nejen na nich, zda bude v Iráku demokracie, nebo "bellum omnium contra omnes".