Jestliže v tomto malém výletu časem do minulosti spatříte jisté paralely se současností a ostrým sporem o nákup letounů F-35, pak vězte, že podobnost je čistě náhodná.

Když v březnu roku 1997 takzvaná druhá vláda tehdejšího premiéra Václava Klause (tehdy ODS) rozhodla o přezbrojení českého letectva ze starých sovětských migů, zájem o dodávky nových stíhaček okamžitě projevili přední světoví výrobci.

Americké firmy McDonnell Douglas-Boeing s letouny F/A-18 a Lockheed Martin se stroji F-16, britsko-švédské konsorcium British Aerospace-SAAB s letounem JAS-39 Gripen, nadnárodní konsorcium EADS s letouny Eurofighter a francouzská Dassault Aviation se strojem Mirage 2000.

Chvíli se nedělo nic podstatného, pak v lednu 2001 vypsalo české ministerstvo obrany výběrové řízení na dodávky nadzvukových letounů. Z něj ovšem postupně velmi rychle odstoupily všechny firmy kromě British Aerospace-SAAB.

V říjnu 2001, tedy jen pár týdnů po teroristických útocích na Washington a New York z 11. září, vláda Miloše Zemana (tehdy ČSSD) tendr uzavřela s tím, že jediný zůstávající účastník splnil požadavky zadávací dokumentace.

Boeing podle někdejších zpráv nabízel každý stroj F/A-18 za zhruba 1,5 miliardy korun, Lockheed chtěl za 36 starších stíhaček F-16 zhruba 37 miliard korun. Konsorcium British Aerospace-SAAB během vyjednávání zveřejnilo, že bude chtít prodat 36 svých strojů za 60–70 miliard korun, tedy o něco dráže, než Američané.

Měl to být však pro Česko stále výhodný obchod, neboť výrobce sliboval, že britské a švédské firmy v rámci offsetového programu investují v Česku stejnou a možná i vyšší částku. A navíc k tomu také výhodný splátkový kalendář, který by české vládě umožnil splácet úvěr za letadla celých dvacet let.

Kritici tehdy okamžitě namítali, že návrh nepopisuje skutečné náklady a že vedle samotného nákupu stíhaček bude nutné zaplatit 18 miliard za zbrojní systémy, 10 miliard za úpravy navigačních systémů, 17 miliard za úroky z úvěrů. A roční provoz dvou letek gripenů tak podle nich měl přijít na 5–7 miliard korun.

Aby toho nebylo málo, ještě v prosinci 2001 také přišla jedna z prvních nabídek třetích stran. Konkrétně z Belgie, která nabídla výhodný leasing starších „olétaných“ strojů F-16, kdy pořízení jedné stíhačky mělo vyjít na zhruba 200–300 milionů korun. A v médiích se začaly objevovat sumy, že by koupě 24 nových gripenů mohla v průběhu let vyjít až na 160, 180 i 300 miliard.

Vláda Miloše Zemana nicméně dál vyjednávala s britsko-švédským konsorciem a nakonec celkový rozpočet na pořízení letounů vyčíslila na 60,2 miliardy korun. Jenže za stíhačky nechtěla platit z rozpočtu obrany (v roce 2002 byl rozpočet 48,9 miliardy korun), ale financovat jejich pořízení na dluh prostřednictvím úvěru. A k tomu potřebovala souhlas parlamentu.

23 fotografií

České nebe chránily v jednu chvíli dva neudržitelně zastarávající stroje MiG-21 a další dva v záloze.

Vláda se doslova snažila protlačit úvěr na gripeny ve velké časové tísni před volbami v červnu 2002. A to mělo za následek několik po sobě jdoucích politických bitev. Co tehdy ve Sněmovně zaznívalo?

14. února 2002, první čtení

Ministr obrany Jaroslav Tvrdík (ČSSD):
„Naše vzdušné síly stojí na břehu Rubikonu. Nerozhodujeme nyní pouze o tom, zda je jednou historie pojmenuje Gripen, nebo ne. Rozhodujeme ale o tom, co bude, až jednou Rubikon překročíme.“

„Nákup Gripenu, který je bezpochyby víceúčelovým letounem, nejenom stíhačem, by nám při volbě vhodných zbraňových systémů umožnil plnit i ze strany Aliance velmi prioritní úkoly, například při umlčování protivníkovy vzdušné obrany. Je to opět volba mezi stavem chtít a mít, respektive moci si dovolit“.

Petr Nečas (ODS):
„V horizontu zhruba deseti až patnácti let všichni evropští členové Aliance budou používat dva druhy bojových nadzvukových letounů. První bude letoun Eurofighter ve větším počtu zemí a v menší počtu zemí to zřejmě bude nástupce současného projektu Joint Strike Fighter, který byl nedávno přidělen americkou vládou firmě Lockheed Martin.“

„A mezi nimi bude Česká republika, která slavnostně bude používat úplně jiný letoun, který nikdo z těch starých solidních členů Aliance nekoupil a nechce si opatřit a nehodlá to udělat ani v minulosti, ani v budoucnosti, přestože se tento letoun některých tendrů v těchto západoevropských členských zemích NATO zúčastnil a neuspěl. Opět tedy budeme, dámy a pánové, pokusným králíkem svého druhu, tentokrát pro celou Alianci.“

Premiér Miloš Zeman (ČSSD):
„Přál bych si, abychom o tomto zákonu rozhodovali na základě racionálních kritérii. Jsem přesvědčen, že všichni budeme při našem hlasování, byť se blíží volby, ovlivněni více činností šedé hmoty mozkové než činností žláz s vnitřní sekrecí.“

Vojtěch Filip (KSČM):
„Vždycky jsem kritizoval prodej MiGů-29. Myslím, že je možné řešit tuto otázku jak jednáním s SRN nebo přímo s Ruskou federací, ale k tomu tady pravděpodobně neexistuje politická vůle.“

Vlastimil Tlustý (ODS):
„Vláda, chce-li koupit gripeny, v Poslanecké sněmovně to projednávat nemusí, může to udělat hned, může jich koupit, kolik chce, jaké chce, ale nesmí je chtít koupit na dluh. Kdyby vláda nechtěla udělat další dluh – a řeknu rovnou, že je jedno na co – v Poslanecké sněmovně žádná diskuse probíhat nebude.“

Jiří Payne (ODS):
„Protivzdušná obrana je zajišťována jednak stíhacími letouny, jednak protileteckými raketovými systémy. Ponechme stranou raketové systémy, protože v normálních mírových podmínkách je nesmíme použít a platí zásada, že vláda, potažmo letectvo, musí napřed vizuálně identifikovat cíl dříve, než na cíl zaútočí. To znamená, raketové systémy nám v podstatě nic nepomohou.“

„Všechny letouny včetně Gripenu byly koncipovány pro období studené války. Zatím není k dispozici žádný letoun nového typu. Už zde bylo uvedeno, že letoun nového typu bude Eurofighter, respektive jeho pokračovatel. Žádný ze stávajících letounů nemá před sebou perspektivu 30 let.“

Miloš Titz (ČSSD):
„Zdá se, že švédské letadlo SAAB JAS-39 Gripen spadlo z Měsíce. A já bych chtěl této sněmovně říct, že nespadlo z Měsíce, že Švédsko, jeho intelektuální a výrobní schopnosti, již 1. září 1948 přivedlo do vzduchu letadlo J29 TUNNAN, které zároveň v době, kdy ve Spojených státech se dostává do série F86 Sabre, známý vítěz z Koreje, a v Sovětském svazu se dostává do série MiG-15, opět velmi účinné letadlo z Koreje, tak tehdy vzlétl evropský letoun, švédský letoun s šípovými křídly, a předběhl tak Francii, Británii atd.“

Ministr zahraničí Jan Kavan (ČSSD):
„Schválením vládního návrhu úvěru na nákup 24 nadzvukových letadel Gripen by Poslanecká sněmovna rozhodla o zásadní změně obranných schopností země, o kvalitativním zlepšení možnosti zapojení Armády České republiky do obranného systému Aliance, a to jak v operacích podle článku 5 Washingtonské smlouvy, tak mimo něj, a to na dlouhá desetiletí dopředu.“

Přílet prvních šesti gripenů na základnu v Čáslavi (18. dubna 2005)

Petr Šulák (ČSSD):
„Je podivné, když za situace, kdy končí životnost stávajících nadzvukových letounů ruské provenience, někdo tvrdí, že nadzvukové letouny nepotřebujeme.“

Vilém Holáň (KDU-ČSL), bývalý ministr obrany:
„Nejsem velkým přítelem tohoto projektu. Přesto přeji panu ministrovi s ním úspěch. Vím, že za deset let kritiku sklidí tak jako tak, protože se později vždycky najde jiné řešení, které je technicky lepší, a ukáže se, že se mohlo zvolit něco jiného.“

Karel Kühnl (Unie svobody):
„Nic proti offsetům. Offsetové programy jsou obvyklým a velmi úspěšným šidítkem, které používají všechny vlády, které v zájmu obrany země musejí udělat nenávratnou investici do obrany země… Jestliže vláda věří tomu, že si za 80 miliard koupíme 120 miliard, tak bych se asi měl tázat, proč jenom 24 gripenů nebo vůbec letadel. Proč ne 48, proč neinvestovat 160 miliard a nedostat za to 240 miliard? Pokud tedy vláda na toto perpetuum mobile, nebo dokonce více než perpetuum mobile, věří, doporučuji, aby se rychle probudila ze sna.“

Zeman nestihl důležité hlasování

V dubnu 2002 měli poslanci o nákupu nových armádních stíhaček jednat znovu. Na jednání 24. dubna ale poslanci vrátili vládní projekt zpět k projednání do výborů. Jednání provázelo několik zmatků, kvůli nimž museli poslanci hlasování opakovat.

Vrácení zákona navrhli při jednání komunističtí poslanci. Spolu s ODS totiž kritizovali, že ČSSD předložila rozsáhlý pozměňovací návrh, který zásadně změnil způsob financování nákupu stíhaček. Upravený vládní návrh totiž počítal s tím, že letouny JAS-39 Gripen za více než 60 miliard korun nakoupí republika z výnosů z privatizace státního podílu v Českém Telecomu, a ne prostřednictvím úvěru, jak původně kabinet zamýšlel.

Klíčové první hlasování jen o několik kroků nestihl předseda vlády Miloš Zeman, který se v těch dnech pohyboval po Sněmovně s hůlkou. I samotné hlasování o nákupu letounů provázely zmatky. Kvůli absenci Zemana opozice o jediný hlas prosadila návrh, aby se zákonem znovu zabývaly sněmovní výbory.

Někdejší ministr obrany Karel Kühnl v kokpitu gripenu po přeletu prvních šesti strojů do Čáslavi (18. dubna 2005)

Zeman tehdy varoval, že pokud Sněmovna nákup stíhaček Gripen nepodpoří do červnových voleb, může kvůli tomu stát ztratit několik miliard korun. Pokud by se podle něj země dohadovala s výrobcem až poté, hrozilo údajně vážné nebezpečí, že výhodu zaváděcí ceny nových letounů získá Polsko, nikoli Česká republika.

Ministr obrany Tvrdík z neúspěchu při hlasování obvinil dva své stranické kolegy z ČSSD. Prohlásil, že dva poslanci místo důležitého hlasování pili v restauraci alkohol. Poslanci Radim Turek a Vladimír Cisár obvinění rezolutně odmítli a žádali po ministrovi omluvu. „Je to lež. S nákupem letounů JAS-39 Gripen jsme nesouhlasili od počátku a osobně jsem pro nákup nehlasoval ani v minulosti,“ řekl tehdy Turek. Zeman poté jednal s komunistickými lídry Miroslavem Grebeníčkem, Miloslavem Ransdorfem a Vojtěchem Filipem, zda by nechtěli svůj odmítavý postoj k nákupu stíhaček ještě přehodnotit.

Poslanci se stíhačkami opět zabývali hned 7. května, kdy pustili návrh o nákupu letounů za 60 miliard dál. Proti hlasovali i čtyři poslanci sociální demokracie. Zamítavý postoj k nákupu letounů dál tvrdě držela ODS. Poslanec Hynek Fajmon uvedl, že nákup letounů JAS-39 Gripen by byl jen „slepou uličkou“. „Přikláněl bych se k projektu Eurofighter nebo jeho americké obdoby Joint Strike Fighter. To jsou projekty, které mají budoucnost,“ prohlásil.

O dva dny později, 9. května, Poslanecká sněmovna schválila nákup gripenů s tím, že ke splácení úvěrů poslouží příjmy z privatizace. Do té doby největší zbrojní zakázka prošla jen o tři hlasy. Ze 188 poslanců bylo 98 pro. Aby se gripeny posunuly blíže k českým letcům, bylo třeba 95 poslaneckých hlasů.

Pro zákon hlasovali všichni přítomní sociální demokraté, s výjimkou exministra obrany Viléma Holáně, všichni přítomní lidovci, šest unionistů včetně místopředsedy strany Ivana Pilipa a předsedy jejich poslanců Karla Kühnla a také dva komunisté Miloslav Ransdorf a Stanislav Fischer.

Proti byli všichni přítomní poslanci ODS, většina komunistů a unionistů a oba nezařazení poslanci. Tři sociální demokraté se hlasování neúčastnili – exministr zdravotnictví Ivan David a poslanci Vladimír Cisár a Radim Turek.

9. května 2002, třetí čtení

Karel Vymětal (KSČM):
„Pro vládu jsou důležitější stíhačky než ekonomika státu. Je to pozoruhodný přístup vlády České strany sociálně demokratické vzhledem k jejímu programu a mnoha různým prohlášením. Na druhé straně tento přístup vlády z historického pohledu nepřekvapuje u evropské sociální demokracie. Války a kanóny jsou pro ni důležitější než ekonomika a sociální problematika, i když hlásá pravý opak.“

Premiér Miloš Zeman (ČSSD):
„Pokud se rozhodneme nemít stíhačky, budeme muset požádat o krytí našeho vzdušného prostoru Severoatlantickou aliancí, ale že neexistuje, jak někteří málo informovaní kolegové tvrdí, alianční letectvo, že existuje pouze letectvo jednotlivých členských států NATO a že je naprosto logické, že v takovémto případě by Česká republika musela požádat, aby její vzdušný prostor chránila luftwafe. Vy sami rozhodněte, zda si to přejete, nebo nepřejete.“

„Letadla, která nám USA nabízejí, a my jsme nikdy apriorně americkou nabídku neodmítali, jsou deset let v Nevadské poušti skladované F-16, jejichž uvedení do provozu vyžaduje rozsáhlou repasi a tzv. upgrade. Je dobré si i toto uvědomit nehledě na to, že jsme americkým firmám nabídli stejné podmínky včetně požadavků offsetů jako firmám evropským a že to byly právě tyto americké firmy, konkrétně Boeing, které tyto podmínky považovaly za příliš tvrdé.“

Petr Nečas (ODS):
„Letoun Gripen není tou skutečnou evropskou volbou, protože potom se naprosto logicky musíme ptát, které ostatní evropské země aliance tento letoun koupily… Všimněme si, že tento letoun nekoupily dokonce ani sousedé Švédska, jako je Norsko, a dokonce ani sousedé Švédska, kteří jsou neutrální zemí a kde by bylo logické, aby kupovaly tento letoun, jako je Finsko. Takže se ptám, pro koho je to evropská volba? Pouze pro Českou republiku?“

Přílet prvních šesti gripenů na základnu v Čáslavi (18. dubna 2005)

31. května 2002, Senát

Vládní návrh zamířil poté ihned do Senátu, který jej ovšem zamítl a vrátil poslancům. Většinu v horní Sněmovně tehdy kontrolovali senátoři ODS a Unie svobody a rozhodujícím okamžikem bylo nepodařené vystoupení ministra Tvrdíka. Ten nedokázal před kritikou vysvětlit, jak chce celý projekt financovat.

Michael Žantovský (ODA):
„Je velmi nepravděpodobné, že uvažovaný typ by v rámci operací NATO nahradil chybějící průzkumné prostředky nebo prostředky pro umlčení protiletadlové obrany. Z kosovské operace i z operace Trvalá svoboda je zřejmé, že tuto roli přebírají a v budoucnu zcela přeberou v případě prvním bezpilotní prostředky a v případě druhém prostředky se sníženým radarovým profilem, takzvané Stealth prostředky.“

Milan Balabán (ODS):
„Už jsme tady hovořili o offsetových optimistech a pesimistech. Jsou někteří, kteří si od offsetů slibují novou hospodářskou revoluci v ČR. Ale dá se říci, že z objektivního hlediska jsou offsety ekonomickou alchymií. Tím jediným významným příkladem, úspěšným příkladem offsetů, je Finsko, kde došlo po offsetovém programu k hospodářskému růstu.“

Josef Zieleniec (za Unii svobody):
„Existuje offset jiného druhu pro ty, kteří umějí až moc dobře počítat. A já ho přirovnám k tomu, když benzinová čerpadla, která prodávají nejdražší benzin, tomu, kdo si tam natankuje, dají guláš. Tam počítají s tím, že ten člověk neutrácí vlastní peníze. Ten člověk utrácí peníze svého zaměstnavatele a velmi dobře vědí, proč mu ten guláš dávají. Každopádně v obchodech, které jsou zaměřeny pro profesionály, kde nakupují ti, kteří musejí počítat a musejí přemýšlet vážně o tom, co dělají, žádné štětky na záchod k šamponu nebalí.“

Petr Pithart (za KDU-ČSL):
„Nevyslovil jsem se tedy proti stíhačkám zásadně, ale trvám na tom, že jejich pořízení nesmí ohrozit stav armády a její reformu, ani náš letecký průmysl. Odmítám se zalíbit tvrzením, že za stíhačky by bylo možné pořídit tisíce kilometrů silnic, počítačů do škol, zbrusu nových nemocnic a drahých lékařských přístrojů.“

Oldřich Dočekal (KDU-ČSL):
„Podívejte, žiji v Hruškách. A přes Hrušky je letecký koridor Hrušky do Prahy. V tomto koridoru létá mnoho dopravních prostředků. A tak, jak jsme zažili, v současné době největší hrozbou jsou právě dopravní letadla. A tento koridor probíhá několik desítek kilometrů od Temelína, od Dukovan. Letadlo letí ve výšce asi 8–10 kilometrů rychlostí asi 800 km za hodinu. A nedej bože, kdyby tohle letadlo na Temelín nebo na Dukovany spadlo. Prosím vás, polovina Evropy je pryč.“

Poslední dějství o jeden hlas

Poslední dějství nákupu 24 letounů pro armádu pak přišlo hned v polovině června. Poslanecká sněmovna tehdy nedokázala veto senátorů přehlasovat. Vládní koalice k tomu potřebovala 101 hlasů. Navržené financování nákupu gripenů podpořilo ovšem jen 100 ze 195 přítomných poslanců. K přehlasování veta tak scházel jediný hlas.

Pro gripeny nečekaně hlasovali dva noví poslanci – Jaroslav Perger z Unie svobody a Vladimír Paulík z téže strany vyloučený. Ze Sněmovny ale před hlasováním odešli dva poslanci sociální demokracie Radim Turek a Ivan David.

Hned po volbách 10. září 2002 a především vzhledem k následkům katastrofálních povodní v létě nová vláda Vladimíra Špidly (ČSSD) začala jednat o jiném řešení, například o pronájmu či koupi starších strojů.

Když premiér poté seškrtal armádní rozpočet, odstoupil v dubnu 2003 ministr obrany Tvrdík a jeho nástupce Miroslav Kostelka okamžitě předložil nový návrh, jak vyzbrojit armádu. K ochraně vzdušného prostoru mělo podle něj stačit 12 stíhacích letounů, klidně i starších, ale vyzkoušených v jiných armádách NATO. Cena neměla přesáhnout 15 miliard. Částka by se tak dala splácet v průběhu deseti let z armádního rozpočtu a vláda by se vyhnula přesvědčování parlamentu o úvěru.

Kabinet postupně odmítl nabídku belgických modernizovaných F-16 a podobný obchod z Nizozemska. Ve hře byly také ještě Kanada se stroji F/A-18 a Spojené státy se starší variantou rozšířených F-16. Najevo později také vyšlo, že Německo nabízelo stíhačky dokonce zdarma. Nabídka se týkala 21 stíhaček MiG-29LW a náhradních dílů v hodnotě 300 milionů eur z výzbroje německé luftwaffe.

S naprosto zlomovou novou nabídkou ovšem přispěchal výrobce gripenů. Byla jen o něco málo vyšší než „strop“ a nabízela, že si stroje může Česko pronajmout. Všechny ostatní překonala, protože šlo o nová letadla a nabídka počítala s výcvikem, výzbrojí a slibem offsetů v hodnotě 150 procent částky.

Po různých úvahách nakonec v červenci 2003 vláda rozhodla, že si ČR stíhací letouny pronajme. Desetiletý pronájem 14 letounů Gripen za 19,6 miliardy korun pak kabinet schválil 9. dubna 2004. O rok později, 26. dubna 2005, na základně Čáslavi letectvo převzalo prvních šest nových stíhaček ze Švédska.