Jak dále v Mali?

1. července 2013  15:15
Operace Serval z letošního ledna, při níž francouzské jednotky s přispěním vojáků z několika afrických zemí zasáhly v severním Mali proti islamistickým militantům, skončila na první pohled jasným úspěchem a rychlou porážkou džihádistů. Jaká je ale situace v zemi dnes, kdy mají necelého půl roku od začátku operace nastoupit na místo Francouzů jednotky OSN?  
Malijské vládní jednotky | foto: Ministere de la Défense

Pokud bychom chtěli na tuto otázku odpovědět krátce (a zároveň velmi nejednoznačně), můžeme říci, že situace je sice lepší, než byla na začátku roku, ale zdaleka ne dobrá. Hlavní část bojů s islamisty z na al-Káidu napojených skupin Ansar Dine a MUJAO (Mouvement pour l'unicité et le jihad en Afrique de l'Ouest - Hnutí za jedinost Boha a džihád v západní Africe) skončila již během března, kdy Francouzi po dobytí strategicky důležitých měst (Timbuktu, Kidal, Gao a dalších) zajistili i velkou část horských oblastí na severovýchodě země. V regionu ale nadále pokračuje vleklý konflikt nízké intenzity, kdy přímé střety mezi islamisty a intervenčními silami částečně nahradily (či doplnily) přepady kontrolních stanovišť a sebevražedné útoky. Ty se nevyhnuly ani v Mali nasazeným čadským vojákům a v minulých měsících se rozšířily na francouzské vojenské a ekonomické cíle v sousedním Nigeru. V omezené míře se v minulém měsíci vyskytly na severu země také srážky mezi maliskou armádou a tuarežskými rebely, které se ale snažili francouzští vojáci (se svými dobrými vztahy s Tuaregy a jejich politickou reprezentací) poměrně úspěšně tlumit.

Zemi tak nyní nejspíše čeká dlouhé období stabilizace a boje proti menším džihádistickým buňkám, které jsou nyní sice výrazně oslabenější, ale také roztříštěnější a tak i hůře odhalitelné. Maliská armáda sice údajně ihned po dobytí severních regionů zajala velký počet bývalých členů islamistických bojůvek, ale díky nedostatku zkušeností se zacházením se zajatci a následnými výslechy jich posléze většinu opět propustila na svobodu.

Ačkoli místní obyvatelstvo islamisty a jejich vládu většinou spíše odmítlo, některé ze skupin dokázaly na lokální úrovni získat jeho podporu a po příchodu Francouzů se tak rozptýlily mezi civilisty. Další z radikálů se také nejspíše stále skrývají v odlehlejších částech Mali, případně v okolních zemích kam měli díky špatně chráněným hranicím v podstatě volný přístup. V tomto kontextu se mluví především o jižní Libyi, kde nový libyjský režim není stále schopný plně prosadit svou autoritu. Džihádistická hrozba v regionu tak byla sice částečně oslabena a přišla o svoji pevnou "základnu" (a spolu s ní i o velké množství zbraní a dalšího materiálu), ale rozhodně nepominula.

Nestabilní politická situace

Související text na natoaktual.cz:

Jak jsme prakticky přesně před rokem na natoaktual.cz informovali, původní kořeny konfliktu vycházejí z rozporů mezi centrální maliskou vládou a tuarežskými nacionalisty, kteří chtějí pro jimi obývané severní oblasti více autonomie či rovnou nezávislost. S nástupem islamistů během loňského jara byla nacionalistická MNLA (Mouvement National pour la Libération de l'Azawad - Národní hnutí za osvobození Azawadu) stále více tlačena do kouta a postupně se sama dostala do sporů s náboženskými radikály. Po začátku francouzské invaze pak Tuaregové vyhlásili, že jsou ochotní bojovat proti islamistům bok po boku s Francouzi, ale odmítají, aby do oblastí na severu země vstoupila maliská armáda. To se projevilo především při dobytí města Kidal, které Francouzi poměrně kontroverzně obsadili pouze s pomocí bojovníků z MNLA. Ti následně v některých severních regionech v podstatě obnovili svoji vlastní kvazi-státní správu mimo struktury centrální vlády.

Vnitřní krize trvá

Tuarežské organizace sice s vládou podepsaly příměří, ale zatím se rozhodly ponechat si zbraně a řešit tuto otázku až v průběhu příštích měsíců v kontextu postupné obnovy demokratického systému. Příčiny vzniku původního konfliktu – tedy velký počet zbraní v severních regionech, špatná ekonomická situace a nedostatečná reprezentace Tuaregů v rámci politického systému tedy zatím nebyly vyřešeny.

Tuarežské organizace sice s vládou podepsaly v polovině června příměří, ale zatím se rozhodly ponechat si zbraně a řešit tuto otázku až v průběhu příštích měsíců v kontextu postupné obnovy demokratického systému. Příčiny vzniku původního konfliktu – tedy velký počet zbraní v severních regionech, špatná ekonomická situace a nedostatečná reprezentace Tuaregů v rámci politického systému (či prostě jen nedostatečná úroveň jejich samosprávy) tedy zatím nebyly vyřešeny. Naopak humanitární situace v severních regionech se s konfliktem a proudy uprchlíků ještě spíše zhoršila a stejně tak se vyhrotily vztahy mezi některými tuarežskými klany.

Ke stabilitě má ale daleko i samotný maliský politický systém, který nyní žije v očekávání prvního kola prezidentských voleb. To by se mělo uskutečnit koncem července a pomoci k opětovné demokratizaci země, jež se po puči kapitána Amadou Sanoga z loňského března posunula směrem k vojenskému autoritářskému režimu. Na termínu voleb sice panuje shoda i mezi současnou vládou, MNLA a dalšími tuarežskými organizacemi, ale jejich přípravu provází celá řada problémů. Jak již bylo zmíněno, v zemi je stále velký počet uprchlíků a válkou rozvrácená státní správa rozhodně není schopná kontrolovat a obsáhnout celé státní území (v čemž ji na severu země brání i ozbrojení Tuaregové). Tím spíše není schopná vydat všem obyvatelům nové průkazy totožnosti, které jsou ke konání voleb nezbytné a kvůli jejichž absenci byly již jednou (v roce 2007) volby zrušeny.

Výzvy pro budoucí vývoj Mali

Zpochybnění výsledku letošních prezidentských voleb by pak mohlo vést k dalšímu rozdmýchání střetů mezi jednotlivými klany a etnickými skupinami, které si v sobě nesou řadu křivd a nevyřízených účtů z nedávného konfliktu. Důvěra Tuaregů ke státním institucím zůstává na velmi nízké úrovni a stejně tak mezi jižními elitami vládne odpor k jakékoli dohodě, která by poskytla Tuaregům, nebo severním regionům vůbec, jakékoli výrazné ústupky. Napětí je ale cítit i mezi ostatními etnickými skupinami. S ohledem na katastrofální stav, v němž se nachází maliská armáda a policie, tak bude zajištění bezpečnosti a stability v zemi v tomto kritickém tranzitivním období především úkolem mezinárodních jednotek.

Zásadní výzvou pro Mali ovšem není jen obnova ozbrojených sil, ale v podstatě celé státní správy zničené válkou a také místní ekonomiky. Zájem o investice již sice ohlásily francouzské firmy a určité projekty zde financovala v minulosti i Čína a další, ale bylo to mimo jiné právě dlouhodobé zanedbání ekonomického rozvoje v severních regionech, které pomohlo rozdmýchat konflikt z jara loňského roku. Špatná ekonomická situace také posiluje sítě mezinárodního organizovaného zločinu, pro který se Mali stalo významnou součástí trasy obchodu s drogami mezi jižní Amerikou a Evropou.

Právě různé pašerácké skupiny (mimo drog obchodující i se zbraněmi, cigaretami nebo i spotřebním zbožím) dokázaly již před začátkem války v zemi zapustit hluboké kořeny a podle mnohých analytiků proniknout stejně tak do armády a státní správy, jako do islamistických skupin a tuarežských komunit. Jak bude mezinárodní společenství schopné si při svém nasazení v zemi s tímto velmi komplexním propletencem ekonomických a politických zájmů, stojících často na rodinných a klanových vazbách poradit, a co pro něj vlastně znamená, zůstává do budoucna (podobně jako v Afghánistánu) významnou otázkou.

OSN a další mezinárodní organizace

Čína jako tvůrce míru

Není úplně bez zajímavosti, že poprvé by měli být do takové operace vysláni i čínští vojáci. Čína dříve poskytovala pouze pomocné a technické jednotky, takže tento krok je významnou změnou a někteří analytici jej interpretují ve světle čínské africké politiky a snahy o stabilizaci regionu důležitého pro čínské zájmy, doprovázené posílením vlastního geopolitického vlivu.

S postupným odchodem francouzských bojových jednotek a koncem západoafrické mise AFISMA by se měla od 1. července hlavní odpovědnost za stabilizaci Mali přenést na OSN a její misi MINUSMA, do jejíhož čela byl jmenován rwandský generál Jean-Bosco Kazura. V jádru mise by měly i nadále zůstat africké jednotky a celkem by v ní mělo působit až 11 200 vojáků a 1 440 policistů, což z ní dělá třetí největší peacekeepingovou misi vůbec. Není úplně bez zajímavosti, že poprvé by měli být do takové operace vysláni i čínští vojáci. Čína dříve poskytovala pouze pomocné a technické jednotky, takže tento krok je významnou změnou a někteří analytici jej interpretují ve světle čínské africké politiky a snahy o stabilizaci regionu důležitého pro čínské zájmy, doprovázené posílením vlastního geopolitického vlivu.

Bojové úkoly by ale v Mali měly nadále v rámci operace Désert zajišťovat francouzské speciální jednotky, které zde zůstanou přinejmenším do konce roku. Jedná se tak o zajímavý formát spolupráce, který byl již vyzkoušen s jistými úspěchy dříve při nasazení v Pobřeží slonoviny. MINUSMA má obecně poměrně široce nastavený a komplexní mandát směřující především k obnově základních funkcí maliského státu, což se již v případě mnoha minulých intervencí ukázalo jako kontroverzní a velmi náročný úkol.

Ačkoli MINUSMA získala hladkou podporu Rady bezpečnosti, zdá se, že se bude potýkat s celou řadou problémů, kterými obvykle trpní i další nasazení Spojených národů. Modré přilby tak zatím v Mali trápí nedostatek bojových a užitkových helikoptér a výrazné rezervy mají i v oblasti speciálních a zpravodajských sil, které jsou pro úspěšné protipovstalecké operace naprosto nezbytné. Kritické hlasy se také objevují směrem ke kvalitě vojáků z některých zapojených afrických zemí a jejich zkušeností s operacemi v náročném pouštním prostředí. Právě to je v kombinaci s teplotami, které často překračují 40°C významnou výzvou jak pro vojáky, tak pro bojovou techniku.

Mimo OSN je třeba zmínit i nasazení tréninkové mise Evropské unie, která v zemi působí již od února letošního roku. Jejím úkolem je přispět k vybudování nové maliské armády a účastní se jí i více než tři desítky příslušníků Armády ČR z 43. výsadkového praporu, což představuje vůbec největší nasazení českých vojáků v Africe v novodobé historii. Češi jsou v současnosti rozmístěni v hlavním městě Bamaku a je jim svěřena ochrana centrály mise. Od září by se ale měli zapojit i do přímého výcviku maliských ozbrojených sil.

Francouzské poučení

Související texty na natoaktual.cz:

I přes širší nasazení mezinárodních sil a postupné stahování francouzských vojáků si Paříž v Mali nejspíše i nadále ponechá zásadní vliv. Důležitost regionu pro Francii a její bezpečnost je velmi dobře demonstrována v nedávno publikované Bílé knize obrany, kde jsou severní Afrika a Sahel označovány za oblasti zásadních francouzských zájmů a možný zdroj budoucích hrozeb. Zkušenosti z Libye a Mali tak prozatím zastavily plány na postupné stahování z Afriky a rušení jednotlivých základen, které byly diskutovány po nástupu prezidenta Sarkozyho. Stejně tak se v Bílé knize odrazila maliská a libyjská zkušenost s vojenskou spoluprací v rámci NATO či EU, která by tak měla z pohledu Francie probíhat v budoucnu spíše na ad hoc pragmatické úrovni.

Nasazení v Mali ale zároveň ukázalo, že byť je francouzská armáda schopna velmi rychlé reakce na poměrně výraznou vzdálenost (což bylo umožněno právě díky síti afrických základen), je stále odkázaná na logistickou podporu spojenců - například v podobě letadlových tankerů umožňujících doplnění paliva za letu. Paříž si zároveň díky tlaku na veřejné rozpočty nemůže dovolit příliš dlouhé působení v zahraničí a nákladnou postkonfliktní rekonstrukci, kde je tak třeba v budoucnu zapojit širší mezinárodní společenství. Jak poznamenal v reakci na nasazení v Mali jeden z francouzských důstojníků – Francie by měla být v budoucích konfliktech první na místě, ale zároveň první, kdo bude stahovat své jednotky.

Operace Serval tak může představovat budoucí model podobných invervencí v oblastech francouzských zájmů. Zatímco francouzská armáda a především speciální síly se spolu s místními spojenci (často bývalými francouzskými koloniemi) rychle postarají o bojovou část akce, mezinárodní organizace nebo přinejmenším širší koalice různých zemí doplní chybějící logistické kapacity a nastoupí na místo po stáhnutí se francouzských jednotek.

Je stabilizace možná?

Operace Serval tedy představovala spolu s předchozím nasazením v Libyi zajímavý posun v oblasti mezinárodní intervence (nejen) v regionu Sahelu a severní Afriky. Stejně jako Libye má i Mali stále ještě velmi daleko k plnému zotavení se z konfliktu a stabilizaci bezpečnostní situace. Problémy v zemi navíc rozhodně není možné vnímat izolovaně. Naopak, úzce souvisí jak s děním v Libyi, tak například v Nigeru, Alžírsku, Mauretánii a dalších zemích regionu. V poslední době se totiž objevuje stále více signálů, že džihádistická hnutí v oblasti širšího Sahelu fungují propojeně a dokáží velmi efektivně využívat slabosti tamních států a jejich neschopnosti plnit své základní funkce. Těmi pak nejsou myšleny jen funkce bezpečnostní, ale také zajištění alespoň základního životního standardu pro své obyvatele. Islámský radikalismus se svými náboženskými charitami a bohatými mecenáši nachází zpravidla své následovníky právě v takových oblastech, kde alternativní verze vize organizace společnosti selhávají.

Další původní texty Jana Daniela na natoaktual.cz:

Mali sice již obdrželo příslib hospodářské pomoci v celkové hodnotě 3,25 miliardy eur, ale jestli bude tato částka v kontextu velmi nestabilní postkonfliktní politické a ekonomické situace stačit na obnovu základních státních funkcí zůstává otázkou. Faktem nicméně je, že porážka džihádistů v jedné ze zemí regionu je pouze začátek velmi dlouhého procesu obnovy a stabilizace místních křehkých států a především jejich ekonomik. V současnosti jsou pro místní obyvatele tradiční lokální autority, ale také černý trh, organizované pašeráctví a náboženský radikalismus stále v podstatě důvěryhodnější variantou než nefunkční a často velmi zkorumpované státy.

Jan Daniel
autor je doktorandem na Institutu politologických studií FSV UK

natoaktual.cz

Dny NATO v Ostravě

Září 2018

Výroční Dny NATO v Ostravě letos vidělo 220 tisíc návštěvníků.

Yankee od mariňáků

Září 2018

Premiéra amerického UH-1Y Venom, jednoho z kandidátů na přezbrojení českých vrtulníků.

Cvičení Sky Avenger

Červen 2018

Jak doplňují palivo americké stíhačky nad Českem z létajícího tankeru.

Army test u výsadkářů

Červen 2018

Pět disciplin dokonale prověří, zda by vaše fyzička stačila na přijetí do armády.