Bílá kniha obrany Francie 2013 – překvapení nebo budoucí trend?

10. června 2013  11:33
Po pěti letech očekávání a se čtyřměsíční zpožděním spatřila na konci dubna 2013 světlo světa nová Bílá kniha obrany Francie. Přestože je zvykem, že strategické dokumenty této úrovně v celé řadě dalších zemí mají tendenci být velmi obecné, autoři "Livre blanc" byli tentokrát až překvapivě upřímní v tom, co je hlavní motivací jejího zpracování. Stále jasněji se totiž ukazuje, že ani bezesporu oslnivá vojenská vítězství v Libyi a Mali nedokážou zabránit porážce Francie v důsledcích stávající ekonomické krize.  
Letoun Rafale francouzských vzdušných sil | foto: Armée de l’Air

Francie je tak po Británii druhou evropskou mocností, která musela reflektovat stávající ekonomické možnosti redukcí vojenských kapacit a tím i schopnosti hrát roli na mezinárodním poli. V případě Paříže k tomuto nepopulárnímu kroku navíc dochází téměř čtyři roky poté, co se Francie po více než čtyřiceti letech navrátila do vojenských struktur NATO. Otázkou tedy je, zda by autoři Livre blanc vypracovali identický text, pokud by Francie byla stále ještě členem pouze politického vedení Aliance.

Po USA a Velké Británii tak Francie již je třetím v řadě stálým členem Rady bezpečnosti OSN, který musel šáhnout k redukci svých vojenských ambicí a kapacit, zatímco zbylí dva členové Rusko a Čína naopak své potencionály navyšují.

Motivace

Na první pohled nevybočuje základní pojetí Bílé knihy ze zaběhnutého rámce. Horizont výhledu je tentokrát stanoven v rozmezí let 2014 až 2019 a na 160 stranách v celkem sedmi hlavních kapitolách se opakuje celá řada závěrů, které jsou téměř doslovně převzaty z předchozí verze tohoto dokumentu z roku 2008. To se týká předně analýzy hrozeb a rizik, kde je vyjmenováno osm možných ohrožení seřazených dle závažnosti, přičemž opět dominuje agrese jiného státu a možný teroristický útok. Rovněž tak v obecném popisu bezpečnostního prostředí Paříž pouze pragmaticky uznává přesun pozornosti USA do Asie a nárůst významu států skupiny BRIC. Doposud tedy nic nového pod sluncem.

Odpověď na otázku "proč tedy nová Bílá kniha vznikla", když všechna důležitá bezpečnostní východiska zůstávají stejná, je nutno hledat v odlišné ekonomické situaci, s níž se současná levicová vláda a prezident Holland potýkají. Vzato do důsledku, lze dojít k zajímavému paradoxu, že zatímco předchozí dokumenty z let 1972, 1994 a 2008 byly vždy vydány v reakci na fundamentální změnu bezpečnostního prostředí, ten současný je motivován již téměř výhradně nedostatkem finančních zdrojů.

Británie může ještě závidět

Například z osmi brigád pozemních sil jich zůstane sedm, ze současných 88 000 nasaditelných vojáků jich bude k dispozici pouze 66 000, ale třeba počty tanků Leclerc klesnou jen o 50 na výsledných 200 kusů – což je stále lepší výsledek než 40% snížení tanků Challanger 2 za Kanálem.

A na tom nic nezmění ani úporná snaha prezidenta přesvědčit svět (včetně sebe samotného), že Bílá kniha reaguje na takzvané "arabské jaro". Tomu odpovídá i velmi jasné a specifické vymezení Afriky jako regionu, na němž se v budoucnu odehraje většina pravděpodobných intervencí francouzské armády. Nezaujatému pozorovateli i tak ale musí být jasné, že Francie nastoupila na problematickou cestu tvorby strategických dokumentů na základě momentální ekonomické situace. Do jaké míry se autoři inspirovali podobným přístupem, jenž ve své Strategické revizi obrany (SDSR) v roce 2010 předvedli za kanálem La Manche Britové, je těžko soudit. Nicméně i zde platí okřídlené rčení, že "vrána k vráně sedá" a oba případy mají leccos společného.

Budoucí Francie – opravdu "Itálie s jadernými zbraněmi"?

Naštěstí alespoň míru zděšení nad konkrétními čísly, s nimiž Bílá kniha operuje, prozatím nelze k hysterii po vydání SDSR ve Velké Británii přirovnat. Že Francie bude redukovat kapacity, se očekávalo již dlouho – koneckonců už v průběhu Sarkozyho prezidentství bylo jasné, že ozbrojené síly zeštíhlí před rokem 2015 o 54 000 lidí. Hollandova Bílá kniha škrtla navíc dalších 24 000 míst. V konečném stavu má tak do roku 2019 rezort obrany zaměstnávat celkem 240 000 lidí (180 000 vojáků a 60 000 občanských zaměstnanců).

Související materiály Lukáše Dyčky pro natoaktual.cz:

Zatímco ale na Londýn se snesla kritika za vyřazení letadlových lodí, snížení stavů mužů i techniky především u pozemních sil a v neposlední míře kvůli zpochybnění budoucnosti jaderného arzenálu, tak Paříž přirozeně svůj jaderný arzenál ponechává nedotčen. Ačkoliv zde se naopak už i z vojenských kruhů ozývá kritika, že z jaderných zbraní se stalo zlaté tele, jehož uctívání padne za oběť zbytek ozbrojených sil. Jakkoliv jsou to relevantní názory, tak údajně díky úspěšnému nasazení v Mali nejdou Francouzi ve snižování stavů tak daleko jako Britové a obavy, že se z Francie stane "Itálie s jadernými zbraněmi" nejsou opodstatněné. Zkráceně všechny dosavadní schopnosti mají zůstat – byť ve zmenšené míře - zachovány.

Například z osmi brigád pozemních sil jich zůstane sedm, ze současných 88 000 nasaditelných vojáků jich bude k dispozici pouze 66 000, ale třeba počty tanků Leclerc klesnou jen o 50 na výsledných 200 kusů – což je stále lepší výsledek než 40% snížení tanků Challanger 2 za Kanálem.

O nažraném vlku a celé koze

Že je někde chyba odvodí i průměrný francouzský školák, který stejně jako jeho český kolega v matematice příliš neexceluje. Paříž se tak opět jednou pokouší nakrmit vlka tak, aby koza zůstala celá. A je typicky francouzským přístupem, že podstatnou část chybějícího "krmiva" má suplovat orientace na zapojení v NATO a EU.

U námořnictva je potvrzena budoucnost letadlové lodě Charles de Gaulle, která dokonale plní svou roli symbolu velmocenského postavení země a jejíž fotografie s obrovskou trikolórou, jsou vděčným námětem propagačních materiálů. Naproti tomu stavba dlouho očekávaného druhého nosiče je zrušena definitivně a počty fregat klesnou z 18 na 15. Poněkud větší komplikace potkají letectvo, které se bude muset spokojit s 225 víceúčelovými letouny (Rafale a Mirage 2000) namísto 300 a pouze 12 tankovacími A330 MRTT. Především pravděpodobný pokles počtu nakoupených Rafalů tomuto (jinak vynikajícímu) stroji na exportní atraktivitě zcela určitě nepřidá. Ne nadarmo se o něm hovoří jako o letounu, který drží suverénní prvenství – ovšem v počtu prohraných výběrových řízení, na čemž nic nemění ani loňské těžce vydřené vítězství v indickém tendru. Lze snad jen sarkasticky dodat, že pouze neobeznámenost s českými reáliemi zabránila tomu, aby stejný vtip koloval o Aero L-159.

Situaci, jíž Francouzi čelí, tak lze rozložit do jednoduché rovnice, kde na jedné straně stojí stejná škála hrozeb, na druhé menší množství financí a jejímž výsledkem ale musí být zachování všech dosavadních schopností. Že je někde chyba odvodí i průměrný francouzský školák, který stejně jako jeho český kolega v matematice příliš neexceluje. Paříž se tak opět jednou pokouší nakrmit vlka tak, aby koza zůstala celá. A je typicky francouzským přístupem, že podstatnou část chybějícího "krmiva" má suplovat orientace na zapojení v NATO a EU.

Lukáš Dyčka a plk. gšt. Zdeněk Petráš
autoři jsou odbornými asistenty Centra bezpečnostních a vojensko-strategických studií Univerzity obrany

Dny NATO v Ostravě

Září 2016

Počtem účastnících se letadel rekordní Dny NATO v Ostravě vidělo 130 tisíc návštěvníků.

Šampionát odstřelovačů

Duben 2016

Jedna rána, dvacet sekund! Snajpři z devíti zemí soupeřili v preciznosti

Staronová Aerovka

Duben 2016

V historických hangárech Aerovky v pražských Letňanech se otevírá nová letecká expozice.

Jordánské bojovnice

Září 2015

„Křehcí zabijáci“ v maskáčích a s kabelkami se chtějí vyrovnat mužům. Osmička žen předvedla své bojové dovednosti.

Mise na Islandu

Srpen 2015

Čeští letci s gripeny už podruhé během relativně krátké doby střežili na několik týdnů v rámci mise NATO daleký Island.