Podle oficiálních výsledků zvítězili dělostřelci před týmem „A“ Agentury logistiky Stará Boleslav a na třetí příčce skončilo družstvo z 53. pluku průzkumu a elektronického boje Opava. Nejlepším zahraničním týmem je družstvo francouzských vojáků na sedmém místě.
„Soutěž je perfektní příprava, protože člověku přinese obrovské zkušenosti, které jinak nezíská, dokud se nedostane do opravdové akce,“ řekl jeden ze členů vítězného týmu Vojtěch Neumann.
Jeho týmový kolega Matěj Picka startoval v závodě už pošesté. „Několikrát jsem byl druhý a stále jsem si říkal, že chci jednou vyhrát. Dnes se mi to podařilo, dosáhl jsem cíle a další ročník už pro mě nebude,“ uzavřel svou účast s tím, že se svými zkušenosti chce napříště pomáhat organizátorům.
Čtyřdenní extrémní závod uzavřel dvoukolový biatlonový štafetový závod, hodem granátem na cíl a střelba z laserových pušek v okolí horského hotelu Petrovy kameny pod vrcholem Pradědu.
Ve střelbě a v hodu granátem si nejlépe vedlo družstvo z Francie. Štafetový běh ovládli vojáci „A“ týmu Agentury logistiky ze Staré Boleslavi. Ani to jim ale nestačilo, aby v konečném pořadí předstihli favorizovaný tým 13. dělostřeleckého pluku z Jinců, který průběžně vedl po celou dobu závodu.
Na start se ve čtvrtek dopoledne postavilo všech 19 vojenských týmů ze sedmi zemí. Kromě družstev z útvarů české armády také z Belgie, Francie, Litvy, Polska, Slovenska a Slovinska. Během týdne musely týmy zvládnout zhruba 100 kilometrů horským terénem napříč Jeseníky.
V biatlonové štafetě závodníci po dlouhé době opět nasadili lyže. V nižších partiích Jeseníků museli totiž kvůli nedostatku sněhu zvládnout desítky kilometrů s veškerou výbavou pro přežití na zádech bez nich. Dvě noci strávili venku.
„Když se dostaneme na takový extrémní závod, je to pro nás spíš vytržení z běžné reality,“ řekl Miroslav Hovorka, pilot 22. vrtulníkové základny u Náměště nad Oslavou. Připustil, že pro něj a jeho tým byly letos asi nejnáročnější mnohakilometrové přesuny.
Na lyže zapomeňte. Bez sněhu se závod přes Jeseníky mění v drsný zápas |
„Očekávali jsme, že to bude na lyžích. Bohužel sněhové podmínky to nedovolily. Navíc jsme se potýkali se závadou na obuvi a to nás udržovalo v takové nejistotě, jestli to dojdeme,“ konstatoval.
Pro zkušeného účastníka Ladislava Sase z družstva 7. mechanizované brigády z Hranic nicméně nedostatek sněhu doslova vyrovnal šance týmů. „Je to celkově těžký závod a dovednosti na lyžích mohou hodně pomoci,“ shrnul své dojmy. Žádnou speciální přípravu před závodem s týmovými kolegy ale neabsolvoval. „Všichni v naší partičce sportujeme, je to náš životní styl,“ dodal.
Členitou trať nicméně zvládla všechna družstva včetně týmu Aktivní zálohy brněnského Krajského vojenského velitelství, které se potýkalo se zraněním jednoho ze členů při jednom z lezeckých úkolů, které organizátoři na trase připravili.
Dokončím i zraněný, říká záložák po pádu jako z filmu Černý jestřáb sestřelen |
Winter Survival získal nálepku extrémního závodu především kvůli své komplexnosti. Na světě existuje sice celá řada dalších a delších extrémních závodů, jenže žádný z nich není určen primárně pro vojenské týmy. Navíc žádný z nich neobsahuje takové množství rozličných disciplín.
Každý rok se přitom snaží udělat organizátoři závod jiný. Tvrdší a hlavně originálnější. Soutěžní disciplíny, které kromě desítek kilometrů horskou krajinou musí účastníci zvládnout, zveřejní až pár dní před startem.
Závodníci nikdy nenarazí na stejnou disciplínu dva roky po sobě. Jestliže jeden rok musí překonat strach a skočit na laně volným pádem do propasti, napřesrok je potrápí provazový most vysoko v korunách stromů, spouštění jednoho člena týmu v nosítkách z vrcholku skály nebo záchrana živého figuranta z metrové sněhové hrobky.
Vyhrává ten, kdo za všechny etapy získá nejvíce bodů. A boduje se vše - od dosažených časů za celé dny až po splnění jednotlivých disciplín a projití všech kontrolních bodů na trase.
