Na větvích stromu se suší propocené oblečení a o kousek dál postupně na okraji lesa vyrůstají improvizované přístřešky pro přespání.

Ačkoliv je teprve odpoledne, někteří účastníci extrémního armádního závodu napříč Jeseníky využívají čas, zachumlaní ve spacácích nabírají síly a snaží se zahřát. Rozdělat oheň organizátoři záměrně nepovolili. Další závodníci jsou ještě na trati.

„Trochu mě od počátku překvapilo vysoké tempo a pak ty desítky kilometrů během jediného dne,“ říká Vojtěch Neumann z družstva 13. dělostřeleckého pluku z Jinců. On i jeho dva parťáci nejsou v podobných závodech žádní nováčci. Vědí, že bude hůř.

V extrémním armádním závodě Winter Survival napříč Jeseníky tříčlenné vojenské týmy urazí během čtyř dnů asi 100 kilometrů horským terénem s veškerou výbavou na zádech.

Překonávají skály, rokle i vodní toky a plní řadu mnohdy adrenalinových úkolů. Mnohakilometrové přesuny mezi kontrolními body na trati jim většinou usnadňuje pohyb na skialpových lyžích. Na to však letos musí po prvním soutěžním dni zapomenout.

20 fotografií

Zatímco na hřebenech Jeseníků leží hromada přemrzlého sněhu, na stráních a v údolích po něm není ani památky. Další dny už proto na lyžích nepojedou, bude to vysilující. „Každý neseme asi tak 15 kilogramů výbavy na zádech, cítit to bude. I když, už jsme toho dost ze zásob snědli,“ poznamenal s úsměvem Matěj Picka z týmů dělostřelců, který si po prvním dni vede z celého startovního pole zatím nejlépe.

Závod odstartoval v pondělí ráno u horské chaty Ovčárna pod vrcholem Pradědu a trasa vedla po hřebeni na Červenohorské sedlo, přes Keprník a Šerák na Obří skály a pak do údolí do prvního bivaku poblíž Adolfovic u Bělé pod Pradědem.

Celkem zhruba 35 kilometrů. Poslední takřka čtvrtina ovšem bez sněhu, bez lyží, za to ale ve skialpových botech na nohou. Nejrychlejší tým trasu doslova proletěl za 3 hodiny a 11 minut, nejpomalejší pak byl v cíli prvního dne za více jak 6 a půl hodiny.

„Od určité nadmořské výšky jsme zkrátka museli sundat lyže a odšlápnout si to pěšky v lyžákách,“ popsal své dojmy Ondřej Krupica z družstva brněnské Univerzity obrany s tím, že s každým větším převýšením či sestupem se mnohakilogramové vybavení pronese.

V úterý čeká závodníky dalších 20-30 kilometrů horským terénem. Vzdálenost, kterou týmy ve skutečnosti urazí, se obvykle liší podle toho, jakou strategii zvolí. Zda například risknou kratší, ovšem strmé a fyzicky náročné stoupání přímo k vrcholům nebo delší ale možná časově výhodnější cestu oklikou po vrstevnicích. A také zda s mapou a buzolou nebudou bloudit. Noc opět stráví venku.

Ve středu je pak čeká podobná porce spojená s bodovanými lezeckými úkoly na skalách. Už během prvního dne absolvovali závodníci první takovou ochutnávku na Obřích skalách. Trojici masivních skalnatých věží nad údolím musela každá závodní trojice vyšplhat a slanit co možná nejrychleji.

Vedoucí tým dělostřelců z Jinců to zvládl za necelých 8 minut, nejpomalejší družstva se na odkrytých skalách za silných poryvů nárazového větru trápila i přes 20 minut.

Podle průběžných výsledků zatím v závodě po prvním dni vede družstvo 13. dělostřeleckého pluku Jince. Těsně na druhém a třetím místě jsou dva týmy tým Agentury logistiky ze Staré Boleslavi a na čtvrté příčce družstvo 7. mechanizované brigády z Hranic. V závodě pokračuje všech 19 týmů, z toho šest zahraničích. Z Belgie, Francie, Litvy, Polska, Slovenska a Slovinska.

Letošní 27. ročník se koná po tříleté pauze, kterou způsobila covidová pandemie. Zatím posledními vítězi jsou členové týmu Agentury logistiky ze Staré Boleslavi, kteří uspěli v roce 2020. Závod kvůli náročnosti obvykle nedokončí všechny týmy, ať už kvůli drobným zraněním, zdravotním potížím nebo kvůli vyčerpání.

Při posledním ročníku odstoupilo šest družstev. A dříve v minulosti se například kruté mrazivé podmínky s teplotami přes 20 stupňů pod nulou podepsaly na tom, že závod dokončila jen necelá polovina týmů.