Byl svědkem toho, jak milionovému městu vládne separatistická junta, která dokáže zabránit provedení parlamentních voleb, terorizuje obyvatelstvo, rabuje obchody a unáší jí nepohodlné lidi, aniž je s tím schopna ukrajinská policie, nebo ukrajinská armáda cokoli dělat. Separatisté, kteří okupují ve městě největší správní budovy, včetně obrovské jedenácti patrové oblastní administrativy, dokonce s asistencí zdejší policie, oblečené v ukrajinských uniformách, uspořádají v neděli na Leninově náměstí cosi jako vojenskou přehlídku, při které vypálí i oslavnou salvu z kulometů. Při libovolném výjezdu z města musí přejet přes separatistické kontrolní posty, kde je jen na libovůli ozbrojenců, zda vám nezabaví vaše auto, nebo zda prostě nezmizíte.

O několik kilometrů dál mají podobný post ukrajinští vojáci a také jednotky Národní gardy, k nimž má velká část místních obyvatel podobně malou důvěru, jako k separatistickým ozbrojencům ze samozvané Doněcké lidové republiky. Po silnici mezi Doněckem a přístavem Mariupol u Azovského moře jezdí přesto osobní auta, dokonce každou půlhodinu jezdí pravidelné linkové autobusy. A to přesto, že uprostřed trasy se odehrála koncem minulého týdne jedna z největších "bitev" této podivné války, při které zahynuly desítky lidí na obou stranách. "Všechno vypadá úplně normálně a pak vyskočí nějaký zamaskovaný blbec s kalašnikovem a zastřelí vás," říká mi řidič meziměstského taxíku, oblíbeného způsobu dopravy v této části Ukrajiny, když jedeme do Mariupolu.

Vyděšení záklaďáci proti čečenským žoldnéřům

Boje, které tu probíhají, jsou s výjimkou střetů kolem Slavjansku, kde se opevnila největší část separatistických ozbrojenců, boji desítek ukrajinských vojáků či příslušníků Národní gardy proti desítkám separatistů. Ukrajinská armáda se přes určité zlepšení v posledních týdnech potýká s obrovskými problémy. Proto musí i do míst, kde probíhají nejtvrdší boje se separastity nasazovat vyděšené vojáky prezenční služby, s výstrojí, která se nedá srovnat v tím, co mají elitní jednotky separatistů.

Přednostně jsou zřejmě vyzbrojovány dobrovolnické jednotky Národní gardy a různých oddílů sebeobrany, které financují východoukrajinští oligarchové, jež dostali od Kyjeva východ země do správy. Podobně mizerně jako armáda je na tom i pohraniční stráž. Ukrajinsko-ruská hranice byla polopropustná po celou dobu od rozpadu Sovětského svazu a její střežení rozhodně nepatřilo k prioritám ukrajinského státu. To se nezměnilo ani v minulých týdnech a tak se separatisté neobtěžují ani objíždět hraniční přechody na hlavních tazích, protože i jejich nevelké síly stačí na zastrašení pohraničníků, když se náhodou odhodlají k akci.

Rusko sice v minulých dnech zřejmě stáhlo většinu svých vojsk od hranice, ale diverzní akce jeho speciálních sil a rozvědky dále trvají. Doněcká a Luhanská republika už ani nepředstírají, že by v řadách jejich jednotek nebyli lidé z Ruska, část však jsou zřejmě i najatí profesionálové z Čečenska a podobných oblastí Ruska. Moskva dodává výzbroj, byť vzhledem ke hře na "nevměšování", kterou hraje Putin se Západem, se jedná pouze o ruční zbraně a protitankové a protiletecké střely. Je však vyloučeno, aby se něco takového v zemi, jako je Rusko dělo bez posvěcení z nejvyšších míst. Separatisté, kteří za službu ve svých silách nabízejí dobrovolníkům z Ukrajiny 8000 hřiven, asi dvojnásobek slušného ukrajinského platu, se však potýkají s nezájmem místního obyvatelstva a například mobilizace, kterou vyhlásili před několika dny, vyzněla do prázdna.

Blesková akce s co nejmenším ohrožením obyvatelstva

Ideálním scénářem na konec konfliktu by byla blesková akce ukrajinských speciálních jednotek, které by si například v Doněcku dokázaly se separatisty poradit v řádu hodin. I po likvidaci jejich centrály a velení by zřejmě část přešla k čistě teroristické činnosti, ale i to by byl oproti dnešní situaci posun. Bohužel dosavadní vedení války ze strany ukrajinských sil, které především ve Slavjanku a Kramatorsku těžce postihuje i civilní obyvatelstvo, je velmi nešťastné a podkopává pozici kyjevské vlády i mezi lidmi, kteří původně s proruskými silami nesympatizovali. Nezbývá než doufat, že po prezidenstských volbách se i s pomocí Západu taktika Kyjeva změní a "divná válka" se separatisty dostane civilizovanější, organizovanější průběh. Stav faktického mocenského vakua, který na východě Ukrajiny přetrvává, stále hrozí nevyzpytatelným vývojem, který může nakonec vést opravdu k rozpadu země. Byť samozřejmě s větší či menší "pomocí" Ruska.

Luboš Palata
autor je redaktorem MF DNES a Lidových novin