Ve stejný den, kdy v dočasné ruské metropoli Soči uhasl olympijský oheň na znamení ukončení nejambicióznějšího Putinova projektu, v Kyjevě bylo dokončeno totální přepsání politické mapy a navíc proruská Strana regionů se distancovala od někdejšího Putinova blízkého politického spojence Janukovyče. Tyto ještě před několika dny nepředstavitelné události jsou však patrně pouze další fází vývoje na Ukrajině, který je stejně dynamický, jako nepředvídatelný.

Polský premiér Donald Tusk vysvětlil v pátek značnou polskou angažovanost v otázce budoucnosti Ukrajiny zcela jednoznačně. "Není to jen solidarita s těmi, kteří bojují o to samé jako my kdysi. Je to také strategická investice do polské bezpečnosti," řekl polský premiér.

Bez jakékoli nadsázky, tento postoj by měly sdílet všechny středoevropské státy včetně České republiky. I když se situace v Kyjevě o víkendu zdála být jednoznačná ve prospěch opozičních sil, stále nebylo jasné, jak se situace v zemi vyvine, kdo ovládá které ozbrojené složky, jakou roli bude hrát armáda a zda se nezačne vytvářet druhé mocenské centrum na východě země v Charkově či na Krymu. To by mohlo být předzvěstí rozdělení země a případného ruského vojenského zásahu na "ochranu Rusů".

Armáda má podle ústavy bránit území Ukrajiny při napadení zvenčí. Už v roce 2004 v čase oranžové revoluce byl postoj armády jedním z klíčových činitelů pro odvrácení otevřeného konfliktu. Dosavadní vývoj naznačil, že role ukrajinské armády, kterou tvoří 139 tisíc vojáků, byla omezena několika faktory. Armáda, přecházející na profesionální režim, žije ve stavu finanční nouze. Vojáci v drtivé většině slouží nedaleko svých bydlišť, lze tudíž odhadnout, jak by se zachovali ve světle západovýchodního rozdělení a orientace obyvatel. Armádní důstojníci jsou hůře placeni než členové speciálních jednotek Berkut, neměli tudíž důvod se nějak zásadněji angažovat ve prospěch prezidenta Viktora Janukovyče.

A protože v posledních letech vláda spíše omezovala účast svých vojáků v zahraničních mírových misích, sebrala jim i možnost dodatečného příjmu, takže nálada v mnoha posádkách nebyla pro vládu příznivá. V tom se zásadně lišil postoj armády od elitních jednotek policie a vojsk ministerstva vnitra.

Další faktor, který měl vliv na to, že armáda si zachovala neutralitu, byly její vztahy se Severoatlantickou aliancí. Janukovyč sice vyměnil náčelníka generálního štábu, ale jak američtí, tak další vysocí spojenečtí důstojníci se snažili zkontaktovat se starými známými či novými veliteli, aby je přesvědčili o tom, že by neměli zasahovat do domácího dění. Zatím se zdá, že tyto vztahy s NATO vybudované v programu Partnerství pro mír, měly – alespoň prozatím - větší váhu než tradiční blízký vztah s ruskými ozbrojenými silami, ukrajinská armáda se účastnila všech aliančních misí.

Rusové naopak mají oficiální námořní základnu na Krymu, Ukrajinci s Rusy cvičí a většina důstojníků vystudovala ruské vojenské školy. Je stále velkým otazníkem, jak by se zachovali v případě intervence zvenčí – tedy z Ruska – pokud by se země začala rozdělovat a na jejím území vypukly boje. O víkendu přicházely zprávy, že gubernátoři východních regionů vyzývali k vytvoření ozbrojených milic.

Pro střední Evropu je krize na Ukrajině nejvážnějším "tvrdým" nebezpečím od doby rozpadu Sovětského svazu na počátku 90. let minulého století. Diplomatická a humanitární angažovanost v ukrajinských záležitostech a co nejlepší přehled o tamní chaotické a rychle se vyvíjející situaci by měly pro všechny středoevropské státy být minimální povinností. NATO se teprve nedávno pod vlivem rusko-běloruského cvičení Západ simulujícího útok na Pobaltí a Polsko vrátilo k otázce obrany svých východních hranic. Ukrajinská krize je vážnější, protože je nepředvídatelnější a role řady jejích aktérů – například tvrdého jádra demonstrantů sdruženého pod hlavičkou Pravý blok - není jasná a jednoznačná.

V případě jakkoli intenzívní občanské války na Ukrajině je třeba minimálně počítat s přílivem uprchlíků a možnými provokacemi vůči občanům jiných zemí – nabízí se Poláci vzhledem k angažovanosti ministra Radoslawa Sikorského při vyjednávání minulý týden.

Poprvé za patnáct let od rozšíření na východ tak NATO čelí přímé bezpečnostní krizi na svých východních hranicích, což bude zásadní prověrka všech státních složek. To je po letech operací v dalekém zahraničí pro alianci a její postkomunistické členy zásadní novinka.

Martin Ehl
autor je vedoucím zahraniční rubriky Hospodářských novin