Podívejme se nejprve na dopad v oblasti široce definované zahraniční, bezpečnostní a obranné politiky EU. Lisabonská smlouva především přinesla několik institucionální inovací. Do pozice vysoké představitelky EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku (dále jen vysokou představitelkou EU) byla již v listopadu vybrána členskými státy Catherine Ashtonová a do pozice stálého předsedy Evropské rady byl následně jmenován Herman Van Rompuy. Jejich role spočívá mimo jiné v zastupování Evropské unie navenek v oblasti společné zahraničně-bezpečnostní politiky (SZBP).

Na některých akcích se tak v uplynulém roce jménem EU objevili společně (Summit OBSE, Summit EU-Rusko), jinak úroveň setkání ministrů vyhrazena pro vysokou představitelku EU Ashtonovou a úroveň setkání hlav států a vlád pro stálého předsedu Evropské rady H. Van Rompuye (z poslední doby např. lisabonský summit NATO, který přijal novou alianční strategickou koncepci).

Navíc nelze zapomínat na předsedu Evropské komise, José Manuela Barrosa, který také zastupuje EU v oblastech pokrytých kompetencemi Evropské komise (např. tedy summity G8 a G20 nebo summit EU-Afrika, ale Barroso se zúčastnil i lisabonského summitu NATO).

Vysoká představitelka Ashtonová v prvním roce své funkce byla vystavena enormnímu tlaku spojenému nejenom s přípravou Evropské služby pro vnější činnost (European External Action Service, EEAS), ale také díky tomu, že de facto měla na unijní úrovni nahradit tři dříve samostatné funkce – Vysokého představitele EU pro SZBP, ministra zahraničí předsednické země EU a komisaře pro vnější vztahy EU. Tudíž je tlak na její diář enormní a možnost fyzicky se zúčastnit celé řady paralelně probíhajících jednání omezená. V této oblasti se tak stále hledá modus vivendi skrze delegování na další osoby (z okruhu ministrů zahraničí členských států či budoucích seniorních funkcionářů EEAS), který by uspokojil většinu členských států, byl politicky odpovídající a zároveň fyzicky zvládnutelný.

Vysoká představitelka EU má předsedat Radě pro zahraniční věci a stanovovat agendy těchto každoměsíčních jednání. K aktivnímu řízení a přípravě projednávaných témat jí slouží Politický a bezpečnostní výbor (Political and Security Committee, PSC) a jemu podřízené výbory a pracovní skupiny, které by postupně měly získat stálé předsedy. Tento proces ovšem získal na dynamice pouze v posledních měsících. Prvním stálým předsedou PSC byl jmenován Olaf Skoog, který dosud při PSC působil jako švédský velvyslanec, a ujal se své funkce až v polovině prosince.

Debata o implementaci nových nástrojů Lisabonské smlouvy během belgického předsednictví EU prozatím nepřinesla konkrétní definitivní závěry ani v případě stálé strukturované spolupráce v oblasti obrany, byť nastínila širokou shodu ohledně rozvoje civilních a vojenských schopností ke zvládání krizí v situaci rozpočtových tlaků prakticky ve všech členských státech EU. Zajímavým indikátorem úvah důležitých členských států EU je prosincový společný francouzsko-polsko-německý dokument o směřování Společné bezpečnostní a obranné politiky, který identifikuje jako prioritní oblasti spolupráce EU-NATO, permanentních civilně-vojenských struktur pro plánování a provádění operací EU (včetně rozvoje konceptu EU Battlegroup směrem k operačnímu nasazení) a kooperativnímu rozvoji evropských schopností ke zvládání krizí i v situaci rozpočtových omezení.

Další velkou inovací Lisabonské smlouvy měla být Evropská služba pro vnější činnost. EEAS nebude fungovat jako evropské "ministerstvo zahraničí" a nebude nahrazovat diplomatické služby jednotlivých členských států. Otázky spojené s vytvořením její struktury, právního postavení a vymezení finančních prostředků a pravidel pro jejich použití zaměstnávaly nejenom Catherine Ashtonovou a její tým, ale také Evropský parlament (ten získal při schvalování těchto dokumentů výrazný vliv) a Radu EU. Rozhodnutí Rady EU o ustavení EEAS z července 2010 tak vychází především ze základního principu stanoveného v Lisabonské smlouvě - EEAS by měla především fungovat jako služba podporující Vysokou představitelku ve výkonu jejího širokého mandátu v oblasti SZBP i coby místopředsedkyně Komise. Obdobně bude podporovat také stálého předsedu Evropské rady v případech, kdy bude zastupovat EU navenek na své úrovni v otázkách SZBP. Konkrétní způsob práce bude na počátku odrážet strukturu a dosavadní úkoly personálu, který do EEAS přejde - především prakticky celé Generální ředitelství Evropské komise pro vnější vztahy (DG RELEX) a vybrané části jiných generálních ředitelství Komise, jakož i důležité součásti Generálního sekretariátu Rady EU. Praktický způsob fungování EEAS se tak bude vytvářet a dolaďovat za pochodu, byť hlavním principem by mělo být posílení soudržnosti vnějších aktivit EU.

EEAS by nakonec měla být připravena na základní rozjezd k 1. lednu 2011. V polovině prosince bohužel stále nebyl znám podrobný organigram EEAS. Spousta detailů ohledně faktického přechodu a "slučování" některých oddělení Komise a Sekretariátu Rady EU je také stále nejasná. Podobně zůstává otevřený harmonogram doplňování EEAS diplomaty z členských států. Aplikováno bude přechodné období na geografické zastoupení všech členských státu v EEAS. Vysoká představitelka má také možnost vyhodnotit fungování EEAS a navrhnout případné úpravy její struktury v polovině roku 2013. Celková situace nebyla rozhodně usnadněna komplikacemi spojenými se schvalováním rozpočtu EU, kdy vzhledem k vyhrocenému sporu mezi Evropským parlamentem a Radou EU hrozilo ještě na počátku prosince rozpočtové provizorium Unie pro rok 2011.

Přečtěte si další texty Radka Khola psané pro natoaktual.cz:  Nová strategická koncepce a vztahy EU-NATO  Lisabonská smlouva a oblast bezpečnostní a obranné politiky - možnost lepší integrace  Lisabonská smlouva a oblast vnějších vztahů EU – kontinuita, flexibilita a inovace  Evropská bezpečnostní a obranná politika – kosovské a afghánské výzvy  EBOP – výhled na francouzské a české předsednictví Rady EU

Kromě struktury a konkrétního rozdělení úkolů uvnitř EEAS může hodně napovědět výběr lidí do klíčových pozic diplomatické služby EU. Zdlouhavý výběr a obsazování zhruba deseti klíčových pozic v seniorním managementu EEAS zabral většinu podzimu a konkrétní jména představuje C. Ashtonová postupně od konce října až do dnešních prosincových dní. V rámci výběru si sice ponechala Vysoká představitelka právo veta, ale je si velmi dobře vědoma, že tento personální výběr bude muset vyvažovat mezi členskými státy (a jejich geografickými či zájmově definovanými skupinami) i zaměstnanci Evropské komise a Generálního sekretariátu Rady EU. Doposud oznámená jména a osobní profily jsou proto dobrým vodítkem. Za výkonného generálního sekretáře EEAS si vybrala jednoho z nejzkušenějších francouzských diplomatů, Pierra Vimonta, naposledy francouzského velvyslance v USA. Za provozní záležitosti EEAS bude zodpovědný Ir David O´Sullivan, který má za sebou dlouhou kariéru v Evropské komisi a naposledy působil jako generální ředitel na DG Trade. Naopak z Generálního sekretariátu Rady EU byla vybrána na pozici náměstkyně generálního sekretáře EEAS pro politické otázky německá diplomatka Helga Schmid, která kromě zkušenosti ředitelky Policy Unit z Generálního sekretariátu Rady EU má výborné kontakty v Berlíně, kde působila jako poradkyně dvou ministrů zahraničí a do Bruselu odcházela jako šéfka kabinetu Joschky Fischera.

Na pozici náměstka generálního sekretáře EEAS pro interinstitucionální otázky byl vybrán polský diplomat Maciej Popowski, který byl pět let prvním polským velvyslancem při PSC a nyní přichází z pozice šéfa kabinetu předsedy Evropského parlamentu. I v další skupině generálních ředitelů teritoriálních sekcí jsou zajímavá jména, důležitá pro českou zahraniční politiku. Švédský diplomat se zkušeností z Komise i z kabinetu komisařky Christian Leffler, přicházející aktuálně z Evropské komise z pozice zástupce generálního ředitele DG Development, byl jmenován generálním ředitelem EEAS pro americkou oblast. Bývalý slovenský ministr zahraničí a někdejší zvláštní představitel EU pro Bosnu a Hercegovinu Miroslav Lajčák byl jmenován generálním ředitelem EEAS pro Rusko, západní Balkán a východní sousedství.

Právě tento seniorní management EEAS bude do značné míry určovat, jak bude vypadat rozjezd EEAS po 1. lednu 2011. V každém případě půjde o vytváření instituce sui generis, která v nedávné historii EU a rozhodně v historii diplomacií členských států EU nemá precedens. Na členských státech EU i na personálu EU (v bruselské centrále i ve více než stovce delegaci EU po celém světě) bude záležet jakým směrem a v jakém duchu se bude tento projekt ubírat.

Radek Khol
autor je bezpečnostní analytik
tento komentář vyjadřuje soukromé názory autora