Vznik Ředitelství pro zvládání krizí a plánování (Crisis Management and Planning Directorate, CMPD) a civilně-vojenský přístup ke zvládání krizí
V polovině listopadu 2009 vznikl po dlouhém vyjednávání nový útvar v rámci Generálního sekretariátu Rady EU - Ředitelství pro zvládání krizí a plánování (Crisis Management and Planning Directorate, CMPD). Toto nové ředitelství v sobě integruje dvě doposud samostatná ředitelství DGE 8 a DGE 9, která měla na starosti otázky obranné politiky a civilní dimenze zvládání krizí. Společně s částí pracovníků Civilně-vojenské buňky působící doposud v rámci Vojenského štábu EU tak vznikne velký útvar integrující v sobě poprvé v historii institucí EU plnohodnotně civilní i vojenskou dimenzi bezpečnostní politiky a zvládání krizí. CMPD je dítě francouzského předsednictví EU, jenž prosadilo v prosinci 2008 jeho budoucí vznik, ale myšlenka integrovaného civilně-vojenského přístupu k problematice zvládání krizí má dlouhodobě silnou podporu mimo jiné v severských zemích či Německu.

Dnešní materiál volně navazuje na analýzu publikovanou před třemi týdny změřenou na dopady zavedení Lisabonské smlouvy v oblasti vnějších vztahů: Lisabonská smlouva a oblast vnějších vztahů EU – kontinuita, flexibilita a inovace

V rámci CMPD dojde především k propojení civilní a vojenské dimenze strategického plánování operačních aktivit EU, kdy teprve po schválení plánovacího dokumentu definujícího koncept zvládání konkrétní krize bude operační aktivita pokračovat v rámci vojenských či civilních struktur EU. Tato nová institucionální struktura bude lépe odrážet hlavní komparativní výhodu EU jakožto bezpečnostního aktéra – možnost využít širokého spektra nástrojů, od ekonomických a politických, až po civilní či vojenské operace ke zvládání krizí. Společně s novými strukturami zárodečné Evropské služby vnější akce tak bude moci EU opravdu aplikovat tzv. všeobjímající přístup k řešení krizí (Comprehensive approach).

Komplementarita civilních a vojenských postupů, zdrojů a institucí by měla být v rámci fungování CMPD posílena i v oblasti celé řady horizontálních otázek - od rozvoje kapacit ke zvládání krizí, vztahů se třetími zeměmi (především těmi participujícími v operacích EBOP) a mezinárodními organizacemi, přes reformu bezpečnostního sektoru, až po oblast vzdělávání a přípravy personálu pro mise a struktury EBOP.

Zajištění úzké civilně-vojenské spolupráce bylo zohledněno i v uvažování velvyslanců členských států při EU, podle jejichž názoru z poloviny listopadu by po vzniku ESVA do této nově budované evropské zahraniční služby měly přejít všechny stávající civilní i vojenské struktury EU ke zvládání krizí – tedy čerstvě vytvořený CMPD, dále pak Vojenský štáb EU a jeho civilní ekvivalent, stálé civilní operační velitelství CPCC.

Lisabonská smlouva a inovace týkající se obranné politiky
Hlavních změn spojených s Lisabonskou smlouvou je v oblasti nově nazvané Společná bezpečnostní a obranná politika (SBOP) hned několik. Kromě rozšíření záběru bezpečnostní a obranné politiky a především typů jejích operačních aktivit (tzv. petersbergských úkolů), klauzule solidarity, opčního protokolu o vzájemné obraně a zjednodušení právního postavení EU navenek (popsaných v předcházející analýze) přináší nová Smlouva o EU i další změny:

1) Nástroj Stálé strukturované spolupráce v oblasti obrany zavádí text nové Smlouvy a blíže specifikuje jeden z jejích protokolů. Stálá strukturovaná spolupráce může být vytvořena "členskými státy EU, jejichž vojenské schopnosti splňují vyšší nároky a které vzájemně učinily hlubší závazky v oblasti nejnáročnějších operačních aktivit". Tyto podmínky jsou blíže specifikovány v protokolu Smlouvy a odkazují na minimální úroveň výdajů na obranu, praxi mnohonárodní vojenské spolupráce, zapojení do Evropské obranné agentury a mnohonárodních akvizičních programů, jakož i na aktivní roli při vytváření Bojových uskupení EU (EU Battlegroup). Takto ustavená skupina členských států bude moci pro další fungování mechanismu Stálé strukturované spolupráce nástroj moci použít rozhodování kvalifikovanou většinou, nicméně pro rozhodování o klíčových otázkách týkajících se např. schvalování rozmístění vojenské či civilní operace EU bude i nadále zapotřebí souhlasu všech členských zemí EU. 

Další související materiály na natoaktual.cz: J.Žižka: Evropská obrana s Lisabonem nemusí být k smíchu R. Khol: Evropská bezpečnostní a obranná politika - afghánské a kosovské výzvy

2) Rychle využitelný Startovací fond pro vojenské operace EU, který by doplnil stávající mechanismus Athena pro financování vojenských operací EU, je další inovací Lisabonské smlouvy, podobně jako i větší flexibilita v použití počátečních fondů rozpočtu EU (Preparatory measures) pro civilní operace EU, kde již princip spolufinancování z rozpočtu EU (doposud z kapitoly SZBP) funguje.

3) Posílení kontrolní role Evropského parlamentu (EP) je patrné i v oblasti bezpečnostní a obranné politiky – ať už skrze kontrolní funkci svázanou s rolí EP při schvalování a kontrole rozpočtu EU, nebo v nově zavedené povinnosti informovat EP o bezpečnostně-politických aktivitách EU a tak ho hlouběji zapojit do politicko-strategických debat týkajících se směřování bezpečnostní politiky EU, včetně konkrétních civilních či vojenských operací EU.

Oblast bezpečnostní a obranné politiky EU zůstává nicméně pevně v rukách členských států, rozhodování na základě principu jednomyslnosti zůstává prvotní normou a inovace začleněné do Lisabonské smlouvy neposouvají Unii směrem ke vzniku federálního evropského superstátu. Bezpečnostní a obranná politika EU může být aktivnější a koherentnější, ovšem pouze pokud si to budou členské státy přát a poskytnou jí odpovídající kapacity a prostředky.

Radek Khol
autor je bezpečnostní analytik