„Ocenění si velice vážím a je to pro mě motivací do budoucnosti. Má práce je mým koníčkem, ale bez výborné spolupráce, zázemí a dlouholeté podpory celé jednotky v Náměšti bych tu dnes nestál,“ řekl nadpraporčík P. E.
Čeští "FAKOVÉ"Česká armáda disponuje více než 20 leteckými návodčími. Podle zkratky FAC z anglického Forward Air Controller se jim přezdívá "FAKOVÉ". Ne všichni jsou ale vycvičeni do míry, která umožňuje nasazení v bojových operacích. Kompletní výcvik návodčího trvá tři roky, pokud jde vše dobře. Kritéria výběru uchazečů i náročné testy zaručí, že výcvikem projdou jen ti nejlepší. Vojáci se nechtějí fotit a říkat svá jména - logicky, protože v operačním nasazení mohou působit za nepřátelskou linií. Už první čeští specialisté získávali prestižní výcvik ve Velké Británii. Při skutečném bojovém nasazení návodčí rozhodují o tom, zda letecká munice dopadne přesně na zaměřený cíl. |
Ocenění v podobě vyznamenání „Air Force Commendation Medal“, udělovaného i zahraničním vojákům za výjimečnou službu nebo zásluhy, mu v pátek jako prvnímu Čechovi vůbec ve výcvikovém středisku amerického letectva pro vzdušné a pozemní operace v německém Einsiedlerhofu osobně předal velitel speciálního centra Stanton C. Shuttleworth.
Nadpraporčík P. E. působil tři a půl roku jako první český a zároveň jediný zahraniční instruktor ve výcvikovém středisku pro předsunuté letecké návodčí AGOS poblíž německého Ramsteinu. Během této doby se podílel na výcviku více než 500 předsunutých leteckých a dělostřeleckých návodčích.
Takřka 200 předsunutých leteckých návodčích (Forward Air Controller – FAC) také provedl přípravou před nasazením v zahraničních operacích. Ostatně i on sám jako návodčí působil dvakrát na nebezpečném jihu Afghánistánu a v budoucnu se v má v zemi podílet na výcviku afghánských specialistů.
Letečtí návodčí patří mezi elitní vojenské specializace. V bojových operacích slouží jako takzvané „oči pilotů“ na zemi a zajišťují jejich přesné navedení na cíle ke zničení.
Návodčích jsou přitom v menších armádách, jako je ta česká, řádově jen desítky, tedy nezřídka méně než příslušníků speciálních jednotek. Jejich odbornost patří v armádě mezi nejrizikovější a stejně jako u speciálních sil armáda jejich identitu z bezpečnostních důvodů tají.
„Kvalifikovaným předsunutým leteckým návodčím jsem se stal v roce 2003, inspektorem výcviku v roce 2004, ale kvalifikaci instruktora pro americké jednotky jsem získal až v roce 2010 právě na škole v AGOS,“ konstatoval P. E.
Po měsíčním kurzu a úspěšném splnění požadavků amerického letectva zůstal v Německu na škole jako instruktor. Začátky v cizím prostředí nebyly pro jediného zahraničního instruktora ve výcvikovém středisku jednoduché.
Výcvik zahrnoval teoretickou přípravu a polní výcvik. Třítýdenní teorie se skládala z výukových bloků a navádění na simulátorech, dvoutýdenní polní výcvik byl zaměřen na praktické navádění letounů s ostrou municí.