„Co z toho máme? Dobrý pocit. Spousta lidí žila v zapomnění a přitom si zasloužili, aby se o nich vědělo a pocítili hrdost, že stále patří k výjimečné rodině výsadkářů,“ říkají svorně Jindřich Starý a Michal Mucha.
Dva bývalí elitní vojáci patří k druhé generaci výsadkářů, u stejné jednotky sloužili i jejich otcové. Starý s Muchou po odchodu ze služby založili spolek s příznačným názvem Červené barety.
Útvar číslo 8280Kořeny elitní české jednotky sahají více jak půl století do minulosti. Útvar vznikl v říjnu 1952 jako výsadková brigáda. V Prostějově působí od roku 1960, kam byl přemístěn z Prešova. Až do roku 1969 byly jednotky útvaru cvičeny podle tehdejšího sovětského vzoru pro hromadné výsadky s úkoly obsadit a do příchodu hlavních sil bránit významné vojenské objekty. V roce 1976 zanikají jednotky hromadných výsadků a tehdejší 22. výsadkový pluk se od té doby zaměřuje na výcvik malých průzkumných skupin cvičených k vysazení do týlu protivníka s průzkumnými a diverzními úkoly. |
Úkol si dali jediný - připomínat činy a životy mužů i žen, kteří jako výsadkáři v armádě vždy platili za elitu. Ať už veteránů, či těch stále sloužících. „Chodí za námi třeba bývalí tankisté a říkají, že nám to závidí, jak výsadkáři vždy drží pospolu,“ tvrdí Starý.
Začali před dvěma roky pochodem po stopách 22. výsadkové brigády, tedy prapůvodní jediné výsadkové jednotky v Československu, která v roce 1960 přesídlila z Prešova do Prostějova a tam zůstala i přes nejrůznější reorganizace a změny názvu.
Stejně jako krycí označení útvaru 8280, které stále platí a dnes patří 601. skupině speciálních sil generála Moravce. Ostatně právě ta je přímým pokračovatelem tradic 22. výsadkové brigády.
„Šlo nám tehdy o uctění všech vojáků a také jejich velitelů, kteří prošli náročnou službou u opravdu výjimečné jednotky naší armády,“ vzpomíná Mucha na prvotní impuls. Pochod určený i pro veřejnost a vedoucí místy v okolí města, kde elitní výsadkáři cvičili a cvičí, má podle něj každému výsadkáři připomínat - byť i na jediný den - sounáležitost a tradici.
„Napoprvé jsme si říkali, že bude úspěch, když přijde 300 lidí a ono jich přišlo 700. Další rok už jich bylo 900,“ konstatuje Starý. Ten letošní, v pořadí třetí, připravují na 27. června. „Je to vlastně velká společenská událost. Setká se zde i 14 velitelů, kteří byli v čele jednotky,“ doplňuje Mucha.
Aby Češi nezapomněli
Úspěch pochodu je motivoval k tomu, aby slávu československých výsadkářů a povědomí o nich šířili dál. Včetně osudů hrdinů druhé světové války.
Od těch slavných Jozefa Gabčíka s Janem Kubišem, kteří provedli atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, až po pozapomenuté hrdiny, jejichž hrdinské příběhy se po dlouhých letech znovu vynořují.
Jako třeba třiadevadesátiletého Jana Velíka, který coby příslušník donedávna opomíjené 2. československé samostatné paradesantní brigády v Sovětském svazu v roce 1945 seskočil ještě společně se dvěma parašutisty na území protektorátu. Působil ve zpravodajské skupině STAS, která získávala a předávala cenné informace 1. československému armádnímu sboru.
Sběratelská mince s vyobrazením zakladatele československého výsadkového vojska generála Karla Palečka
Spolek upozornil i na poslední žijící příslušnici stejné brigády Boženu Ivanovou. Ta se v pouhých 16 letech se svým otcem v Buzuluku přidala ke Svobodově armádě, aby se z ní pak stala výsadkářka a došla až na Moravu.
Červené barety uctily i památku Alfréda Jánského, který na konci května oslavil stoprvní narozeniny. Za války se mu podařilo utéct z koncentračního tábora, posléze se zapojil do odboje po boku 1. československého armádního sboru na Malé Fatře.
Spolek vydává pamětní mince, medaile i odznaky
„Historie je součástí naší národní identity a mnozí ji vlastně ani neznají. Je opomíjená, jako by nebyla. Snažíme se to změnit a alespoň něco předat dál,“ vysvětluje Starý.
Jako nadšení sběratelé vojenských odznaků se proto s kolegou rozhodli, že začnou vydávat pamětní odznaky výsadkových jednotek, ale také medaile a mince ve sběratelských sériích, připomínající významné osobnosti výsadkových jednotek, sportovního a vojenského parašutismu vůbec a událostí, ve kterých hráli výsadkáři prim.
Fotografie    |
Část každé velmi úzce limitované edice mincí, pamětních medailí i odznaků udělí či rozdají těm, kterých se bezprostředně dotýká. Žijícím hrdinům, osobnostem nebo jejich rodinám. Jako například manželce a dceři po Jaroslavu Jehličkovi, který je považován mezi výsadkáři za legendu.
V dresu armádní Dukly vybojoval několik medailí na mistrovstvích světa v parašutismu a za svou kariéru uskutečnil celkově 6 045 seskoků a byl prvním člověkem na světě, který překonal hranici 5 tisíc seskoků. Jehlička tragicky zahynul spolu s jedenácti členy armádního týmu v roce 1972 v Bulharsku.
„Tou nejlepší odměnou je, když devadesátiletému veteránovi přivezeme medaili a on pláče dojetím, že na něj stále někdo myslí,“ shodují se oba elitní vojáci.
