Byli jsme první ve válce, vzpomínají čeští veteráni na Pouštní bouři

9. prosince 2015  7:09
Informace o jejich připravovaném nasazení byly zpočátku přísně tajné. Bude tam hodně písku, říkali jim prý nadřízení. Štědrý den roku 1990 už trávilo 169 československých vojáků v Saúdské Arábii v první zahraniční bojové operaci od konce druhé světové války.  
Českoslovenští výsadkáři budují během operace Pouštní štít a Pouštní bouře v Perském zálivu | foto: Archiv AČR
galerie Generál Ondrej Páleník křtí pamětní minci k pětadvacátému výročí nasazení... Ředitel Speciálních sil Karel Řehka promlouvá k veteránům války v Zálivu Pamětní medaili k 25. výročí nasazení strážní roty v operaci Pouštní štít a... Příprava jednotky trvala pouhé dva měsíce. Štědrý den roku 1990 už trávilo 169... Někdejší náčelník štábu československého samostatného protichemického praporu... Veteráni první války v Zálivu vzpomínali v Prostějově na první bojovou misi... Veteráni první války v Zálivu vzpomínali v Prostějově na první bojovou misi... Pamětní medaili k 25. výročí nasazení strážní roty v operaci Pouštní štít a... Vojáci z „povolání“ tvořili jen zhruba polovinu jednotky nasazené do operace...

Je to už čtvrtstoletí od chvíle, kdy 169 československých vojáků - chemiků, zdravotníků a výsadkářů zamířilo do první zahraniční mise novodobých dějin, aby se v rámci široké mezinárodní koalice podílelo na vyhnání jednotek iráckého vůdce Saddáma Husajna z okupovaného Kuvajtu.

„Byla to velká neznámá. Nevěděli jsme, do čeho jdeme. Připravovali jsme se doma na nějaké bojové nasazení, ale nevěděli jsme, jestli úplně správně. Měli jsme z toho trošku obavy,“ konstatoval generál Ondrej Páleník.

Operace Pouštní bouře

  • 23. září 1990 - Po prohlášení prezidenta Václava Havla k situaci v Perském zálivu a doporučení ministra obrany byl připraven návrh na vyslání speciální protichemické jednotky. Návrh schvaluje Federální shromáždění ČSFR
  • 10. října 1990 - Začíná výcvik a soustředění vyčleněné techniky a materiálu
  • 23. listopadu 1990 - Podpis dohody mezi saúdským princem Chálidem a ministerstvem obrany o působení československých vojáků na území Saúdské Arábie
  • 11.-14. prosince 1990 - Letecký přesun jednotky do Saúdské Arábie americkými letouny C-5 Galaxy
  • 15. prosince 1990 - Vojáci si zvykají na podmínky, budují tábor, včetně strážního zabezpečení
  • 1. ledna 1991 - Československá protichemická jednotka začíná plnit úkoly. Provádí chemický a radiační průzkuma v případě nepřátelského použití chemických zbraní má chránit saúdskoarabské jednotky a varovat obyvatelstvo před nebezpečím. Dva protichemické odřady jsou dislokovány v týlu dvou saúdskoarabských brigád ve vzdálenosti asi 40 kilometrů od iráckých a kuvajtských hranic. Další protichemický odřad a zdravotníci jsou u města krále Chalída v hlubokém týlu
  • 15. ledna 1991 - Ultimátum OSN vůči Iráku končí, konflikt mezi Irákem a mezinárodní koalicí je na spadnutí
  • 17. ledna 1991 - Irák nesplnil podmínky OSN a krátce po půlnoci začíná operace Pouštní bouře, jejímž cílem je vytlačit irácké síly z území okupovaného Kuvajtu
  • 18. ledna 1991 - Přichází o život četař Petr Šimonka při nešťastné manipulaci se zbraní
  • 5.-10. února 1991 - Jednotka je doplněna o 37 dalších vojáků, potřebnou výstroj, výzbroj, potraviny a zdravotní materiál. Zpět domů se z osobních důvodů vrací 7 vojáků
  • 24. února 1991 - Začíná pozemní ofenzíva proti iráckým oddílům
  • 27. února 1991 - Dva protichemické oddíly československých vojáků překračují hranice Kuvajtu a postupují s 20. tankovou brigádou ve směru Rukví, Chauní, Džahru a Kuvajt City. Zneškodňují chemickou munici v bývalých kasárnách kuvajtské armády
  • 28. února 1991 - Po pouhých 1 014 hodinách od vypuknutí válečného konfliktu je ve 3 hodiny ráno SEČ vyhlášen klid zbraní
  • 1. března 1991 - S ukončením války dochází ke změnám v rozmístění jednotky. Štáb a velení zůstává na základně u města krále Chálida. Část jednotky se přemisťuje severním směrem ke kuvajtské hranici. Základní tábor je 40 km jihovýchodně od Kuvajt City. Dva odřady zůstávají u brigád saúdskoarabské armády zhruba 30-40 kilometrů jihovýchodně od hranic Kuvajtu
  • 7. března 1991 - Velitel jednotky nařizuje obsadit a střežit objekty československého velvyslanectví v Kuvajt City. Situaci komplikuje hustý kouř z hořících ropných polí v Kuvajtu
  • 26. března 1991 - Platí zvýšená bezpečnostní opatření, protože se vojáci pohybují v místech rozsáhlých minových polí
  • 28. března 1991 - Zahájeny přípravy na stahování jednotky a návrat do vlasti
  • 6. dubna 1991 - V základního táboře v Kuvajtu jsou lehce zraněni dva příslušníci jednotky při výbuchu neznámé trhaviny
  • 22. dubna 1991 - Rozhodnuto o návratu větší části jednotky domů, v Saúdské Arábii zůstává část příslušníků pro školení specialistů saúdskoarabských jednotek
  • 24. dubna 1991 - Československá jednotka se stahuje z Kuvajtu do Saúdské Arábie
  • 6. května 1991 - Návrat prvních šedesáti příslušníků jednotky do ČSFR. Jednotka je kompletně doma do konce května. Na místě zůstává speciální technika pro detekci nebezpečných látek a odmořování, mobilní ošetřovna i obrněný transportér pro chemický průzkum. Jde zhruba o 70 terénních i nákladních vozidel, které odkoupila Saúdská Arábie

Zdroj: AČR

Pozdější velitel českých speciálních sil byl jedním z mladičkých vojáků, kteří do první mise daleko od hranic někdejší „mlaďoučké demokratické“ České a Slovenské federativní republiky odletěli.

On i další veteráni se i po pětadvaceti letech stále setkávají a vzpomínají. Naposledy před pár dny na symbolickém místě - u dnešní 601. skupiny speciálních sil v Prostějově.

Tedy u jednotky, která nese stejné krycí označení 8280 a do níž se po desítkách let vyvinula někdejší 22. výsadková brigáda speciálního určení. Z jejích řad vojáci do první mise v prosincových dnech roku 1990 kromě jiných úzce specializovaných elitních útvarů tehdy ještě československé armády odlétali.

Kontingent složený z chemiků, zdravotníků a právě výsadkářů byl tehdy připraven během dvou měsíců. V prosinci jednotku po krátkých stmelovacích cvičeních i s technikou a speciálním vybavením přepravily v třinácti letech americké letouny C-5 Galaxy do Saúdské Arábie. Na Štědrý den 1990 už zaujala československá jednotka pozice v poušti poblíž města Hafr El Batin, asi 40 kilometrů od kuvajtských a iráckých hranic.

Vojáci z „povolání“ tehdy tvořili jen zhruba polovinu jednotky, tu druhou vojáci základní služby - složitou administrativou přechodně převedení do stavu takzvané přechodné služby.

„Šlo o kluky, kterým bylo v té době osmnáct a půl, devatenáct až třiadvacet let. Ti dva plukovníci a pár důstojníků, vojáků z povolání a praporčíků tvořilo menšinu,“ vzpomněl plukovník Vladimír Braun, někdejší náčelník štábu československého samostatného protichemického praporu, jak byla jednotka pro dalekou misi pojmenována.

Stejně jako další po letech připouští, že zpočátku trochu pochyboval o tom, zda takové nasazení československá jednotka bez předchozích zkušeností a navíc v extrémním pouštním prostředí zvládne. „Splnila, na jedničku s hvězdičkou. V paměti mi utkvělo, že na naše lidi je v těchto otázkách a situacích absolutní spolehnutí,“ dodal.

Rovnou v první linii

Podobně až takřka svorně vzpomínají na působení v Saúdské Arábii a v Kuvajtu, kam se s hlavními koaličními vojsky v lednu 1991 přesunuli, i další z šestnáctky mužů, kteří se v Prostějově sešli. Někteří ještě stále ve službě, jiní dávno v civilu. Přesto stále spojení jakýmsi poutem sounáležitosti a kamarádství.

„Byli jsme první v bojovém nasazení od druhé světové války. V první linii,“ řekl někdejší velitel strážní roty Petr Poledník. Spolu s dalšími veterány mise od spolku Červené barety převzali speciální minci na stuze, připomínající pětadvacáté výročí nasazení strážní roty v operaci Pouštní štít a Pouštní bouře.

Irák měl tehdy nejpozději 15. ledna 1991 v souladu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN opustit okupovaná území Kuvajtu. Saddám Husajn ale podmínky rezoluce nesplnil a 17. ledna 1991 krátce po půlnoci začala operace Pouštní bouře.

Československá jednotka vybavená na svou dobu moderními prostředky protichemické ochrany a chemického a radiačního průzkumu měla za úkol chránit saúdskoarabská vojska, která podle dohod měla na kuvajtské území vstoupit mezi prvními.

Leteckými útoky na cíle v Iráku a od 24. února 1991 také pozemní ofenzívou spojenci irácké oddíly vytlačili během pouhých čtyř dnů.

I přes technické limity přitom právě československá protichemická jednotka celosvětově proslula tím, že už v prvních dnech operace při postupu koaličních sil naměřila ve vzduchu otravné látky.

Na území Kuvajtu prošli Čechoslováci nechvalně známou Saddámovou linií minových polí a ukončili svou válečnou pouť pouze několik kilometrů jižně od hlavního města Kuvajtu, nedaleko od hořících ropných polí. „Najednou jsme byli důležití a získali jsme nějaké místo v té celosvětové koalici,“ míní Páleník.

Nejsilnější vzpomínka pro něj osobně ale přišla později, když vstupoval jako člen jedné z prvních jednotek do Kuvajt City, kde měli čeští výsadkáři za úkol obsadit a střežit československou ambasádu. „Pamatuji si obrovskou radost dospělých a dětí, které nás obstoupily jako hrozen a radovaly se, že je někdo přišel osvobodit. Přestože jsem od té doby prošel dalšími misemi, tohle ve mě navždy zůstalo,“ popsal.

Hořící ropné vrty v Kuvajtu v roce 1991

Hořící ropné vrty v Kuvajtu v roce 1991

Se syrečky a bez deštníku

Kromě saudskoarabských vojáků měli během mise Čechoslováci a především právě výsadkáři příležitost spolupracovat i s dalšími zahraničními jednotkami, které ještě donedávna představovaly nepřátele. S Brity, Francouzi, Američany.

Záhy zjistili, že se nemají za co stydět a snesou i ta nejpřísnější srovnání. „Naše armáda byla v té době velice dobře vycvičená. Zjistili jsme to, když jsme se připravovali společně před samotnými bojovými operacemi s americkými či francouzskými speciálními jednotkami. Naši vojáci, i ti záklaďáci, na tom byli kolikrát lépe, než profesionálové,“ hrdě vzpomíná Petr Poledník.

Na setkání se spojenci v téhle válce veteráni ze Zálivu přitom vzpomínají nejčastěji. A nebylo to vždy v boji, jak tvrdí tehdejší velitel štábu Braun. Z paměti se prý derou jako první především úsměvné historky.

Pamětní mince

Pamětní medaili k 25. výročí nasazení strážní roty v operaci Pouštní štít a Pouštní bouře vydal spolek Červené barety. Ten tvoří bývalí elitní prostějovští výsadkáři

Pamětní medaili na stuze k výročí nasazení strážní roty v operaci Pouštní štít a Pouštní bouře vydal spolek Červené barety. Jde o bývalé prostějovské výsadkáře, kteří se podobnými akcemi snaží připomínat činy a životy mužů i žen, kteří jako výsadkáři v armádě vždy platili za elitu. Ať už veteránů, či těch stále sloužících.

Jednou za ním například přijel plukovník saúdskoarabské armády. I v pouští prý tehdy chvilku zrovna pršelo a on seděl ve svém štábním voze. „Jeho auto zastavilo asi na pět od mého. Vylezl ven, vytáhl deštník v barvě své pouštní uniformy a těch pět kroků přikráčel pod deštníkem ke mě. Já koukal jako blázen, že u nich jako náležitost mají i v poušti deštník. U nás nebylo myslitelné, aby důstojník šel s deštníkem,“ říká s úsměvem.

Zábavná pak byla peripetie se zásilkou z Olomouce. Šlo o celou bednu vyhlášených syrečků, které byly ve vedru cítit na metry okolo. „Protože to hrozně smrdělo, dali jsme je ke stožáru s vlajkou a kluci si tam pro to chodili. A nejen naši. Když Američani zjistili, co je to za delikatesu, mohli se po tom utlouct.“

Smrt mezi poplachy

Ten „černý pátek“ 18. ledna 1991 se všem účastníkům mise i lidem, kteří jejich nasazení sledovali skrze média doma v Československu, nesmazatelně zapsal do paměti. A s pokorou v hlase o něm veteráni ze Zálivu mluví dodnes.

Tehdy při nešťastné manipulaci se samopalem tragicky zahynul četař Petr Šimonka (povýšený in memoriam na podporučíka). „Bylo to velmi smutné a mrzelo nás to,“ řekl Braun.

Šlo podle něj o nešťastnou náhodu, ale podstatnou roli při ní sehrál i stres, nebezpečí a vypjatá atmosféra neustálých poplachů kvůli iráckým balistickým raketám Scud.

Fotografie

Příprava jednotky trvala pouhé dva měsíce. Štědrý den roku 1990 už trávilo 169 československých vojáků v Saúdské Arábii v první zahraniční bojové operaci od konce druhé světové války
Někdejší náčelník štábu československého samostatného protichemického praporu Vladimír Braun
Ředitel Speciálních sil Karel Řehka promlouvá k veteránům války v Zálivu
Českoslovenští vojáci v operaci pouštní štít a Pouštní bouře v Saúdské Arábii a v Kuvajtu

„Je pravda, že kluci i já jsme se setkali poprvé v životě s bojovou situací. Tehdy nám řekli, že kolem tří tisíc iráckých specialistů může překročit hranice, že jsou oblečení jako ženy, několikrát byl vyhlášen chemický poplach a po návratu z krytu si špatně položil samopal,“ popsal Braun smutnou událost.

S do té doby nepoznaným pocitem, že tohle není cvičení, ale skutečná válka s obětmi a zraněními, zápasili i další příslušníci jednotky. Několik vojáků velení tehdy poslalo zpátky domů. Tehdejší náčelník štábu Braun přiznává, že tíha okamžiku dopadala i na něj samotného.

„Do nasazení v Zálivu jsem asi jako každý voják nesnášel prostředky protichemické ochrany, ale tam jsem několikrát denně šel do zkušebny, kam se dával plyn VS a testoval masku, jestli ji mám v pořádku a těsní,“ dodal.

Lubomír Světnička natoaktual.cz

Jordánské bojovnice

Září 2015

„Křehcí zabijáci“ v maskáčích a s kabelkami se chtějí vyrovnat mužům. Osmička žen předvedla své bojové dovednosti.

Dny NATO v Ostravě

Září 2015

Bojové letouny, těžká armádní technika a zásahové jednotky přilákaly na mošnovské letiště 225 tisíc diváků.

Mise na Islandu

Srpen 2015

Čeští letci s gripeny už podruhé během relativně krátké doby střežili na několik týdnů v rámci mise NATO daleký Island.

Jízda dragounů

Březen 2015

Konvoj amerických obrněnců projíždějící Českem se stal atrakcí. Prakticky celou trasu tisíce diváků.