Všeobecně se očekávalo, že američtí senátoři nebudou rozšíření aliance bránit, což se při čtvrtečním hlasovaní potvrdilo: proti rozšíření nehlasoval ani jeden senátor.

Jak ukázala i krize v Iráku, Spojené státy získají rozšířením NATO spolehlivé spojence, kteří budou na rozdíl od mnohých evropských členů nepochybně oporou transatlantických vztahů a budou podporovat vedoucí úlohu Spojených států při udržování míru.

Šest ze sedmi přizvaných zemí bylo totiž součástí protiirácké koalice vedené USA, která nedávno svrhla diktátorský režim Saddáma Husajna. Na adresu kandidátských zemí prezident Bush po schválení rozšíření NATO Senátem uvedl: "Tyto země dokázaly, že jsou svým jednáním správnými spojenci a nyní je čas, aby se staly spojenci i na základě smlouvy."

Na ratifikaci přístupových smluv americkou stranou byla potřebná dvoutřetinová většina v Senátu, přičemž schvalovaní Sněmovnou reprezentantů se při mezinárodních smlouvách nevyžaduje. Poslední rozšiřování Severoatlantické aliance bylo v USA provázené vášnivými diskuzemi. Tehdy šlo ale o samotnou podstatu rozšíření.

Dnes je však situace jiná a i největší rozšíření v dějinách NATO nevyvolalo v Senátu vážnější debaty, protože oponenti posledního rozšiřovacího procesu už před jednáním deklarovali, že ratifikaci určitě podpoří.

Jak se pro deník New York Times vyjádřil republikánský senátor Larry Craig, který byl proti rozšíření aliance o Českou republiku, Maďarsko a Polsko, tentokrát expanzi NATO podpořil "ve světle 11. září a potřeby posílit pevnou vojenskou alianci."

A právě 11. září a změněná globální bezpečnostní situace přesvědčila Spojené státy, že je potřebné rozšiřovat "pásmo stability" prostřednictvím rozšiřování aliance směrem na východ. Když americký Senát dělal při posledním rozšíření NATO relativně najvětší komplikace, v současnosti se podobná situace očekává spíše v souvislosti s Francií, Německem a Belgií.