Bezpečnost v Evropě po útocích na Charlie Hebdo

Prvotní odpověď evropských občanů i jejich vlád byla symbolická, ale ve své solidaritě s oběťmi útoků bez ohledu na jejich náboženské vyznání se ukázala jako velmi významná. Evropští politici se spolu s občany sjeli do Francie, aby pietním pochodem ukázali, že Evropa si na své hodnoty nenechá útočit. Demonstrace proti útokům a smuteční shromáždění se konala v různých městech Evropy i za Atlantickým oceánem. 

Symbolické vyjádření solidarity je bezpochyby podstatnou součástí evropské odpovědi, ale útoky vyvolaly i praktické otázky ohledně budoucí bezpečnosti v Evropě. Krátce po útocích vlády přirozeně přijaly okamžitá bezpečnostní opatření zaměřená na ochranu redakcí novin i všech občanů. Ve Francii byl vyhlášen nejvyšší stav pohotovosti a byl zvýšen počet policistů a vojáků v ulicích a na klíčových místech, k obdobnému opatření přikročily i další státy včetně Španělska nebo Velké Británie, která také zpřísnila bezpečnostní kontroly na hraničních přechodech mezi ní a Francií.

Opatření této podoby jsou nicméně pouze dočasná a po určité době musí být nutně stáhnuta nebo alespoň omezena. Vlády evropských států se musely v tu chvíli potýkat s otázkou, jestli budou po skončení první fáze bezpečnostní reakce vyžadovat nová, přísnější bezpečnostní opatření dlouhodobější povahy. To by znamenalo přijetí nových zákonů a vypracování nových plánů. Uspěchaná reakce by mohla přinést nepromyšlené zákony, které by ve výsledku mohly napáchat více škody než užitku. Vyčkávání a opatrnost naopak snadno vzbudí ve veřejnosti pocit, že se vláda dostatečně nesnaží ochránit je. Krátce po útocích přijali někteří ministři vnitra společné prohlášení z 11. ledna, ve kterém se vyjádřili k možnému postupu při boji proti terorismu.

Reakce české vlády se může řadit do druhé kategorie možných reakcí. Premiér Sobotka i ministr zahraničních věcí Zaorálek se účastnili pietního pochodu v Paříži a tím vyjádřili svoji solidaritu i místo po boku západních liberálních demokracií. Premiér ale zároveň uklidňoval veřejnost a upozorňoval na skutečnost, že česká muslimská komunita je umírněná a klidná. Krátce po útocích se v médiích objevila zpráva, že vláda plánuje rozšířit pravomoci a navýšit rozpočet Bezpečnostní informační služby, tedy české zpravodajské služby s vnitřní pravomocí.

Zároveň ale vyšlo najevo, že se tento postup nedá chápat jako reakce na útoky na Charlie Hebdo, neboť se jedná o návrh zákona poprvé předložený již v roce 2009 a znovu předložený před pařížskými útoky. Reaguje tak na vývoj mezinárodní situace i na rostoucí vliv organizace Islámský stát, nikoliv přímo na lednové dění.

Německo podobným způsobem využilo již připravovaných legislativních změn, aby zaplnilo bílé místo, které vzniklo po odmítnutí přijímání zcela nových zákonů. Německý ministr vnitra de Maizière a ministr spravedlnosti Maas zdůrazňují, že jsou proti přijímání nových bezpečnostních opatření. Přesto ale využili příležitosti, kterou jim média dala, aby poukázali na řadu zákonů aktuálně novelizovaných, které zahrnují možnost sankcionovat cestu do teroristických výcvikových táborů nebo financování teroristických aktivit. V polovině ledna následoval zákon, který upravoval možnost zabavování cestovních pasů a občanských průkazů podezřelým osobám. Ministr vnitra také podporuje celoevropské shromažďování dat některých leteckých pasažérů.

V Německu v současné době neexistuje žádná legislativa umožňující sběr a uchovávání dat. Přestože je německá vláda velmi zdrženlivá v oblasti přijímání zákonů s bezpečnostním prvkem, Německo nezanedbává prevenci a monitoring potenciálních hrozeb. Především strany CDU a CSU požadují zavedení kontrolních a sledovacích mechanismů, které by na potenciální teroristickou činnost na území Německa poukázaly.

Určitá chladnost Německa je dávána do souvislosti i s absencí jeho vlastní zkušenosti s teroristickými útoky. Pařížský útok přirozeně zasáhl nejvíce právě Francii. Kromě okamžitých bezpečnostních opatření Francie také v obavě z online propagandy zablokovala vybrané internetové stránky. Přestože zatím nedošlo k předložení nového zákona, francouzští politici se nevyhnuli tématu možného přijetí „francouzského Patriot Act“, který by obdobně jako jeho americký vzor tvrdě reagoval na teroristickou hrozbu. Před takovým postupem varují lidskoprávní i neziskové organizace.

Francie má ostatně již teď v platnosti zákony, které umožňují blokaci stránek s džihádistickým obsahem a monitoring uživatelů internetu. V reakci na útoky z počátku ledna oznámil francouzský premiér Valls řadu nových opatření, která zahrnují posilování bezpečnostních sborů, rozšířené možnosti sledování aktivit na internetu i programy předcházení radikalizace. Mluví se také o zavedení možnosti odebírání francouzského občanství osobám se dvěma státními příslušnostmi nebo o omezení politických a občanských práv pachatelům teroristických činů.

Ve středoevropském prostoru nedošlo k žádným zásadním vyjádřením či k volání po nových opatřeních. Země V4, včetně České republiky, nejsou přímo ohrožovány teroristickými hrozbami ani nemají velkou muslimskou menšinu, ve které by mohlo docházet k radikalizaci. Platí to obzvláště o Slovensku, které má velmi malou a umírněnou muslimskou menšinu. Na teroristické útoky slovenští politici nereagovali, kromě solidárních projevů, téměř nijak a nechystají se žádná zásadní nová opatření. Ministr vnitra Robert Kaliňák nicméně v souvislosti s útoky v Paříži prohlásil, že v boji proti terorismu pomáhá přísná azylová politika Slovenska.

Polsko přijalo v prosinci 2014, tedy krátce před teroristickými útoky v Paříži, nový protiteroristický program platný na roky 2015-2019. V reakci na tyto útoky polská bezpečnostní služba oznámila, že není důvod zvyšovat stupeň teroristického ohrožení, který zůstal na stupni nízký. Přesto se i v Polsku vyskytly hlasy, které volali po posílení zpravodajských služeb. Polský ministr zahraničních věcí Schetyna se vyjádřil skepticky k možné shodě na evropské úrovni, která by přinesla možnost většího sdílení citlivých dat, přestože právě snaha o přijetí rámce PNR (Passenger Name Record – jmenná evidence cestujících) byla součástí dokumentu, podepsaného 11. ledna 2015 mnoha evropskými ministry vnitra, včetně polského.

Ani Maďarsko nečelilo v reakci na pařížské útoky zvýšené hrozbě teroristických útoků. Maďarští politici je zasadili především do souvislosti s otázkou nezákonné imigrace, kterou strana vládnoucí strana Fidesz chápe jako hrozbu evropské bezpečnosti. Lídr strany Fidesz, Antal Rogán, svolal po pařížských útocích protiteroristickou koordinační schůzku, které se účastnily i opoziční politické strany. Na té zaznělo, že se evropské státy musí postarat o svou vlastní bezpečnost a že terorismus má kořeny v imigraci. Pravicová strana Jobbik volala po zavedení protiteroristických opatření, mezi které řadí stáhnutí maďarských vojáků z misí v Asii, zavedení trestu smrti nebo zastavení imigrace.

Vzhledem k provázanosti evropského prostoru a k existenci schengenské dohody je nutné, aby byla opatření konzultována a přijímána i na evropské úrovni. Právě tomu se věnovalo neformální setkání Rady ve formátu ministrů vnitra a spravedlnosti, které se uskutečnilo 29. ledna v Rize. Na závěr setkání přijali ministři členských států společné prohlášení, ve kterém se vyjádřili k budoucnosti protiteroristických opatření v Evropské unii. Navázali v něm na prohlášení přijaté několik dní po útocích některými evropskými ministry vnitra. Obecně ministři podporují posílení protiteroristických snah na národní i evropské úrovni včetně spolupráce mezi státy.

Evropští politici se obávají především moderních metod komunikace skrze internet, ale i skrze některé mobilní aplikace. Například britský premiér David Cameron uvažuje i o zákazu některých aplikací, které umožňují nevysledovatelnou komunikaci. O něco méně extrémní je návrh ve společném prohlášení na důkladné sledování nezákonného obsahu a spolupráci se soukromým sektorem, který by měl být podporován v odstraňování teroristického a extremistického obsahu z internetových stránek. Dialog s internetovými poskytovateli byl již zahájen a bude pokračovat v nejbližší době s cílem poskytnout konečné řešení problému šíření extrémistického obsahu na internetu.

Obzvláště zranitelná je letecká doprava a evropští politici se snaží o její částečné zabezpečení i pomocí sběru a uchovávání dat o leteckých cestujících. Původní návrh Komise pocházející již z roku 2011 byl dočasně zablokován Evropským parlamentem, který se obává o jeho soulad se základními lidskými právy. Podle návrhu by bylo možné uchovávat nejen kontaktní informace a cestovní trasu, ale i IP adresy, informace o platebních kartách nebo o stravovacích preferencích. Čtvrteční prohlášení ministrů se o návrhu zákona vyjadřuje pozitivně a volá po dalším postupu, který by umožnil jeho přijetí v Evropském parlamentu.

Kromě dalších bodů zmiňuje prohlášení i důraz na sdílení a výměnu informací mezi státy, další rozvoj informačních systémů shromažďujících data (e-rejstřík trestů ECRIS nebo schengenský informační systém SIS), posílení ochrany vnějších hranic pomocí systematických kontrol jednotlivců v databázích a konečně i na přijetí nové verze bezpečnostní strategie – Evropské bezpečnostní agendy v roce 2015. Na čtvrteční diskusi navázali v pátek ministři spravedlnosti se stejným tématem ale ve svém právním aspektu.

Diskuse, která proběhla v Rize, sloužila i jako podklad pro neformální setkání hlav států a vlád dne 12. února 2015, v jehož rámci hlavy států diskutovaly přijetí legislativy k jmenné evidenci cestujících, zpřísnění hraničních kontrol, boj proti praní špinavých peněz i další témata spojená s bojem proti terorismu. V závěrečném prohlášení neformální Evropské rady byly zmíněny oblasti zajištění bezpečnosti občanů, předcházení radikalizaci a ochrana hodnot a spolupráce s mezinárodními partnery.

Z uvedených příkladů můžeme soudit, že ačkoliv pařížské útoky vyvolaly vlnu prohlášení a gest solidarity, politici zmíněných evropských států, s výjimkou Francie, neusilovali o přijímání konkrétních opatření, která by na tyto tragické události reagovala. V Německu, České republice ale i na evropské úrovni nicméně pozornost veřejnosti vyvolaly návrhy zákonů a jiných legislativních aktů, které sice nevznikly v souvislosti s pařížskými útoky, ale které se úzce týkaly potřebě ujistit se o zachování bezpečnosti v Evropě. Jedná se nejen o zákon zvyšující pravomoci zpravodajských služeb v případě České republiky, ale především o otázku jmenné evidence cestujících v letecké dopravě, která se opět dostala na hlavní stránky novin a do projevů mnoha evropských politiků.

Spíše obavy pak můžou vzbuzovat výroky některých maďarských, a v menší míře i slovenských politiků, kteří dávají otázku evropské bezpečnosti do souvislostí s problematikou imigrace. Ačkoliv jde bezpochyby o spojené nádoby, které určitý vliv na sebe navzájem mají, tak tato vyjádření přichází od politiků zemí, které mají jedny z nejmenších počtů imigrantů v Evropě. Přestože se i v tomto případě jedná spíše o symbolická vyjádření než o konkrétní dopady, tak tyto reakce mohou vzbuzovat důvodné obavy týkající se radikalizace většinové společnosti.

Zásadní opatření reagující obecně na teroristické akty páchané na území Evropy budou přijata pravděpodobně právě na evropské úrovni. Přestože ani zde nelze hovořit o přímé reakci na události ze začátku ledna, bezpochyby se dá hovořit o zvýšeném zájmu o téma bezpečnosti a boje proti terorismu, který byl vyvolán teroristickými útoky i problémy souvisejícími s evropskými zahraničními bojovníky účastnícími se bojů v Sýrii a Iráku. Společně jsou tyto události faktorem, který umožní zviditelnit a přijmout řadu opatření, která by jinak byla přijímána bez většího mediálního ohlasu a s nejistým výsledkem. Kromě opatření, která se snaží o kontrolu nad hrozbou představovanou některými stránkami na internetu nebo která zvyšují možnosti využívání již existujících systémů, například SIS nebo ECRIS, usiluje Evropská rada spolu s dalšími orgány Unie i o program, který by bránil radikalizaci. Případ Francie totiž ukazuje, že ani zákony, které mají takovým útokům zabránit, často nejsou dostatečné.

Evropské státy mají již nyní v účinnosti řadu zákonů, které směřují proti terorismu a Francie je jedním z nejdůslednějších evropských států. Určitá neochota přijímat nová opatření v reakci na pařížské útoky tak není pochybením těchto států, ale reflektuje skutečnost, že často jsou již dané novely a reformy v procesu přijímání. Důraz by měl být kladen především na spolupráci na evropské úrovni, protože právě zde existují určité mezery, které je v zájmu evropské bezpečnosti potřeba zaplnit.

Sára Valachová
autorka působí v think-tanku Evropské hodnoty