Na svátek smíření se jasně ukázalo, že smíření mezi Izraelem a některými okolními arabskými státy příliš "nehrozí".

Mnoho vody proteklo od té doby Jordánem. Vztahy Izraele se sousedními státy prošly od té doby různým vývojem. V případě Sýrie ne příliš pozitivním. Jasně to ukázal i předvečer výročí "války Jom Kippur".

Nálet izraelských letadel na údajný výcvikový tábor teroristů v Sýrii byl překvapivý, ale pochopitelný. Židovskému státu leží jeho arabský soused v žaludku "od nepaměti".

V poslední době není sám. Damask je už delší dobu terčem kritiky i ze strany Spojených států amerických. Důvod je stejný. Kdyby teroristé v oblasti, vraždící v drtivé míře především nevinné civilisty, páchali své ohavné činy "v dresech sponzora", Sýrii by se zřejmě dostalo množství (ne)chtěné reklamy.

Washington určitě neměl žádny větší problém s izraelským útokem. A je zřejmé, že bez minimálního mlčení Bushovy administrativy by se Izrael k narušení syrské suverenity tak lehce neodhodlal.

Útok tak měl zřejmě sloužit jako jasné varovaní Sýrii nejen ze strany Izraele, ale i Spojených

PŘÍLOHY

států: přestaňte podporovat terorismus! Jako munice mohly izraelským bombardérům klidně posloužit letáky s podobným heslem.

Je však otázkou, nakolik je toto varovaní vážné. Šel by Izrael do války se svým sousedem (svými sousedy)? Spíše ne. Byl by to politicky velmi složitý krok. A nejen politicky. Složitý je i vojenský rozměr případné operace: šlo by vlastně o otevření "druhé fronty“. Izraelská armáda je totiž dlouhodobě výrazně zaměstnávaná operacemi uvnitř státu.

Na druhé straně ale Izrael už nemá příliš mnoho možnosti, jak ochránit své občany před teroristy "vnitřními" operacemi. A tak není celkem nemožné, že se pokusí v rámci svého boje proti teroru "exportovat" bezpečnostní operace do zemí, které do Izraele "importují" terorismus.

Blízky východ může být v zimě ještě velmi horký...