Na tyto útoky reagovalo již tradičně izraelské letectvo nálety proti cílům v Gaze. Situace se vyhrotila ve středu 14. 11. odpoledne, kdy byla v reakci na pokračující raketové útoky spuštěna izraelská operace Pilíře obrany (Pillars of Defence), která začala cíleným úderem na velitele vojenské struktury Hamásu Ahmeda Džabariho. Zároveň se zabitím Džabariho Izrael provedl na 20 útoků ke zničení raket dlouhého doletu.

Tím se však útoky nezastavily a situace se značně vyhrotila. Izraelské síly provedly od středy přes tisíc úderů proti Gaze s následkem několika desítek mrtvých a probíhá mobilizace záložníků, zatímco palestinské skupiny pokračovaly v masivní raketové palbě, která poprvé zamířila také do vzdálenějšího Tel Avivu i Jeruzaléma. Zastavení těchto útoků z žádné strany není v dohlednu a je otázkou, jak bude střet pokračovat.

Oproti předchozímu velkému střetnutí Izraele s Hamásem, operaci Lité olovo z přelomu let 2008 a 2009, je situace na Blízkém východě značně pozměněná. Pro Izrael to znamená zejména nejistotu plynoucí z radikalizace postojů okolních států, zejména Egypta, ale i změnu vztahů s Tureckem, s nimiž měl Izrael dříve relativně přátelské vztahy a Izrael mohl počítat s tichou podporou obou významných regionálních hráčů, což nyní již neplatí.

Pravděpodobnost izraelské pozemní operace v Gaze rychle stoupá a s ní i očekávatelná silná negativní reakce okolních států. Ta může vést teoreticky k otevřené podpoře Hamásu, třeba dodávkami zbraní, proto se podívejme, čeho chtějí strany konfliktu dosáhnout a jak se tyto cíle promítají do možností budoucího vývoje.

Čeho chtějí strany konfliktu dosáhnout

Izrael potřebuje opět odstrašit palestinské skupin v Gaze. Po chvíli relativního klidu od operace Lité olovo z přelomu let 2008 a 2009 totiž z Gazy několik let létají proti jižnímu Izraeli v průměru 3 rakety denně. Izraelské občany tak frustrovalo divadlo, kdy z Gazy jsou vystřelovány rakety a Izrael slibuje mohutnou odpověď, která nepřichází. Situace, kdy více než milion Izraelců dennodenně očekává raketové útoky, je pro izraelské lídry nepřijatelná, nicméně v posledních letech jim nebyli schopni předejít.

Zároveň Hamás rozvíjí své bojové schopnosti, mimo jiné i o rakety schopné zasáhnout Tel Aviv či Jeruzalém, takže dalším cílem operace je zničit palestinské zásoby těchto raket dlouhého doletu.

Odstrašení a zničení raket jsou veřejně proklamované cíle. Svou roli mohou hrát také blížící se izraelské předčasné volby, které mohou posílit volební výsledek současné vlády, byť premiér Netanjahu má obhájení postu téměř jisté. Objevily se i spekulace o možnosti, že Izrael operací sleduje narušení palestinské snahy získat status přidruženého nečlenského státu OSN, nicméně tato logika se zdá převrácená.

Taktéž Hamás potřebuje posílit svoji pozici. I když je stále dominantní skupinou v pásmu Gazy, ztrácí pozici vůči Islámskému džihádu, který v poslední době získával více íránské přízně. Hamás tak svou ofenzívou může sledovat posílení své narušené mocenské pozice a potvrzení své role lídra v pásmu Gazy. Občas se objevující spekulace, že úvodní palestinská ofenziva mohla sloužit k polevení pozornosti na situaci v Sýrii, se nezdají opodstatněné, neboť právě odmítání Hamásu vyjádřit syrskému prezidentu Assadovi podporu vedlo k vyšší íránské podpoře konkurenčního Islámského džihádu.

Jakkoli Hamás stojí o posílení své pozice, pravděpodobně nečekal drtivou izraelskou odpověď, ale po rychlé eskalaci z 10. 11. očekával jako v minulých případech opětovné uklidnění situace. Na druhé straně nikdo nemohl předpokládat, že by Hamás na zabití svého vojenského vůdce reagoval klidem zbraní, a proto se v současných chvílích po roztočení konfliktu na plnou otáčky nezdá, že by konflikt mohl brzy utichnout.

Jaké jsou možnosti dalšího vývoje?

1. Relativně rychlé ukončení
   Relativně rychlé ukončení obnáší pokračování konfliktu po několik málo dní, s pravděpodobnou omezenou pozemní invazí izraelské armády na palestinské území. Průběžně se objevují zvěsti o možném příměří, nicméně tato varianta vyžaduje izraelské přesvědčení, že byly splněny cíle operace a že útoky z Gazy alespoň na určitou dobu přestanou. Je zde důležitá role Egypta, který však oproti předchozím střetům zaujímá tvrdě propalestinskou pozici a je otázkou, zda může sloužit jako zprostředkovatel příměří. Pravděpodobnost: 25%
2. Rozsáhlá pozemní invaze
   Prozatímní vývoj spěje k rozsáhlé pozemní invazi a kvůli ní Izrael mobilizuje na 75 000 záložníků. Izraelská rétorika rozhodně s pozemní invazí počítá a evidentně je pozemní úder součástí předpřipravených operačních plánů. Izrael se poučil z nedostatečné efektivity čistě letecké kampaně z Libanonu a zároveň chce využít prozatímní západní podporu dříve, než naroste tlak na zastavení operace. V této možnosti by boje byly ukončeny nejpravděpodobněji nejdříve po týdnu mezinárodního nátlaku, který by mohl mít i podobu rezoluce Rady bezpečnosti OSN. Pravděpodobnost: 70%
3. Obnovení okupace Gazy
   Pásmo Gazy již Izrael po desítky let okupoval, v roce 2005 jej však opustil, což je řadou kritiků stažení vnímáno jako krok, který vedl k posílení palestinských radikálních skupin. Tomu odpovídá statistika raketových útoků, které od konce izraelské okupace strmě narostly. Nicméně proti dlouhodobé okupaci mluví jak značné finanční náklady, tak především vojenské ztráty a ztráta mezinárodního kreditu. Avšak není zcela vyloučeno, že k dlouhodobé okupaci opět nedojde, pokud bude vnímána jako definitivní tečka za raketovými útoky. Pravděpodobnost: 5%
4. Válka Izraele s Egyptem
   Současný egyptský režim reaguje na události v Gaze rozdílně od předchozího Mubarakova režimu. Prezident Mohammed Morsí dokonce v pátek vyhrožoval odplatou Izraeli, navíc v zemi pyramid již delší dobu planou vášně po zrušení mírové smlouvy s Izraelem. V případě prodloužení konfliktu existuje málo pravděpodobná, nicméně představitelná možnost egyptské ozbrojené pomoci palestinským skupinám, která by mohla vést ke střetu egyptských a izraelských sil a případnému většímu konfliktu. Pravděpodobnost: <1%

Další výhled

Všechny možnosti tak počítají s pokračováním útoků a rozhodující pro ně je jak vůle obou stran k ukončení bojů, tak mezinárodní nátlak, ale i zapojení nestranné třetí strany, která umožní dojít k příměří. Do budoucna je však třeba, aby se obě strany zdržely útoků a aby došlo ke vzniku opravdu reprezentativní palestinské vlády, s níž zároveň musí Izrael projevit ochotu jednat. To vše je však v současné bojové vřavě zcela nepředstavitelné.

Pavel Doško
autor je student bezpečnostních a strategických studií na Masarykově univerzitě v Brně