Předmětem dlouhotrvajícího sporu je souostroví, které Japonci označují jako Senkaku a Číňané (ČLR) Diaoyu.

Počátkem června tohoto roku japonská vláda se značným znepokojením oznámila, že vůbec poprvé do výsostných vod u Senkaku vstoupila čínská vojenská fregata. Tokijské ministerstvo zahraniční si nechalo ke konzultacím předvolat čínského velvyslance, aby mu tlumočilo znepokojení a předalo protestní nótu. Na setkání s novináři pak Jošihide Suga, vedoucí tajemník vlády, apeloval: „Ve spolupráci se Spojenými státy a mezinárodním společenstvím, důrazně žádáme, aby Čína upustila od takového jednání, které unilaterálně zvyšuje napětí.“

Pekingská vláda připustila, že se ve vodách kolem Diaoyu skutečně nacházela jejich loď, nicméně působila zde zcela legálně, protože měla údajně povolení k proplutí. Jak se později ukázalo, ve stejné oblasti se pohybovala také tři ruská vojenská plavidla a podle některých zdrojů čínská fregata koordinovala svůj kurz právě s ruskými loděmi.

Téměř na den přesně o dva měsíce později se se celý incident znovu zopakoval. Japonská opět vydala diplomatický protest, neboť k pobřeží Senkaku se přiblížila flotila přibližně 230 čínských lodí. V drtivě většině šlo o soukromé rybářské lodě, které ale byly doprovázeny 28 čluny čínské pobřežní hlídky. Podle japonských zdrojů minimálně několik z nich bylo ozbrojeno, což má dokládat video, které zveřejnila japonská média.

Nejen pro laika spor Senkaku/Diauyo zdánlivě nedává smysl: jedná se o pět menších a neobyvatelných ostrůvků, plus tři skaliska, jejichž celková rozloha nepřesahuje 7 km². Souostroví samo o sobě skutečně žádný strategický význam nemá. Zkusme se ale na celou věc podívat z jiného úhlu pohledu.

Stát, který je kontroluje Senkaku/Diauyo, získá – na základě Konvence OSN o výlučné hospodářské zóně (EEC – Exclusive Economic Zone) – „bonus“ přibližně 150 tisíc námořních mil v okolí ostrovů pro komerční využití. Už v 70. letech minulého století byla v okolí Senkaku/Diaoyu potvrzena ložiska ropy a zemního plynu. Zatím ale zůstávají nedotčena.

Proč Tchajwanci vidí Čechy jako chytrý národ

Celá oblast je navíc velmi atraktivní pro rybářský průmysl a prochází zde také frekventovaná námořní trasa. To všechno jsou dostatečně silné důvody, aby se „majitel“ domáhal svých práv a nedovolil nikomu dalšímu, aby se na jeho území pohyboval.

Daniel Blumenthal, dopisovatel časopisu Foregin Policy a ředitel Asijských studií na American Enterprise Institute, neváhal spor o Senkaku/Diaoyu už v roce 2012 označit za „nejvíce explozivní problém v Asii“. Události z léta 2016 mu bohužel dávají za pravdu. Japonci, Číňané i Tchajwanci jsou skálopevně přesvědčeni, že mezinárodní právo stojí na jejich straně. A zatím nic nenasvědčuje tomu, že by chtěli uzavřít kompromis.

Pavel Hlaváček
autor působí na Západočeské univerzitě v Plzni