Extrémní závod letos potřetí v řadě vyhrálo družstvo 7. mechanizované brigády ve složení Milan Wurst, Ivo Vrba (73. tankový prapor z Přáslavic) a Viktor Novotný (74. lehký motorizovaný prapor Bučovice). Druhou příčku obsadil tým 73. tankového praporu z Přáslavic a na třetím místě skončilo družstvo Agentury logistiky ze Staré Boleslavi.

„Máme obrovskou radost, že jsme opět zvítězili. Žádné české družstvo třikrát za sebou ještě nezvítězilo. Nám se to nyní podařilo,“ zhodnotil Ivo Vrba. „Nebylo to vůbec jednoduché, museli jsme celou dobu makat a opět se to povedlo,“ konstatoval kapitán družstva Viktor Novotný.

Čtvrtek byl po účastníky závodu, ve kterém pokračovalo všech 16 týmů, poslední závěrečnou etapou. Čekala je simulovaná záchrana a transport zraněného člena týmu z vrcholu Pradědu ke Sporthotelu Kurzovní.

V silném vichru se týmy vyšplhaly na lyžích k vrcholu Pradědu, kde prakticky není sníh. Jednoho člena týmu naložili zbylí na sáně a sjeli s ním na čas dolů.

Všechny čtyři dny a dvě noci, které závodníci strávili venku, letos významně poznamenalo počasí. Déšť a výrazné oteplení zničilo sněhovou pokrývku i tam, kde se na ni dalo spoléhat. Ve vrcholových partiích Jeseníků, kde ještě v pondělí leželo dostatek sněhu, zbyla ve čtvrtek už jen tráva nebo kusy ledu.

„Když je pořádný mráz, člověk se zahrabe do suchého sněhu a ráno je všechno v pohodě. Takhle jsme durch mokří a ani nejde cokoli usušit,“ zalitoval jeden z účastníků Josef Zlámal z družstva 73. tankového praporu Přáslavice.

Dlouhé mnohakilometrové přesuny, které vojáci obvykle absolvují na lyžích, se tak proměnily v nekonečný pochod v „klapajících“ lyžařských botách. V blátě, kalužích, šotolině a mnohdy „pro jistotu“ i po suchém asfaltu.

„Jsme promočení, batohy jsou nasáklé, ale co se dá dělat. Teď snad chvíli pojedeme,“ trošku odevzdaně konstatovali členové týmu Michal Punčochář, Vojtěch Neumann a Michal Štefanský z družstva Vojenského oboru Fakulty tělesné výchovy a sportu na začátku měřeného běžeckého úseku vedoucího z Videlského sedla k horské chatě Švýcárna.

Fotografie

Za sebou už v tu chvíli měli asi patnáct kilometrů členitým terénem, přes několik jesenických vrcholů i roklí.

Fyzicky nejnáročnější disciplínou třetího dne závodu, kromě dlouhých přesunů, bylo vyprošťování velkých a těžkých břemen z členitého terénu.

Právě nedaleko Videlského sedla měly týmy za úkol vyprostit pět různě velkých pneumatik ze svahu a dopravit je na korbu nákladního automobilu. Při tom se museli „správně“ rozhodnout o způsobu, jak to udělají a k dispozici měli jen horolezecká lana, smyce a karabiny.

Těsně před cílem středeční etapy týmy musely ve svahu pod Petrovými kameny na čas vyhledávat „zasypané“ v lavině.

„Účastnili jsme se podobných vojenských soutěží, které měly různou obtížnost. Jsme zde poprvé a chceme především získat zkušenosti, abychom se napříště lépe připravili. Chtěli bychom za rok přijet s dvěma týmy,“ konstatoval po dojezdu do cíle kapitán slovinského družstva Igor Praznik z 132. horského pluku Bohinjska Bela.