Bylo to tehdy krušných jedenáct dní. Do té doby Česká republika nic takového nezažila. Od 5. do 16. července 1997 se Moravou, Slezskem a východními Čechami prohnala ničivá povodeň, při které přišlo o život 49 lidí. Ve srovnání s letošní povodní v Čechách se ukazuje, jak se kvůli velká vodě mění celý systém.
Lze srovnávat povodně z roku 1997 na Moravě s těmi letošními v Čechách?
Povodně na Moravě (a ve východních Čechách) v roce 1997 byly svým rozsahem a intenzitou srážek do té doby zřejmě největší a nejničivější přírodní pohromou. Přišly nečekaně na povodích Odry, Moravy, Dyje a dalších řek a zasáhly téměř jednu třetinu území České republiky.
Petr Voznica Generálmajor v záloze a diplomat. Do povědomí veřejnosti vstoupil především brilantním řízením záchranných operací během katastrofálních povodní na Moravě v létě roku 1997, za což obdržel medaili Za zásluhy I. stupně. V roce 2001 vstoupil do diplomatických služeb. Do roku 2005 byl českým velvyslancem v Litvě. V letech 2005 až 2009 působil jako velvyslanec v Iráku a nyní je velvyslancem ve Slovinsku. Je odborníkem na krizové řízení, podílel se také na přípravě Bílé knihy o obraně - strategického dokumentu pro směřování české armády na nejbližší roky. |
Podstatným rozdílem oproti povodním v roce 2013 (a předtím i v roce 2002) v Čechách byla neexistence zákonů krizového řízení a Integrovaného záchranného systému (IZS). Kompetence krizového řízení byly různě definovány pro Armádu České republiky, Civilní obranu, Hasičský záchranný sbor, orgány státní správy a samosprávy. Významná úloha připadala tehdy přednostům okresních úřadů a primátorům statutárních měst, kteří mohli vyžadovat nasazení útvarů Armády ČR.
Operačním úkolem 2. armádního sboru bylo mimo jiné zasahovat při živelních pohromách a průmyslových haváriích na teritoriu Moravy a části Čech; takové nasazení armádních složek jsme nazývali "použití armády při nevojenských ohroženích". Prezident Václav Havel v roce 1997 na základě doporučení Krizového štábu a ministra obrany Miloslava Výborného rozhodl pověřit koordinací všech složek tvořícího se IZS a řízením záchranných operací velitele 2. armádního sboru.
Pamatuji si, jak třeba posádky armádních vrtulníků tehdy létaly prakticky neustále a zachraňovaly lidi ze střech zatopených domů.
Nasazení vzdušných sil, především vrtulníkového letectva, bylo koordinováno zástupcem velitele generálmajorem Jiřím Kubalou. Profesionál, který nepotřeboval mnoho pokynů a samostatně navrhoval použití bitevních vrtulníků k rekognoskaci zaplavených oblastí a monitorování postupu vody na jednotlivých řekách a k vysílání dopravních vrtulníků W3A Sokol k evakuaci osob.
Museli jsme se vyrovnat s nedokonalým nebo zcela chybějícím vybavením, doplňovali jsme např. navijáky a lana pro spouštění záchranářů a "vytahování" lidí ze zaplavených oblastí. Ano, i ze střech domů, doslova na poslední chvíli. Piloti vrtulníků létali v nesmírně složitých povětrnostních podmínkách; od povodní 1997 používám přirovnání, že "český pilot létá i tehdy, kdy ptáci chodí pěšky".
Na rozdíl od povodní v roce 1997 nyní vojáci pomáhají hlavně až poté, co voda opadne. Podílejí se na odstraňování škod.
Nejsem v ČR a sleduji nasazení složek IZS, Armády ČR a stovek dobrovolníků z médií. Přesto si dovolím nesouhlasit s tím, že by vojáci pomáhali až při odstraňování škod. Příslušníci Armády ČR byli podle mých informací nasazeni při výstavbě protipovodňových stěn, pomáhali s evakuací osob, nyní samozřejmě pomáhají při úklidu a odstraňování škod.
V roce 1997 zákony neumožňovaly použití Armády ČR pro odstraňování následků povodní; jedinou složkou rezortu obrany pro tyto práce byly útvary Civilní obrany. Ale právě odstraňování následků povodní bylo velmi složité a trvalo poměrně dlouho. Vyžadovalo i nasazení těžké armádní techniky. Myslím, že zkušenosti z roku 1997 se promítly do znění zákonů krizového řízení a armádní útvary mohou být použity i po odvolání stavu krize a ohrožení při povodních.
Je to důkaz, že Česko v ochraně proti velké vodě udělalo krok kupředu? Přeci jen, stát tehdy asi neměl tolik zkušeností s katastrofou takových rozměrů.
Nepřísluší mi hodnotit, zda bylo uděláno hodně či málo. Důležité je, že byly zúročeny (byť ne úplně všechny a zcela) poznatky a zkušenosti z povodní 1997. Velmi rychle byly přijaty nové zákony, byl vytvořen a vycvičen funkční IZS, přesněji byly vymezeny kompetence jednotlivých složek IZS a dalších sil, které do řešení přírodních pohrom a obecněji nevojenských ohrožení vstupují. Hlavní úloha se ze složek Armády ČR přesunuly na Hasičský záchranný sbor.
Krizové štáby na celostátní, krajské a místní úrovni prokázaly, že jsou schopny na situaci včas reagovat a koordinovat nasazení složek IZS. Zlepšila se koordinace s dalšími složkami; uvedl bych Meteorologickou službu, správy jednotlivých povodí, nevládní organizace a další.
Tehdy jste si vysloužil přezdívku "povodňový generál", lidé byli vděční za pomoc armády.
Inu, to už mi asi nikdo "neodpáře", ale já skutečně za povodně nemohl. Vojáci a občanští zaměstnanci Armády ČR a Civilní obrany pracovali ve dne i v noci, na odpočinek v prvních dnech nebyl čas. Uniforma je vidět a vojáci umí přiložit ruku k dílu.
Méně vidět byli právě občanští pracovníci ve skladech humanitární pomoci, při distribuci potravin, ošacení, nářadí pro úklid a odstraňování následků povodní.
Rád bych i po tolika letech rád ocenil a poděkoval všem příslušníkům štábu, útvarů a jednotek 2. armádního sboru za jejich osobní nasazení a vynikající práci.
Ocenění ale patří všem, kteří při povodních zasahovali; profesionálním a dobrovolným hasičům, potápěčům, lékařům a sestrám, dobrovolníků z nevládních organizací a sdružení, policistů, zajišťujícím pořádek a ochranu majetku při evakuaci…
Vojáci zkrátka byli vidět. Odrazilo se to pak i na popularitě armády jako takové?
Bezesporu. Nebudu se vracet k průzkumům veřejného mínění, kde se profese vojáka dostávala na vyšší příčky a kdy se podpora Armádě ČR pohybovala kolem 70 % a více. Města a obce při postupující reorganizaci Armády ČR spojené s odchodem z některých posádek doslova "lobovala" za to, aby vojáci v jejich městě a jejich obci zůstali.
Čím to, že jindy veřejnost nemůže vojákům "přijít na jméno"?
Přiznám se, že takový pocit nemám. Byť jsem již delší dobu v zahraničí, mohu říci z osobní zkušenosti například při oceňování vojáků po jejich návratu ze zahraničních operací a misí, že Armáda ČR je vnímána pozitivně.
Vzpomenete si na nejsilnější okamžik?
Takových okamžiků by asi bylo více. Obrovské neštěstí lidí, kteří přišli o své nejbližší, o majetek… Troubky jako symbol povodní na Moravě 1997, kdy "voda tekla do kopce" a domy se sypaly jako domečky z karet, na to se prostě zapomenout nedá.
Na druhé straně mimořádná solidarita lidí, ochota pomáhat, nasazení profesionálů a dobrovolníků… Tady se ukázal skutečný charakter našich lidí.
