Je to už rok, co americký prezident Donald Trump poprvé jednal se všemi spojenci z NATO v Bruselu. Minisummitu u příležitosti dokončení nového sídla Aliance tehdy, stejně jako v posledních dnech, předcházely jeho vcelku velmi kousavé a kritické výpady vůči ostatním členským zemím a výhrůžky, že pokud nezvýší výdaje na obranu, „mohou Spojené státy přehodnotit své závazky vůči ostatním“.

V Bruselu pak Trump působil nabubřele, hlučně a hrubě. Velkou pozornost vzbudily záběry, kdy se během otvírání nového sídla neomaleně dere do první řady před kamery a fotografy před zaskočeného černohorského premiéra Duško Markoviče.

A jaký bude Trump letos? To vzbuzuje u evropských lídrů otázky i nyní. A řada z nich kvůli tomu asi nemá příliš klidné spaní. V živé paměti totiž určitě ještě mají nedávné rozhádané zasedání nejvyspělejších zemí světa G7 v Kanadě, které Trump pustil předčasně a později dokonce odvolal svůj podpis pod společným závěrečným prohlášením.

Pro spojence z NATO by podobný scénář, tedy že Trump po konfliktech s ostatními summit opustí, mohl být v několika ohledech noční můrou. Zatímco po jednání G7 mířil Trump ne historické setkání se severokorejským vůdce Kim Čong-unem, teď má v plánu od spojenců zamířit do Finska a sejít se 16. července s ruským prezidentem Vladimirem Putinem.

Ten se dlouhodobě nijak netají svými plány na podkopání soudržnosti a role NATO, destabilizaci Evropské unie a přinejmenším obnovení alespoň části sféry vlivu někdejšího Sovětského svazu.

Tak trochu ironií je, že nadcházející summit má potvrdit kroky v budování kapacit a schopností spojenců čelit novým hrozbám a zaručit účinné odstrašení mimo jiné právě hlavně vůči Rusku. Plánovaný „dobrý summit“ odkazující, že celá devětadvacítka i přes řadu neshod zůstává pevná, může skončit katastrofou.

Stupeň naštvání ovlivní schůzku s Putinem

Riziko, že si Trump s sebou do Bruselu přiveze náladu z G7, je podle mnohých amerických analytiků více než pravděpodobná. Například bývalý americký velvyslanec při NATO Douglas Lute varuje, že výsledek summitu může symbolizovat rozštěpení mezi USA a Evropou.

Podle dalších by „rozzuřený“ Trump mohl při schůzce s Putinem na základě „svých instinktů“ učinit něco nepředloženého nebo čistě impulzivního. Obětovat zájmy v rámci NATO a uzavřít dohodu s Ruskem, zrušit sankce vůči Rusku za anexi Krymu, uznat připojení Krymu, stáhnout americké síly z Pobaltí či z celé Evropy anebo v rámci ústupku ruskému prezidentovi třeba zablokovat přijetí nového člena Aliance – Makedonie. Možností je celá řada, jak jsme viděli při Trumpově schůzce s Kim Čong-unem.

Ruský prezident jistě bude šéfa Bílého domu chtít přesvědčit, že „malichernosti“ jako Ukrajina nebo Sýrie přeci nemusí nijak bránit výhodným rusko-americkým vztahům.

Na Trumpově náladě tak bude záležet až na prvním místě. Od dobrého letu, přes vyspání až po témata, která v předvečer schůzky zdůrazní Trumpova oblíbená americká média jako Fox News. Nikdo snad přitom neočekává, že by Trump po dva dny mlčky a poklidně seděl a poslouchal proslovy ostatních osmadvaceti představitelů.

Jedno je však jisté už nyní. Trumpova prohlášení, podle kterých považuje evropské členy za černé pasažéry na Američany financovaném poválečném míru, vyvedla spojence z komfortní zóny.

Velmi podobně jako ve chvíli, kdy se ujal prezidentského úřadu. A od té doby Aliance jako celek zvýšila obranné výdaje v roce 2017 o 5,2 procenta, tedy o zhruba 14 miliard dolarů, což je nejvyšší růst přinejmenším za celou generaci.