Do desetidenního cvičení „Dynamic Mongoose“ na severu Atlantiku se zapojilo 2 tisíce námořníků a letců z desítky zemí - Dánska, Islandu, Kanady, Francie, Německa, Norska, Nizozemska, Británie, Polska a Spojených států. Island pro cvičení vyčlenil přístav v Reykjavíku a leteckou základnu Keflavík.

Celkem 11 hladinových plavidel doplňuje 5 ponorek a 8 námořních hlídkových a protiponorkových letounů. Od minulého týdne „Cvičení zvyšuje naši schopnost provádět pokročilé hladinové a podmořské protiponorkové operace v realistickém a náročném prostředí v okolí Islandu,“ uvedl velitel první Stálé námořní skupiny NATO Ole Morten Sandquist.

Fotografie

Cvičné operace budou zaměřeny na vyhledávaní, sledování a simulované útoky na ponorky. Ty mají za úkol dostat se nepozorovaně z jednoho místa na druhé. Poté se role obrátí a podmořská plavidla dostanou povel „lovit“ ta hladinová. Jde v pořadí o páté protiponorkové cvičení v oblasti severního Atlantiku za posledních pět let.

„Přítomnost NATO ve vodách jižně od Islandu je znamením zvýšené pozornosti v severním Atlantiku,“ konstatoval Arnór Sigurjónsson, šéf bezpečnosti a obrany na ministerstvu zahraničí ostrovního Islandu.

Do cvičení se letos zapojila rovněž speciální výzkumná loď Alliance z centra NATO pro námořní výzkum a experimenty (CMRE) se sídlem v italském La Spezia. Vědci během cvičných operací testují bezpilotní systémy pro protiponorkový boj. Konkrétně jde autonomní podmořská plavidla (OEX Explorer AUV) a hladinová bezpilotní plavidla (Wave-Glider USV).

V prvním případě jde jakési průzkumné miniponorky bez posádky, schopné strávit pod vodou na jedno nabití baterií až 34 hodin, díky sonarům a dalším senzorům pročesávat oceán a informace přenášet na operačního střediska.

Autonomní systém pak umožňuje v případě zachycení neznámé pohybující se ponorky ji sledovat. Pokud se neznámý objekt nepohybuje či se zastaví, průzkumná miniponorka automaticky krouží kolem něj.

V případě hladinových zařízení jde o speciální plováky vybavené solárními články a pod vodou zavěšenými senzory pro detekci ponorek, ale také pro komunikaci či navigaci.

Aliance v posledních letech přikládá protiponorkovému boji velmi důležitou roli. Podle šéfa NATO Jense Stoltenberga je rozvoj takových schopností klíčový, už jen z toho důvodu, že voda pokrývá 70 procent povrchu země a až 90 procent světového obchodu zajišťuje námořní přeprava.

Oblast kolem Islandu, především ze severu Norské moře, je považováno za strategickou oblast. Tvoří totiž přímé spojení z ruských přístavů Murmansk, Archangelsk a Kandalakša se severním Atlantikem a tedy i s USA. V dobách takzvané studené války zde nepřetržitě hlídkovaly velké flotily Sovětského svazu a NATO.

V osmdesátých letech 20. století bylo Norské moře prakticky přední linií případného střetu. Pro Sověty představovalo životně důležité teritorium pro vedení operací a pro Alianci zase klíčový opěrný bod pro údery na sovětské přístavy v Barentsově moři.