V Bělehrade se mezitím mělo v době schůzky hlasovat o důvěře vlády.
Summitu do poslední chvíle hrozil krach. Nejprve odmítl účast kosovskoalbánský premiér Bajram Rexhepi. OSN vzápětí upustila od pozvánky představitele kosovských Srbů. Část bělehradské delegace proto odmítla odcestovat. Po dramatických telefonátech se srbští představitelé do Vídně nakonec přeci jen v redukované sestavě vypravili.
Delegaci vedl premiér Zoran Živkovič. Z Prištiny přicestoval prezident Ibrahim Rugova a předseda parlamentu Nexhat Daci.
Témata jednání byla předem jasná: návrat srbských uprchlíků, osud 3700 převážně albánských nezvěstných obyvatel, cestovní doklady, doprava a dodávky energie.
Zúčastnění se měli vyhnout nejcitlivější otázce kolem nynějšího statutu Kosova. Prezident Rugova však hned na začátku prohlásil: "Kosovo, moje země, se chce stát součástí Evropské unie a NATO. To však znamená demokratické, klidné a nezávislé Kosovo." Bělehrad však možnost nezávislého Kosova odmítá. Svojí účastí na rozhovorech však přijal Kosovo za rovnocenného partnera. Rozhovory mají pokračovat v listopadu.
Jedinou šancí Bělehradu udržet si Kosovo, je návrat alespoň časti z 200-tisíc Srbů,
|
PŘÍLOHY |
 |
 |
 |
Ozývají se i hlasy, které tvrdí, že bělehradská vláda se už Kosova dávno vzdala, ale navenek tvrdí něco jiné, aby nepobouřila své voliče.
Třetím hráčem o Kosovo je Evropa. Potřebuje ekonomicky stabilizované Kosovo, a ne nepřetržitý zdroj emigrantů a organizovaného zločinu. Její zájmy se nejvíce blíží zájmům samotných obyvatel Kosova.
Kosovo podle místních humanitárních pracovníků v současnosti potřebuje především nezávislý tribunál pro etnické útoky. To by však musel Bělehrad nezávislou soudní moc do Kosova vpustit a bojovníci z Prištiny se smířit s myšlenkou, že zásluhy za prosperující Kosovo si odnese až další generace. Budoucí kvalifikovaní správcové Kosova jsou totiž dnes ještě děti.
C Petit Press, a.s. - publikováno se souhlasem vydavatele deníku SME
