Billboardy s fotografií Andreje Babiše a sloganem „Nezavleču Česko do války. Jsem diplomat. Ne voják.“ se objevily na některých místech v Česku bezprostředně po prvním kole prezidentských voleb, ve kterém nad Babišem těsně zvítězil generál Petr Pavel.
Podle politologa a bezpečnostního experta Alexandera Duleby ze Slovenské společnosti pro zahraniční politiku jde o exemplární příklad populismu a nepřímé obvinění protikandidáta, že „zatáhne ČR do války“.
„Platí přesný opak toho, co na billboardu stojí, takže jde v první řadě o matení české veřejnosti a za druhé o strašení neinformované veřejnosti,“ řekl.
Upozornil, že právě podpora Ukrajiny ve válce s Ruskem je způsob, jak ČR do války nezatáhnout a nikoliv naopak. „Snaha získat hlasy voličů prostřednictvím jejich strašení je neetický způsob politického boje, je to podpásový úder. Politik, který používá takový politický boj, vydává svědectví sám o sobě, nikoliv o protikandidátovi,“ konstatoval.
Paradoxní pak podle jeho slov je, že z minulosti je podobný způsob politického boje známý právě z Ruska. Strašení ruské veřejnosti hrozbou čečenského terorismu v roce 1998 bylo základem politické kariéry Vladimíra Putina, který se tehdy stal premiérem.
„Ačkoli, jak se ukázalo, výbuchy domů v Moskvě v roce 1998, které byly připisovány čečenským teroristům, nejspíše zorganizovala FSB (pozn. autora: ruská tajná služba). Použití podobné metody politického boje v evropské demokratické zemi představuje bezpečnostní hrozbu,“ dodal.
Politolog Vít Dostál z Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) vidí shodné rysy Babišovy kampaně pro druhé kolo prezidentských voleb s velmi podobnou rétorikou maďarského premiéra Viktora Orbána, kdy loni v dubnu volby vyhrál. Orbán tehdy také tvrdil, že ochrání Maďarsko před válkou na Ukrajině a na billboardech se prezentoval heslem „mír a bezpečnost Maďarsku“.
Podle Dostála lze sice jen spekulovat, zda Orbánovo vítězství bylo výsledkem kampaně, ve které tvrdil, že zatímco on Maďarsko do války nezatáhne, maďarská opozice by to udělala. „Ta kampaň byla založená na manipulaci s tvrzeními a výroky protikandidátů, kteří říkali, že budou dobrými spojenci, ale neříkali samozřejmě, že Maďarsko vstoupí do války,“ konstatoval Dostál.
Podle něj ale mohl být maďarský případ pro Babišovu kampaň inspirací a to i s ohledem na blízké vztahy s Orbánem a jeho týmem. „Je možné, že myšlenka nebo inspirace mohla částečně přijít z těchto kruhů. Jestli to na voliče platí, nedokážu říci. Nevím o datech, která by to mohla potvrdit,“ dodal.
V českém prostředí je však podle jeho slov nutné vnímat, že míra podpory Ukrajiny pochopitelně oproti dubnu nebo květnu loňského roku klesla a lidé obecně budoucnost vnímají pesimisticky. „Jakékoliv další obavy nebo prohloubení nestability mohou vyvolat reakci ve smyslu: neberte nám to, co nám ještě zbývá. A tím může být zrovna to, že válka se přímo nedotýká české společnosti,“ uvedl.
Aby Andrej Babiš získal dostatečnou podporu pro druhé kolo, musí si podle Dostála získat značnou část voličů z prvního kola a zároveň nové - nerozhodnuté, kteří v prvním kole nepřišli. „A třetím faktorem je, že by měl odradit stoupence jiných kandidátů. Rétorika s válkou by do určité míry mohla fungovat, ale myslím, že to řada voličů velmi rychle prokoukne,“ konstatoval.
Paralely s Orbánovou kampaní v Maďarsku nebo s loňskými parlamentními a prezidentskými volbami v Srbsku, kde prezident Aleksandar Vučić rovněž na pozadí války na Ukrajině v rámci kampaně pracoval s pojmem „mír“, potvrzuje také analytička Petra Mlejnková z Mezinárodního politologického ústavu Masarykovy univerzity v Brně.
„Apelem na strach jednoznačně lze voliče ovlivnit. Je to pudová záležitost, psychologická. V manipulaci postoji jde o mocnou zbraň,“ řekla. Dopad takové kampaně podle ní může umocnit již přítomné obavy ve společnosti, že se ruská válka na Ukrajině přelije i do Evropy a ČR, přičemž část společnosti jako zatažení do války vnímá už to, že Ukrajině pomáháme.
„Je ovšem naprosto zavrženíhodné tento strach zneužívat a ještě ho živit. Je to bestiální a takový politik sahá na etické dno. A vlastně tím ty skutečně existující obavy z války znevažuje,“ uvedla Mlejnková.
Ukrajina může vyhrát, pokud Západ nepodlehne strachu, předpokládají experti |
Připomněla, že nic takového jako zatažení ČR do války se zvolením nového prezidenta - ať už jím bude kdokoliv - se nemůže stát. Prezident k tomu nemá pravomoci. „Ani nemá pravomoci k tomu, aby udělal cokoliv, co by jiný stát mohl vnímat jako důvod pro vyhlášení války ČR,“ dodala.
To ostatně potvrdil i ústavní právník Jan Kysela. Český ústavní pořádek a právní řád podle něj nesvěřují prezidentovi žádné kompetence, kterými by mohl „zatáhnout“ ČR do války, i kdyby si to přál. Například o vyhlášení válečného stavu v případě napadení ČR nebo při plnění spojeneckých závazků rozhodují obě komory Parlamentu.
„Prezident v tomto rozhodování žádnou roli nemá,“ uvedl. Totéž platí pro rozhodování o vysílání českých vojáků do zahraničí a přijetí zahraničních v Česku. „Rozhodování přísluší oběma komorám Parlamentu, případně ve vyjmenovaných situacích vládě,“ dodal.
Prezident pak sice rozhoduje o mobilizaci, avšak jen na návrh a se souhlasem vlády, ale také jen za válečného stavu, o němž rozhodl Parlament, doplnil Kysela. Velitelem armády je náčelník generálního štábu, kterého prezident jmenuje a odvolává na návrh vlády. Prezident armádu neřídí, větší vliv má pouze na Hradní stráž, ale i tu řídí náčelník Vojenské kanceláře prezidenta republiky.
Ve volbách nejde o nový trik
Podobnou kampaň v českých poměrech experti zatím neviděli, i když například politolog Dostál vidí jistou podobnost s kampaní před pěti lety, kdy před druhým kolem prezidentské volby tým Miloše Zemana vytáhl proti Jiřímu Drahošovi téma migrace s proklamacemi, že „zastaví Drahoše a migraci“. „A to bezesporu byl moment, který přispěl k nějaké další mobilizaci voličů,“ konstatoval Dostál.
Zajímavé příklady zneužití strachu a obav z války lze ovšem dohledat například v americké historii. Například už v roce 1916 americký demokratický prezident Woodrow Wilson ve snaze o znovuzvolení šel do volební kampaně s hlavním sloganem: „Udržel nás mimo válku“.
Výsledky voleb tehdy byly velmi těsné a mnozí věřili, že klíčovým faktorem vítězství bylo právě toto různě modifikované heslo (“Válka na východě, mír na západě, díky bohu za Woodrowa Wilsona“ nebo „Válka v Evropě – mír v Americe – Bůh žehnej Wilsonovi“) k jeho politice neutrality s cílem udržet Ameriku zcela mimo první světovou válku.
Spojené státy v jeho vizi měly zastávat roli mírotvorce pro jiné národy, ovšem válčící státy žádnou Wilsonovu nabídku na zprostředkování míru nebraly vážně. Ironií osudu pak bylo, že jen o několik měsíců později po volebním vítězství, v dubnu 1917 Wilson požádal Kongres o vyhlášení války Německu v reakci na útoky německých ponorek na americké obchodní lodě.
Vojenské operace nicméně přenechal generálům a věnoval se dál diplomacii. Po spojeneckém vítězství v listopadu 1918 se Wilson vydal do Paříže, kde spolu s britskými a francouzskými vůdci ovládl Pařížskou mírovou konferenci a právě jeho poznámky spojenci a Německo přijali jako základ poválečného míru.
Je nutné ale připomenout, že demokratický systém v USA staví do čela právě prezidenta s obrovským rozsahem výkonných pravomocí.
Faktor strachu silně ovšem zapojil do své kampaně o znovuzvolení v roce 2020 také Donald Trump, když ve sloganech i veřejných vystoupeních hlásal, že v Bidenově Americe „nikdo nebude v bezpečí“.
Jedna země, která se mimochodem ve válce nachází prakticky neustále od svého vzniku, dokonce takové a mnohokrát aplikované politické kampani se záměrným využitím strachu dala pojmenování. Ano, jde o Izrael a takzvanou Gevaldovou či Gevaldovskou kampaň, která je určena na přesvědčení voličů, že volit určitého kandidáta nebo stranu je jediný způsob, jak odvrátit jistou katastrofu.
Termín vytvořil v roce 2007 izraelský vědec Ya’akov Ma’or a název je odvozen od slova „gevalt“, což je v jidiš výraz pro znepokojení. Definuje ji jako praktika používanou na poslední chvíli, klidně i v den voleb nebo těsně před nimi. Taktiky používané během Gevaldových kampaní často zahrnují šíření zpráv varujících před katastrofou, která by údajně nastala, pokud by voliči nehlasovali pro „správnou“ možnost.
Obvykle vykreslují obraz blížící se ekonomické nebo sociálně-politické pohromy a obsahují pojmy s negativními konotacemi, jako je „nebezpečí“ a „krize“, které mají zvýšit strach a paniku mezi voliči. Účelem takového strašení je „navést“ potenciální voliče k přesvědčení, že hlasovat pro variantu, kterou kampaň nepodporuje, by mělo za důsledek neštěstí.
Válka zvyšuje volební účast
Několik výzkumů v oblasti reklamních kampaní naznačuje, že právě silné emocionální apely mohou ovlivnit politické postoje, výsledky voleb a rozhodovací procesy.
Právě strach lze využít k tomu, aby hlasy dostal konkrétní kandidát nebo strana. Jde o metodu, která spoléhá na náš přirozený instinkt najít bezpečí. Zprávy se strachem jsou téměř dvakrát účinnější než zprávy beze strachu.
„Velkou částí politiky je přimět lidi, aby o věcech přemýšleli jako součást skupiny,“ uvedl například Christopher Federico, profesor politologie a psychologie na University of Minnesota. Politici využívající tuto strategii musí nejprve prokázat, že oni (nebo jejich strana) jsou pro řešení konkrétního problému nejvhodnější. Jakmile se to podaří, vyděsit lidi problémem může způsobit, že budou hledat útočiště právě na jejich straně.
Kampaně také využívají strach, aby odehnaly hlasy politickým oponentům. Tato strategie může zahrnovat faktická nebo zavádějící prohlášení o omezeních protikandidáta nebo tvrzení, že volební vítězství opozice povede k naprosté katastrofě.
Válka jako pojem to splňuje bezezbytku a analytici dokonce prokázali, že má přímý vliv na volební účast. Když Donald Trump v roce 2016 úspěšně kandidoval na prezidenta, otevřeně kritizoval republikány i demokraty za to, že se zapojili do vleklých válek na Blízkém východě. Postavil se jako kandidát, který ukončí válku v Afghánistánu, přivede vojáky domů a zabrání tomu, aby se země zapojovala do dalších konfliktů.
Nedávná velmi rozsáhlá studie amerických politilogů Michaela Kocha a Stephena Nicholsona pak ukázala, že válka a především počet padlých dané země v konfliktu třeba daleko za oceánem má v zavedených demokraciích přímý vliv na vyšší volební účast.
Zkoumali volební účast a počty padlých ve třiadvaceti demokratických zemích za období padesáti let a zjistili, že narůstající počet padlých zvýšil účast na národní úrovni. Například procento volební v USA během Korejské války, války ve Vietnamu a voleb v roce 2004 (válka v Iráku a Afghánistánu) bylo nad 60 %. Nejvyšší procento volební účasti ve Francii v éře po druhé světové válce mají volby v letech 1956 a 1958, které se časově shodovaly s nejkrvavějšími boji francouzských vojáků v Alžírsku.
Koch a Nicholson zjistili, že volební účast se zvyšuje, když účast v konfliktu má za následek více než 300 padlých. Velké množství válečných obětí způsobí, že se dotkne i nejméně politicky angažovaným členů společnosti.
Jiná studie z roku 2017 Douglase Krinera a Francise Shena zase zkoumala, zda kvůli účasti ve válkách přišli Bush, Obama a Clintonová o Bílý dům. Zjistili například, že existuje významný vztah mezi mírou vojenských obětí z různých vrstev americké společnosti a komunit a jejich podporou Donalda Trumpa v prezidentských volbách v roce 2016.
Konstatovali, že pokud by tehdy ve třech státech klíčových pro někdejší Trumpovo vítězství – Michigan, Pensylvánie a Wisconsin – byly počty padlých vojáků z těchto amerických států jen mírně nižší, všechny tři mohla získat demokratka Hillary Clintonová a stala by se zřejmě prezidentskou ona.
Daisy. Spot, který měnil pravidla
Dokonalou ukázkou předvolebního zneužitím strachu v praxi byla v tomto ohledu prezidentská kampaň Lyndona B. Johnsona v roce 1964. Tehdy se na obrazovkách v USA objevil slavný minutový klip „Peace Little Girl“, známější pod označením „Daisy“, který podle expertů doslova přepsal dosavadní etické mantinely v politickém marketingu.
Předvolební spot začíná tím, že na louce stojí malá, asi tříletá holčička, trhá a neuměle na přeskáčku počítá okvětní lístky sedmikrásky. Když dosáhne ‚devítky‘, zlověstný mužský hlas začne odpočítávat start. Dívčin pohled se obrátí k obloze a kamera zoomuje na zorničku jejího oka tak blízko, dokud obrazovka nezčerná.
Jakmile odpočet dosáhne nuly, objeví se jaderná exploze a hřibovitý mrak. Zatímco před divákem zuří ohnivá bouře, kandidát Johnson hřímá: „O to jde! Vytvořit svět, ve kterém mohou žít všechny Boží děti, a nebo skončit v temnotě. Buď se musíme navzájem milovat, nebo musíme zemřít“. Další hlas pak říká: „Volte prezidenta Johnsona 3. listopadu. Sázky jsou příliš vysoké na to, abyste zůstali doma.“
Bez jakékoliv zmínky o protikandidátovi Barrym Goldwaterovi nebo citování jeho mnohdy extrémně pravicových výroků reklama využívala zažitého strachu veřejnosti, že v případě zvolení prezidentem republikán Goldwater rozpoutá jadernou válku. Poselství bylo jasné: prezidentský kandidát Barry Goldwater byl „genocidní maniak, který ohrožoval budoucnost světa“. O dva měsíce později prezident Johnson snadno zvítězil.
Za opravdový vrchol extrému a děsivý scénář je ale považována předvolební kampaň liberijského diktátora Charlese Taylora, přezdívaného „řezník z Monrovie“ v prezidentských volbách v roce 1997. Taylor měl tehdy za sebou už dlouhou kriminální minulost. Vyrůstal sice v Libérii, ale studoval vysokou školu v USA. V Massachusetts byl uvězněn za zpronevěru, ale z vězení utekl a uprchl ze země.
V roce 1989 zahájil povstání proti liberijské vládě, které vyústilo ve vleklou a krvavou občanskou válku, v níž bylo zabito více než 150 tisíc lidí. V roce 1996 byla podepsána mírová smlouva a v roce 1997 se konaly prezidentské volby. Taylor pochopitelně kandidoval a navíc z děsivě „upřímným“ sloganem: „Zabil mého otce, zabil mou matku, budu ho volit“.
Obyvatelstvo, které se obávalo, že v případě prohry se Taylor znovu vrhne do válčení, nakonec získal 75 % hlasů. V roce 2003 rezignoval a nakonec byl v roce 2012 byl odsouzen za válečné zločiny a zločiny proti lidskosti na 50 let vězení.