Česká republika, Maďarsko a Polsko se staly členy NATO přesně před jedenácti lety jako první postkomunistické země v první vlně rozšiřování Aliance. Ministři zahraničí tehdy předali v americkém městě Independence své americké kolegyni Madeleine Albrightové ratifikační listiny. Česko zastupoval Jan Kavan.
"Jsme odhodláni nebýt pro NATO břemenem, nýbrž právě naopak. Jsme připraveni splnit naši část odpovědnosti a závazku členských států a dostát všem povinnostem, které z členství vyplývají," řekl tehdy během ceremoniálu Kavan.
|
S členstvím jsme spokojeni |
Diskuse o možném vstupu země do NATO začala už po listopadu 1989. Na jaře 1994 se Česká republika připojila k aliančnímu programu Partnerství pro mír, který je považován za jakýsi předstupeň členství. O dva roky později pak čeští zástupci předali Alianci dokumenty nutné k zahájení rozhovorů o plnohodnotném členství.
Pozvánku ke vstupu do NATO dostala Česká republika na summitu Aliance ve španělském Madridu v červenci 1997.
Přístupové protokoly pak stvrdil svým podpisem tehdejší prezident Václav Havel přesně 26. února. Slavnostní akt se odehrál v Trůnním sále Pražského hradu. Ve stejnou chvíli obdobné dokumenty podepsal ve Varšavě i polský prezident Aleksander Kwasniewski.
Od vstupu do Aliance prošla armáda radikálními reformami, včetně zrušení povinné vojenské služby, a profesionalizací.
