Přestože zprávy o rozšíření NATO byly překryty událostmi okolo pandemie Covid-19, jedná se o důležitý okamžik, který posiluje stabilitu Evropy v těchto nelehkých časech.

Krátce po dosažení členství v Partnerství pro Mír (1995) a podpisu Akčního plánu vstupu do NATO (1999) byla Severní Makedonie požádána o zapojení do mise v KFOR v Kosovu a obdržela také první významnou finanční podporu na pomoc kosovským uprchlíkům na svém území.

V srpnu 2001 NATO zasahovalo v regionu znovu. Při operaci Essential Harvest vojáci NATO pomohli na území Severní Makedonie zklidnit vnitrostátní konflikt sběrem zbraní od albánských povstalců. Výměnou za odevzdané zbraně byly schváleny ústavní reformy ve prospěch albánské národnostní menšiny.

Tato a další dvě mise se významně podílely na naplnění Ohridské dohody, která uklidnila napětí mezi Albánskou národní osvobozeneckou armádou a makedonský bezpečnostními složkami. V roce 2012 transatlantické vazby dále posílilo otevření NATO Liaison Office ve Skopje, kde rovněž sídlí největší americké velvyslanectví v regionu.

Proč přes aktivní spolupráci trvalo další sbližování dvacet let? Přestože Severní Makedonie jako jediný z bývalých Jugoslávských států nečelila otevřenému válečnému konfliktu, potýkala se s jinými problémy.

Jejímu členství bránilo Řecko, které od vzniku tohoto balkánského státu v roce 1991 poukazovalo na problematičnost geografického označení Makedonie, jež podle řecké politické reprezentace přísluší jen oblastem na severu Řecka. Ani oficiální jméno Bývalá jugoslávská republika Makedonie (FYROM), pod kterým byl stát v roce 1993 přijata do OSN, tento spor nevyřešilo.

Spor o jméno ještě posílil poté, co začal blokovat vstup do EU (Kandidátskou zemí je Severní Makedonie již patnáct let.). Patovou situaci nakonec v roce 2018 vyřešila Prespánská dohoda. V Severní Makedonii se stala hlavním tématem parlamentních voleb. Vítězný kandidát Zoran Zaev dohodu podpořil, opozice ji odmítala. V Řecku dohoda rozbila vládní koalici.

Jednání komplikovaly i námitky Ruska, které zpočátku odmítalo nový název státu uznat s obavou rozšíření vlivu NATO na Západním Balkánu. Rusko bylo také obviňováno z finanční podpory bojkotu makedonského referenda, šíření dezinformací a pokusů o úplatky v nejvyšších politických kruzích.

Vyvrcholením dlouhodobého vměšování do řecko-makedonských vztahů bylo v červenci 2018 vyhoštění dvou ruských diplomatů z Řecka pro podezření z narušování průběhu vyjednávání dohody.

I z těchto důvodu se makedonského referenda o podpoření dohody a následném vstupu do NATO a EU účastnila pouze třetina voličů. Přes 90% z nich ji však podpořilo, což nakonec vedlo ke schválení dohody parlamentem. Severní Makedonie se tak stala prvním státem, který vstoupil do NATO poté, co na jeho teritoriu proběhla mírová operace NATO.

Přes nízkou účast v referendu mělo v roce 2018 členství v NATO podporu více než 77% populace. Měsíc po podpisu dohody téměř 40% populace věřilo ve zlepšení ekonomiky, která pro 25% obyvatel v té době představovala největší problém Severní Makedonie.

Ekonomická výhodnost členství se ukázala hned čtyři dny po vstupu, kdy Severní Makedonie požádala NATO o pomoc s dovozem zdravotnického materiálu nutného k boji s COVID-19. Stát tak aktivně pokračuje v čerpání nejen bezpečnostních výhod, které toto partnerství přináší.

Vycházeje ze zkušeností dalších balkánských členských států, stabilita spojená se členstvím by se měla brzy odrazit i v růstu zahraničních investic, na kterých je makedonská ekonomika značně závislá, a znatelně ulehčit i přístupový dialog s EU.

Iva Svobodová
analytička Výzkumného centra Asociace pro mezinárodní otázky