Proč jsou slyšet obavy o naši bezpečnost, když v letošním roce uplynulo již 10 let od našeho vstupu do NATO a téměř pět let od vstupu do EU? Je evidentní, že část politického spektra nevěří tomu, že NATO je tou organizací, která garantuje naši bezpečnost. Jinými slovy říká, že ani rozhodující vojenská role USA v Alianci není dnes již žádným garantem naší bezpečnosti. Jakoby předvídá, že dny NATO mohou být z hlediska dlouhodobého stejně sečteny.

Nikdo si dnes nemůže myslet, že Aliance je tou organizací, která vyhrála studenou válku. Bohužel není ani tou, do které jsme před deseti lety vstupovali. Její osud je značně závislý na výsledku afghánské mise, pro kterou USA Alianci stále potřebují, i když nikoli primárně z hlediska vojenských kapacit. Co může být poté, je otázkou. A to nechci rozebírat její výsledek, který se dnes nikterak optimisticky nejeví. Naopak.

Že nevěří společné zahraniční bezpečnostní a obranné politice EU, která je možná v mnohém dobře sepsána, v praxi však pokulhává za kodifikovanými cíly a stojí na hliněných vojenských nožkách, to nepřekvapuje. Současný svět jen velmi obtížně umožňuje sladit strategické zájmy všech členů EU v rozhodujících oblastech.

Je vítězem Putin?
Kdo je vítězem? To je nasnadě. Je to podplukovník KGB v záloze, premiér Ruska a hlavní kandidát na dalších dvanáct let po Medvědovi v Kremlu. Tento velmi schopný (všehoschopný?) politik si za svůj vzor a nástroj obnovy slávy Ruska vybral svoji milovanou tajnou službu - Komitet Gasudarstvěnnoj Bezopasnosti - KGB. Jedinou organizaci, která v dobách SSSR relativně efektivně fungovala. Na bezpočtu oddaných kádrů této služby postavil silový aparát země. O rotaci věrných, pomocí kterých Putin kontroluje stát, svědčí, v demokratickém světě bezprecedentní ustavení Michila Fradkova ředitelem SVR – vnější rozvědky Ruska. Tento člověk byl v době Putinova prezidentování dvakrát předsedou vlády. Z jeho životopisu se můžeme dočíst, že pracoval v minulosti i na ambasádě v Indii, což se s velkou dávkou přesnosti dá pokládat za práci pro KGB.

Přečtěte si na natoaktual.cz související materiál: J. Smith: V čem se liší přístup Obamy a Bushe k radaru

Poté, co se Putinovi podařilo "umravnit" všechny ty Děripasky, Abramoviče a další, získal kontrolu nad energetickými zdroji Ruska a vytvořil z nich silný nástroj zahraniční politiky. Ten slaví úspěch spolu s velmi aktivní činnosti současných zpravodajských struktur země v zahraničí. Cílem jsou i sféry vlivu připomínající dobu studené války. Je v našem zájmu, aby Rusko zase ovlivňovalo dění u nás? Cožpak občané nepamatují, jak nepokrytě nám ruští generálové v minulém období vyhrožovali svými raketami, pokud bude v Brdech radar! Už ani v Rusku nemůžou generálové otevřeně takto vystupovat, aniž by měli k tomu politické požehnání nejvyšších. V Evropě jsme s Poláky vnímání jako národy příliš trpící rusofobií. Co ale vládcové Kremlu od rozpadu SSSR udělali, abychom se jich už nemuseli bát? Už jenom to, jak se v Rusku mladé generaci, která by mohla napomáhat změně vztahů, ukazuje historie SSSR dvacátého století, nedává velkou naději, že se tak stane. Je-li rozpad SSSR největší tragedií, jak řekl Putin, pak už ani není co dodat.

Co tato situace znamená pro Česko
Znamená to prohru pro Česko? Myslím, že ano. Není to ale národní katastrofa. Měli bychom pečlivě věc posoudit, a nesnažit se hned a za každou cenu místo radaru třeba letět do vesmíru na amerických křídlech. Větší zdrženlivost by byla i na místě v případě našeho deklarování nerozborného spojenectví, jako reakci na americké ujišťování, že Česko bude i nadále hrát vedoucí roli v protiraketové obraně a že na našem území budou umístěny jiné rakety. Bezpečnosti naší země musí být věnována trvalá pozornost v celém komplexu, bez populismu a na co nejširší politické shodě.

Naprosto časově nevhodné oznámení o změně plánu americké administrativy, jak dále s protiraketovou obranou, jasně ukazuje, jakou roli nám USA skutečně přiřazují. Nové případné rakety na našem území by muselo Rusko vnímat opět negativně, neboť by bylo skutečně obtížné odpovědět, proti kterým střelám by chránily naše hlavní město nebo třeba Temelín. A o jaké vedoucí roli je řeč?

Přečtěte si další původní materiály A. Šándora pro natoaktual.cz: Korejský poker Schefferovi se zpravodajskou spolupráci bohužel prohloubit nepodařilo NATO a tající Arktida – nové výzvy pro její členy i Rusko

Využití lodí v současné době, jako platformy pro umístění radarové stanice a antiraket, se jeví jako nejlepší varianta, jak pokračovat v protiraketové obraně vzhledem k existující hrozbě z Íránu. Nebude nutné se spoléhat na nejistý výsledek postoje politických stran v zemi a minimálně v počátku na negativní postoje Ruska. Bude zajímavé sledovat reakce Kremlu poté, co se takto rozmístěný systém "dostane" blíže ruským hranic. Pokud íránská hrozba pomine a vyvstane jiná, potenciál pro další tu bohužel existuje, bude možnost "plovoucí" systém pružně přesunout.

Prohráli ti, kteří uvěřili informacím USA, že raketová hrozba Iránu je vážná a vsadili politický, ale i odborný kapitál při obhajobě radaru. Že by se CIA, tak jako v minulosti již tolikrát, zase sekla? Jenom mocnosti jako USA nebo Rusko mají takové zpravodajské schopnosti, aby dokázaly raketový program Iránu zanalyzovat. Česko, nebo Polsko, jistě ne. Obamova administrativa může na obhajobu změny plánu konstatovat, že projekt zdědila po Bushovi, že není efektivní včetně toho, že íránský potenciál byl přeceněn. Bylo by velmi nešťastné, kdyby si to i Teherán vysvětloval jako ústupek.

Rusko k řešení problémů potřebujeme, to ale bude tvrdě hájit své zájmy
Na druhou stranu si přiznejme, že investovat velké úsilí s cílem přesvědčit Kreml, že jej radar neohrožuje v situaci, kdy vůbec není jisté, že smlouvu český parlament ratifikuje, by udělal asi jenom politický diletant.

USA Rusko z řady důvodů potřebují a naopak. Získat Rusko k řešení globálních bezpečnostních problémů je jistě žádoucí. To však neznamená, že Kreml nebude tvrdě hájit svoje zájmy a jím definované sféry vlivu a nebude váhat jít kvůli nim do střetu s USA či jinou členskou zemí NATO.

Co když se ale za pár let ukáže, že Rusko nepomohlo USA s Iránem tak, jak si to dnes Obama představuje? Co když Irán zdokonalí svoje technologie a bude ohrožovat i Evropu, na rozdíl od Tel Avivu, cíle, který již delší dobu deklaruje?

Poslední testy raket krátkého a středního doletu z tohoto týdne však zrovna na smířlivé gesto nevypadají. Proč Teherán druhé, v minulém týdnu nuceně odhalené, středisko na obohacování uranu tak dlouho utajoval, když mu jde o pouhé mírové využití jaderné energie?!

Nezdá se, že různorodá směs domácích odpůrců radaru, americké přítomnosti v Evropě, obdivovatelů Putina a českých pacifistů bude tímto Obamovým rozhodnutím oslabena. Co toto rozhodnutí patrně oslabilo, jsou upřímné transatlantické vazby zastávané lidmi, kteří na svoji obhajobu mohou říci pouze, že věřili svému strategickému spojenci a chtěli mu pomoci.

Andor Šándor
Autor je bývalý Náčelník vojenské zpravodajské služby,
dnes bezpečnostní poradce