Je dost pravděpodobné, že balistická raketa, kterou Korea odpálila v den, kdy Obama v Praze představil svoji politiku jaderného odzbrojení, může být vhodným nosičem jaderné nálože. To z ní činí skutečnou hrozbu, a to nejen nejbližším sousedům.

Při značném stupni mezinárodní izolace severokorejského policejního státu je velmi obtížné odhadovat skutečné úmysly tamního vedení. Zda jde o „vylepšení“ další vyjednávací pozice země, nebo o nátlak na svět s cílem získat další pomoc a tak zabránit hladomoru v zemi, či jde o často zmiňované nástupnictví v osobě prezidenta, ukáže čas. Zbývá věřit, že si vedení země uvědomuje, že není schopno vyrobit větší počet jaderných zbraní a že jejich použití by znamenalo konec země.

Přestože jaderný test Koreje výrazně „znervóznil“ Japonsko a Jižní Koreu, není v tuto chvíli příliš pravděpodobné, že by obě země vykročily cestou získání vlastní jaderné zbraně. Není v jejich zájmu kompromitovat novou, výše zmíněnou, Obamovu jadernou iniciativu. Technologický potenciál jim k tomu však rozhodně nechybí. Obě země požívají garance amerického jaderného deštníku, a tak lze spíše očekávat, že budou investovat do zlepšení svých raketových kapacit a prostředků preemptivního úderu proti Pchongjangu. Japonsko však ve své reakci musí velmi pečlivě zvažovat, jak ji bude hodnotit nejenom Severní Korea, ale především Čína. Obě země totiž značně trpěly koloniální vládou Japonska a militarizaci země budou vnímat velmi citlivě. Navíc v důsledku dlouhodobého snižování vojenského rozpočtu by pro japonskou armádu vybudování raketových vojsk nebo stíhacího bombardovacího letectva bylo dosti zdlouhavé.

Skutečná a efektivní politika vůči Koreji, nikoli pouhé verbální reakce mezinárodního společenství, může mít požadovaný vliv na jaderné ambice země. Jenomže to se lehčeji řekne, než udělá. Co vlastně lze dělat? Pokračovat v sankčním režimu bývalého prezidenta Bushe? To povede jen k většímu „semknutí“ kolem Drahého vůdce a dalšímu utrpení 23milionového národa. Vojenská intervence mezinárodního společenství do Severní Koreje je vyloučená. Nikdo si nepřeje destabilizaci komunistického režimu. A to ani Čína, která se zřejmě více obává masové migrace Severokorejců než jaderných ambicí Pchongjangu. Je ale zřejmě jedinou zemí, která má reálný vliv na dění na severu Korejského poloostrova.

Osud korejské jaderné politiky může mít i značný vliv na jaderné ambice jednoho z rozhodujících hráčů blízkovýchodního mírového procesu a země, která svoje velmocenské ambice v tomto prostoru neskrývá - Íránu. Povolební vystoupení znovuzvoleného íránského prezidenta v otázce dalšího jaderného programu země bylo bohužel jasné a srozumitelné.

V květnu, týden před druhým jaderným pokusem Koreje, Írán odpálil pozemní střelu na tuhé palivo Sajjif II s doletem okolo 2000 km. Jde o ekvivalent střely na tekuté palivo Šaháb, která má však mnohem větší přesnost a může zasáhnout území Izraele a vojenské základny USA na Blízkém východě. I když dosavadní americké reakce na tyto íránské aktivity, včetně otázek spojených s prezidentskou volbou, byly spíše zdrženlivé, jde podle mého názoru o zlomový bod v kontextu jaderných ambicí Koreje.

Podle vyjádření admirála Mullena, předsedy Sboru náčelníků štábů ozbrojených sil USA, může mít Írán jadernou zbraň v období od jednoho do tří let. To vše spolu s nenávistnou íránskou politikou vůči Izraeli musí znepokojovat vládu v Tel Avivu. Staronové vedení v Teheránu neuznává právo Izraele na existenci navzdory rezoluci o jeho vzniku přijaté OSN. Na druhé straně preventivní úder Izraele na jaderná zařízení Íránu, který, ač není na pořadu dne, nelze stoprocentně vyloučit, by bezpečnosti na Blízkém a Středním východě výrazně zhoršil.

Pokud jednání o korejských a íránských jaderných ambicích budou selhávat i nadále, nejen Obamova administrativa, ale i ruská, nakonec přijmou adekvátní obranná opatření. Neměli bychom i my být připraveni přehodnotit svůj postoj k radarové stanici a protiraketové obraně? Nepodceňujeme reálné a potenciální hrozby? Svět se od konce studené války nestal bezpečnější.

Andor Šándor
Autor je bývalý náčelník vojenské zpravodajské služby,
dnes bezpečnostní poradce