Na obou stranách je vidět obrovská snaha změnit je v cosi, co by se dalo nazvat "nadstandardní spoluprací". Po vzoru polsko-německých vztahů tak vzniká například mezi Varšavou a Moskvou instituce, která má na společném základě vyřešit, nebo alespoň utlumit spory, které se týkají háklivých otázek společné historie. Centrum dialogu a porozumění, kde by měli ruští a polští experti debatovat o takových věcech, jako byl Katyňský masakr, osud sovětských zajatců po bitvě pod Varšavou, okupace bývalého východního Polska, deportace na Sibiř a podobně, je dalším krokem, který ukazuje, že se mezi Poláky a Rusy skutečně něco děje.

Evropa budoucnosti - méně USA, více Ruska
Ruská diplomacie vcelku správně vyhodnotila, že současná vládní garnitura premiéra Donalda Tuska je pro na dlouhou dobu tím nejlepším partnerem pro dialog, kterého si mohla v Polsku přát. Není to sice tak, že by Donald Tusk a jeho ministr zahraničí Radek Sikorski abdikovali na tradiční polské východní zájmy, které jsou vyjádřeny projektem Východního partnerství, jež vzniklo jako společné polsko-česko-švédské dítě.

Tuskova vláda však oproti předchozím kabinetům bratří Kaczynských provádí mnohem pragmatičtější politiku, která se snaží oprostit od stereotypu Ruska jako největší bezpečnostní hrozby pro Polsko a pokouší o partnerský dialog.

Polsko k tomu vede i změna politiky Spojených států, nejbližšího bezpečnostního spojence Varšavy, které se pokouší jak o "restart vztahů" s Ruskem, tak výrazně omezují nákladný americký zájem o Evropu. Jak uvedl pro týdeník The Economist v pozoruhodném výhledu do tohoto roku ministr zahraničí Sikorski, Poláci to vyhodnocují jako dlouhodobou a svým způsobem nevratnou změnu v americké bezpečnostní politice. "Měli bychom být připraveni na den, kdy se Evropa bude muset sama postarat o vlastní bezpečnost," uvádí Sikorski a dodává: "V roce 2011 budou evropské vztahy se Spojenými státy nadále slušné, ovšem nezajímavé. Amerika bude příliš zaneprázdněna vlastními problémy, než aby věnovala evropským spojencům takovou pozornost, jakou by očekávali".

Polskou odpovědí na novou realitu "Evropy téměř bez Ameriky" je budování vlastní evropské obrany. Tuskovo a Sikorského Polsko si v Evropě stále sebevědoměji říká o místo mezi klíčovými evropskými velmocemi, k čemuž mu napomáhají velice slušné ekonomické výsledky posledních let, kdy jako jediná země unie nezažila ani v období nejhorší hospodářské krize recesi.

Partnerské vztahy s Ruskem patří plně do tohoto konceptu, kdy se Polsko jako jedna z hlavních evropských mocností zapojuje do unijního "přátelského" dialogu, jež byl dosud tažen hlavně Francií, Německem a částečně i Itálií. Varšava, která tomuto trendu za vlády bratří Kaczynských v letech 2005-2007 oponovala a dialog s Moskvou dokonce blokovala, se naopak snaží dostat do pozice klíčového prostředníka.

Přežije oteplení 10. duben?
To samozřejmě neznamená, že by Polsko zcela odepsalo Gruzii, Ukrajinu, nebo nepodporovalo posilování obrany pobaltských států a obranu vlastní vůči ruským jednotkám na svých hranicích. Zároveň se však snaží, aby žádný z těchto kroků neodradil Rusko od myšlenky, kterou se snaží dnešní Polsko, Evropané a koneckonců i Obamova administrativa Rusům vnuknout a to, že spolupráce se Západem je v životním zájmu Moskvy samotné.

I když snaha udržet kladný trend vztahů je na obou stranách výrazně cítit, přesto našlapují Moskva a Varšava v minovém poli.

Obrovskou detonační sílu mají především okolnosti kolem smolenské tragédie polského prezidentského speciálu. Nekončící polská debata se především ze strany polského opozičního Práva a spravedlnosti Jaroslawa Kaczynského mění v emocionální útok na Rusko, na Tuskovu vládu, ba dokonce v obviňování ze společného spiknutí Tusk-Putin, jehož výsledkem byl "atentát na prezidenta".

První výročí tragedie polského prezidentského speciálu, v němž v dubnu 2010 zahynulo přes sto lidí, včetně prezidenta Lecha Kaczynského a jeho manželky, může přinést novou vlnu protiruské psychózy, k níž je určitá část Poláků náchylná.

S trochou nadsázky lze ale říci, že pokud přežijí "restartované" polsko-ruské vztahy 10. duben 2011, pak přežijí už skoro všechno. Přinejmenším Tuskova vládní garnitura je pro to ochotna obětovat velice mnoho a zdá se, že i Moskva si uvědomuje, že oteplení u Visly je hodnotou, do níž stojí za to investovat.

Luboš Palata
autor je redaktorem Lidových novin