Na nedávném neformálním setkání ministrů obrany členských států Unie pod vedením spolkového ministra obrany Josefa Junga se diskuse soustředila na tři témata. V prvé řadě se ve Wiesbadenu projednávala otázka vojenských a civilních operací, druhý blok vyplnila problematika vojenské spolupráce a vztahu EU a OSN a setkání uzavíral panel věnovaný operačním schopnostem Unie.
Ve všech případech jde o průnik aktuálních mezinárodně politických otázek s dlouhodobou unijní agendou. Jaké jsou pak obecné ambice německého předsednictví?
Cíle a priority německého předsednictví
V oblasti vnějších vztahů a zahraniční politiky klade Německo ve shodě s unijním „mainstreamem“ důraz na zajištění bezpečnosti a prosperity coby základů stability v problémových regionech.
Německé předsednictví si klade za cíl posílit vztahy s partnery (jak organizacemi, tak státy) a ve shodě s Evropskou bezpečnostní strategií chce Unii připravit na širokou škálu bezpečnostních hrozeb. Jmenovitě jde o regionální krize a ozbrojené konflikty, terorismus, šíření zbraní hromadného ničení, zhroucené státy a také organizovaný zločin.
Kromě těchto relativně nekonfliktních cílů je v případě Německa důležitý jeho záměr ustanovit v dlouhodobém časovém horizontu „společnou obrannou unii“ v rámci EU. V souladu s německou ambicí nepohřbívat tzv. ústavní smlouvu" se tak Berlín hlásí v programu předsednictví právě k jednomu z cílů této smlouvy (viz čl. I-41).
Obecným argumentem předsednictví k posilování Evropské bezpečnostní a obranné politiky je odkaz na skutečnost, že Unii připadá více než 20-ti procentní podíl na mezinárodním obchodu a komplementárně by k jejímu globálnímu ekonomickému vlivu měl přibývat vliv politický.
Téměř povinností se v unijní agendě stává priorita rozšiřování a politiky sousedství, na prvním místě se západním Balkánem. Německou ambicí je během předsednictví uzavřít jednání o stabilizačních a asociačních dohodách mezi Unií na straně jedné a Bosnou a Hercegovinou, Srbskem a Černou Horou na straně druhé.
Multilateralismus spíše jako nutnost než svobodná volba
Německé předsednictví v souladu s již zmíněnou Evropskou bezpečnostní strategií přisuzuje velký význam vztahu Unie s OSN a přiznává světové organizaci primární roli v rámci „efektivního multilateralismu“. Kromě Blízkého východu a střední Asie zůstává prioritním regionem Afrika, jmenovitě Súdán, Demokratická republika Kongo a Somálsko. V rámci multilaterálního přístupu se bude Unie pod německo taktovkou angažovat v otázce kontroly zbrojení, nešíření a také odzbrojení.
Odkaz na multilaterální přístup k mezinárodním problémům je v případě Unie nezbytné vnímat především jako nutnost a jistou „z nouze ctnost“. Současně může být tento apel vykládán jako jisté politické vymezování se vůči nesrovnatelně mocnějším Spojeným státům americkým. Na druhou stranu se „efektivní multilateralismus“ v evropském kontextu jeví jako jediný možný, chce-li Unie efektivně zvládat krize a udržovat stabilitu za svými hranicemi a tím zajišťovat vlastní obranu a bezpečnost.
Vzájemná spolupráce mezi samotnými členy Unie je pak samozřejmostí. V tomto ohledu německé předsednictví připomíná koncept bojových skupin EU a deklaruje připravenost svého operačního velitelství. Německo současně navíc vede jednu ze dvou bojových skupin, které první polovině roku 2007 drží pohotovost, a které se dále účastní Finsko a Nizozemí. Druhou vede Francie a participuje na ní dále Belgie a Lucembursko.
Řízení a „coaching“ Unie bude tedy pro Německo vyčerpávající po politické, diplomatické, finanční i vojenské stránce. Bezpečnostní otázky budou ale přinejmenším v souvislosti s transatlantickými vztahy, Balkánem a energetickou bezpečností také prioritou České republiky, která se předsednické funkce ujme v první polovině roku 2009. Vzápětí po konci českého předsednictví pak přijde čas operační pohotovosti česko-slovenské bojové skupiny. Nejen pro Německo ale i pro Českou republiku bude agenda Evropské bezpečnostní a obranné politiky jednou z priorit.
Jan Závěšický
Mezinárodní politologický ústav Masarykovy univerzity
