Annanovo tvrzení je třeba posuzovat ve dvou rovinách. Za prvé je nutné si položit otázku jaký dopad mají jeho slova na mezinárodní společenství a za druhé je nezbytné posoudit postoj americké veřejnosti. Obě tyto roviny pak mají souvislost s jednáním prezidenta Bushe a jeho týmu.
V prvním případě je zřejmé, že vyjádření zpochybňující legalitu zásahu USA a jejich spojenců nahrává kritikům současné americké politiky ať už se nacházejí na kterémkoliv kontinentu. Pro radikální islamisty to znamená potvrzení jejich přesvědčení o zlých úmyslech amorální Ameriky od samého počátku a ospravedlnění jejich nenávisti vůči ní. Ve francouzských či německých odpůrcích vyvolává pocit zadostiučinění, protože se ukázalo, že USA se chovaly jako neomezený suverén bez ohledu na mínění Rady bezpečnosti OSN. Tentýž význam mohou nalézt ve slovech generálního tajemníka Rusko a Čína.
Co z toho pro sebe vyvozuje prezident Bush? Před zahájením útoku na Irák se Washington pokoušel přesvědčit OSN o nezbytnosti zásahu a o nutnosti přijetí další rezoluce, která by explicitně útok schválila. Úplné shody se ale nepodařilo dosáhnout a nová rezoluce přijata nebyla. Proto USA odvodily legitimitu zásahu z předchozích rezolucí, které posoudily jako dostačující.
Dlouho před vstupem do Iráku bylo jasné, že to vyvolá v mnoha zemích velmi negativní reakce, přesto se záměry nezměnily. Je proto neopodstatněné se domnívat, že nyní, pod vlivem vyjádření OSN, dojde k zásadnímu přehodnocení postupu USA. Jednak by to bylo v rozporu s geopolitickým postavením USA ve světě, a také by to zcela nabouralo základy zahraniční a bezpečnostní politiky prosazované současnou administrativou. K tomu je potřeba zohlednit listopadové prezidentské volby a je očividné, že přijetí závěrů OSN by vedlo ke zpochybnění správnosti dříve učiněných rozhodnutí a to Bush pochopitelně nemůže udělat.
Z mezinárodního hlediska sice USA částečně utrpí na dobré pověsti, protože nelegální jednání není dobrou vizitkou, ale větší potíže mohou mít s Annanovou výpovědí spojenci, kteří rovněž odvozovali legitimitu zásahu od rezolucí Rady bezpečnosti, například Velká Británie nebo Polsko.
Mezinárodní tlak tedy pro prezidenta Bushe nebude hlavním faktorem, na který bude brát v nadcházejících dnech ohled. Mnohem důležitější je americká veřejnost. Sdělení Annana přichází v době vrcholící prezidentské kampaně. Bude to mít vliv na výsledek voleb? Pravděpodobně jen zanedbatelný anebo žádný. Důvodem je přesvědčení americké veřejnosti, že USA mají právo použít na vlastní obranu takové prostředky, které sami uznají za vhodné.
Z pohledu Američanů je země ve válce s mezinárodním terorismem. OSN, respektive potvrzení legality útoku na nepřítele, pro ně není rozhodující. Mnohem důležitější otázkou je, zda je prezident schopen zajistit bezpečnost jejich domovů. Jak demokratický kandidát John Kerry tak republikán George W. Bushe v tomto smyslu nemají důvod obhajovat před veřejností politiku USA vůči OSN, ale musí voliče přesvědčit o tom, že to jsou právě oni, kdo jim zajistí kýžené bezpečí a mír. Poslední průzkumy veřejného mínění ukazují, že silnějším mužem se jeví stávající prezident.
