Itálie věnuje oblasti Středomoří a Blízkého východu tradičně vysokou pozornost a region je dlouhodobě jednou z priorit všech vlád. Prolínání kultur okolo Středozemního moře stálo u samého zrodu italského národa, ale historické vazby se promítají i do současných vztahů.
Klíčovým faktorem je dlouhodobě problém středomořské bezpečnosti, vyplývající z geopolitické polohy Itálie, ke kterému se po II. světové válce připojily zejména ekonomické a obchodní vazby (Itálie patří k nejsilnějším vývozcům do regionu, podle některých statistik např. v Libanonu dokonce dosáhla 1. místa) a energetická závislost Itálie zejména v dovozu ropy a zemního plynu.
Celý komplex vztahů je nejnověji ovlivněn přílivem imigrantů ze zemí Středomoří (nejvíce však ze severní Afriky) a samozřejmě aktuální hrozbou fundamentalistického terorismu.
Itálie je v misích aktivní
Zájem o zajištění bezpečnosti a stability regionu se odráží i v přítomnosti Itálie v regionálních mezinárodních misích . V současné době je Itálie přítomna zejména v Iráku a (z hlediska širších souvislostí) v Afghánistánu a v posledních týdnech se zahajuje mise v Libanonu.
Zatímco z Iráku jsou italští vojáci postupně stahováni (a vytváří se tak potenciální rezerva cca 2.000 zkušených mužů a žen, kteří by mohli být nasazeni v jiných misích, eventuálně předávat zkušenosti), mírová mise OSN v Afghánistánu zůstává zachována.
Přístup Itálie se v zároveň v návaznosti na stanoviska jednotlivých vlád mění: předešlá vláda Silvia Berlusconiho pojímala mise šířeji a patřila k aktivním podpůrcům zásahu v Iráku, současná koaliční vláda Romana Prodiho již nepřijímá vysílání italských vojsk do zahraničí automaticky.
Důvodem jsou vyhraněné názory členů různorodé koalice Unie a těsná většina vlády v Senátu vyžaduje konsensus již na úrovni politického rozhodnutí. Základní podmínkou je proto v současnosti mezinárodní mandát a jasně stanovené podmínky účasti v misi.
Italské jednotky v Libonu
Nově vytvářená libanonská mise „UNIFIL 2“ názorně dokládá specifickou roli a hodnoty Itálie v řešení středomořské a blízkovýchodní problematiky. Itálie byla aktivní od samého počátku, ve spolupráci s USA již 26. července 2006 zorganizovala v Římě mezinárodní konferenci k Libanonu, která sice měla pouze omezené možnosti řešit konflikt, ale zahájila proces urovnávání.
Svůj význam sehrála i aktivní italská „telefonická diplomacie“ a umění improvizovat: zejména premiér Prodi a ministr zahraničí M. D´Alema byli schopni operativně kontaktovat zúčastněné strany konfliktu i hlavní evropské a zámořské kolegy.
Iniciativa má opět i historické konotace - původní UNIFIL byl vůbec první zahraniční misí, do níž byli italští vojáci vysláni od skončení 2. světové války. Stalo se tak v roce 1982, po invazi Izraele do Libanonu. Společně s jednotkami Francie a USA zde italští vojáci (až 2 000 mužů) setrvali do roku 1984.
V tomto smyslu proto nejde pouze o jednorázový úspěch, ale o modelový případ, kdy Itálie využila vhodného postavení členské země EU a NATO s dobrými vztahy ke všem zúčastněným a prostředníka s historickou znalostí regionu. Podstatným momentem je i fakt, že je Itálie zároveň zemí, která má potenciál k účinné pomoci.
Podle plánu má Itálie vyslat do Libanonu až 2 500 vojáků. První fáze se účastní cca 1000 vojáků, z nichž se většina v oblasti vylodila již 2. a 3. září 2006. V Libanonu je již přítomen i kontraadmirál Claudio Confessore, velitel Joint Landing Force – Lebanon, kterému bude předáno velení mise po Francii. Itálie bude mít na starost zónu mezi řekou Litani, Středozemním mořem a hranicí „staré“ mise UNIFIL (tj. cca 225 km2).
Dekret-zákon o italské účasti v misi v Libanonu, který by měl v nejbližších dnech schválit italský parlament, stanoví i finanční pokrytí zásahů i uzpůsobení infrastruktury logistické základny OSN v jihoitalském Brindisi. Rozpočet počítá s celkovými výdaji 219.461.619 eur pro rok 2006 (cca 187 mil. eur na vojenskou misi, 30 mil. na humanitární pomoc a nepředvídatelné události a 2,5 mil. eur na posílení a infrastrukturní úpravy základny).
Vojenskými aspekty italská angažovanost nekončí
Itálie se v Libanonu angažuje i na poli humanitárním a ekologickém. Do Bejrútu už 19. srpna dorazila loď San Marco s nákladem humanitární pomoci v hodnotě cca 2 mil. eur. Jednalo se o cca 500 tun potravin, potřeb pro děti a zdravotnického materiálu a polní nemocnici. Itálie zároveň jako první země odpověděla na libanonskou žádost o pomoc při řešení ekologických problémů, které vznikly únikem topných olejů z bombami zasažené elektrárny v Jiyyehu 30 km jižně d Bejrútu. Italská vláda v této souvislosti rozhodla o vyslání skupiny expertů (ekologické „task force“), která posoudí situaci a vytipuje vhodné prostředky k jejímu řešení. Na donorské konferenci ve Stockholmu přislíbila Itálie příspěvek na rekonstrukci Libanonu až ve výši 30 mil. eur.
Robert Tripes
Chargé d'affaires a.i.
Velvyslanectví ČR v Itálii
(Robert Tripes je od 22. května 2006
do příjezdu nového velvyslance
pověřen vedením zastupitelského úřadu)
