Stíhačka za čtvrt miliardy
První jednotka amerického letectva s letouny Boeing/Lockheed Martin F-22A Raptor dosáhla bojeschopnosti 15. prosince 2005. Raptor je od té doby jednoznačně nejvýkonnějším stíhacím letounem světa a výrazně překonává všechny americké i ruské stroje, které jsou k dispozici. Je zatím jediným stíhacím letounem 5. generace zařazeným ve službě. Ruský letoun 5. generace Suchoj T-50 PAK FA (I-21) vstoupí do výzbroje až po roce 2012.
Mimořádná bojová účinnost letounu F-22 ale není právě z nejlevnějších. V současné době už výrobní cena překračuje 150 milionů dolarů, takže F-22 je nejdražší stíhací letadlo všech dob. Je však prakticky jisté, že cena ještě značně poroste. Většina odhadů průměrné ceny sériového kusu se pohybuje okolo 250 milionů dolarů a možná se vyšplhá přes závratných 300 milionů. Na tom se ale podepisují i nízké předpokládané počty F-22.
Když v roce 1981 vývoj nové stíhačky začínal, US Air Force počítalo s celkem 750 kusy. Ale jak postupně narůstaly odhady cen, plánovaný objem objednávek klesal, až se nakonec dostal na aktuální počet 178 strojů. Představitelé letectva sice usilují o finance na opětovné zvýšení tohoto počtu o dalších 100 nebo 200 kusů, ale zatím se jim příliš nedaří. Rozpočet Pentagonu je totiž kvůli konfliktu v Iráku napjatý a v minulosti se dokonce objevovaly úvahy o možném zrušení celého projektu F-22.
Exportovat... ale kam?
Pokud nelze získat objednávky doma, je nutné začít nabízet produkt v zahraničí. To je ovšem v případě F-22 vlastně novinka, protože s jeho exportem se původně vůbec nepočítalo. USA si chtěly svůj nejlepší letoun dobře chránit a jako typ vhodný pro export vytvořili jednodušší, méně pokročilý a levnější F-35 Joint Strike Fighter. Rostoucí náklady na vývoj a výrobu však způsobily, že debaty o možnosti vývozu F-22 do zahraničí byly obnoveny.
Export F-22 je však nanejvýš kontroverzní téma, protože je otázkou, kdo si může takový stroj dovolit a komu jej lze poskytnout. Přestože vývoz může přispět k velkému snížení jednotkové ceny, těžko se dá očekávat, že F-22 by mohl být na prodej za méně než dnešních 150 milionů dolarů. Taková částka jej dělá dostupným jen pro nejvyspělejší a nejbohatší země světa. Dále je zřejmé, že i řada bohatých zemí by pro Raptor prostě nenašla použití. Američany ale daleko více trápí fakt, že export F-22 znamená velké riziko proliferace pokročilých technologií. Jeho radiolokátor a další senzory, systémy elektronického boje, navigační a komunikační systémy, palubní počítače, software, přístroje v kokpitu či technologie obtížné zjistitelnosti představují špičková zařízení a podléhají přísnému utajení. Není tedy překvapující, že se o ně USA příliš nechtějí dělit, a to ani se svými spojenci.
Je prakticky vyloučeno, že by F-22 našel zákazníky v Evropě. Evropský trh bojových letadel je nasycen díky domácím stíhačkám Eurofighter Typhoon, Dassault Rafale a JAS-39 Gripen a díky mezinárodnímu projektu Joint Strike Fighter. Na seznamu potenciálních uživatelů F-22 se nejčastěji objevují dvě asijské země, Japonsko a Izrael. Obě už oficiálně vyjádřily zájem o F-22, ale obě dvě zároveň představují určité riziko.
Nespolehliví spojenci
Japonsko je sice politickým a vojenským spojencem USA, ale jeho „obchodní války“ s USA mu na důvěryhodnosti příliš nepřidávají. Řada amerických politiků stále vnímá Japonsko jako potenciálního soupeře USA a ještě koncem 90. let se objevovaly naprosto vážně míněné vize remilitarizovaného Japonska, které usiluje o úplné ovládnutí jihovýchodní Asie a Tichomoří. Je známo také nemálo případů, kdy se Japonsko podílelo na předání amerických technologií třetím zemím. Riziko proliferace se ještě více zdůrazňuje v případě Izraele, a to zejména pro jeho těsné vztahy s Čínou. USA už kvůli tomu vyloučily Izrael z účasti na méně pokročilém projektu F-35, takže přístup k F-22 se zatím zdá nepravděpodobný.
Nejnověji se objevil zájem ze strany Austrálie. Opoziční Labouristická strana navrhla vládě zrušit nebo odložit nákup F-35 JSF a uvažovat o pořízení F-22. Kromě vyšších výkonů hraje významnou roli také fakt, že F-22 by byly k dispozici mnohem dříve, protože s F-35 mohou Australané počítat nejdříve v roce 2012. Navíc existuje riziko, že cena F-35 značně vzroste a nebude úměrná jeho výkonům.
Podle posledních informací se zdá, že F-22 se přece jen exportovat bude. Firmy Lockheed a Boeing údajně zahájily vývoj jednodušší, pro export určené verze F-22, která bude vybavena méně pokročilými elektronickými systémy a bude i „méně neviditelná“. Zahraniční zákazník bude mít možnost vybavit F-22 některými systémy vlastní výroby, což určitě uvítá především Japonsko, které často „japanizuje“ zakoupenou zahraniční techniku. „Exportní F-22“ by měl být k dispozici do roku 2010. Je tedy možné, že počátkem příštího desetiletí vstoupí na trh se zbraněmi první stíhačka 5. generace.
Lukáš Visingr
autor je spolupracovníkem redakce
Armádního technického magazínu
