Naším nejdůležitějším úkolem nepřestává být obrana území české republiky před vnějším ohrožením či napadením, i když nic takového nám v současného době nehrozí. V našem současném světě, kdy prakticky vše souvisí se vším, však obrana našeho území nemůže začínat a končit na našich hranicích.
Nestabilní režimy ohrožující základní lidská práva celých skupin obyvatel. Režimy, které usilují o přístup ke zbraním hromadného ničení a mezinárodní terorismus, pro který jsou takové podmínky živnou půdou a který se nezastaví před ničím. Hrozba, která představuje kombinace terorismu a zbraní hromadného ničení. To jsou nové hrozby a výzvy, které musíme řešit všemi prostředky ve spolupráci s mezinárodním společenstvím.
Obrana národních zájmů
Je to zejména zajištění stability a bezpečnosti – na kterémkoliv místě na světě. Nejde o žádný zásadní odklon od tradičního pojetí teritoriální obrany v národním pojetí. Jde spíše o změnu důrazu. Ten se postupně přesouvá na rovnováhu vojenskopolitických schopností a prostředků, na obranu území a na zásah všude tam, kde to spolu s ostatními spojenci považujeme za nevyhnutelné. Každá z aliančních misí, které se Česká republika účastní je svým zaměřením výjimečná a vyžaduje specifický přístup k přípravě. V této souvislosti se někdy objevují úvahy, v kolika takových operacích najednou by měla armáda České republiky působit. Dnes už víme, že princip solidarity a sdílení rizik bude vyžadovat od České republiky zapojování do většího počtu operací. Případná změna takového přístupu bude spojena s eventuální změnou charakteru našich operací a s rostoucími schopnostmi AČR.
Transformace aliance, posilování evropských obranných schopností
Je v zájmu České republiky, aby článek 5 Severoatlantické smlouvy byl základním principem našeho společného systému kolektivní obrany. Je také v zájmu České republiky, aby aliance byla relevantní organizací i v 21. století, aby společně přistupovala k budování expedičních schopností a jejich využívání na základě jejich transatlantických vztahů. A je také v zájmu ČR, aby se schopnosti a ambice NATO a EU vzájemně doplňovaly, respektive ještě lépe, aby se posilovaly.
Posilování našich schopností
Oba procesy – transformace NATO a reforma českých ozbrojených sil – byly odstartované prakticky ve stejnou dobu. I nadále bychom se měli snažit o průnik našich národních a aliančních ambicí. Bez této snahy by nám hrozilo budování schopností, které v době jejich dokončení nebude nikdo potřebovat. Ani my sami. Buďme proto maximálně pozorní k synchronizaci reformních a transformačních procesů na národní a alianční úrovni.
V dlouhodobé perspektivě není možné, aby Česká republika udržela krok ve všech vojensko-bezpečnostních oblastech. Jeden ze způsobů jak se s tím vypořádat je mezinárodní spolupráce a orientace na oblasti kde dosahujeme výborných výsledků.
Posilování naší obrany a plnění závazků vyplývající z našeho členství NATO a EU nám však musí umožnit vybudování takových schopností, které umožní našim ozbrojeným silám pomoci zejména našemu obyvatelstvu při odstraňování následků živelných katastrof.
Po sedmiletém působení v NATO, ale i po dvouleté zkušenosti s bezpečnostní a obranou politikou EU, má Česká republika v alianci i v EU vysoký kredit. Příslušníky AČR provází pověst disciplinovaných profesionálů se zvýšenou schopností vcítit se do místních podmínek v nasazení, rozumět jim a navázat s obyvatelstvem vztah plný důvěry.
ČSSD bude klást i nadále značný důraz na personální stabilizaci a zajištění náležitého odměňování příslušníků bezpečnostních složek, odpovídající náročnosti práce a rizikům, jimž jsou při své práci vystaveni. Nedílnou součástí tohoto úsilí je další zkvalitnění péče o vojenské veterány.
Jiří Paroubek
předseda vlády ČR,
předseda ČSSD
