Co vlastně dokazuje stopa Hizballáhu v Burgasu?

Bez kvalitní spolupráce tajných služeb a policejních složek na mezinárodní úrovni, a to i se státy jako je Libanon apod., tedy takovými, které nejsou členy NATO či EU, by bylo těžko myslitelné přinést usvědčující důkazy o tom, kdo stojí za mrtvými a zraněnými. To, že dosavadní výsledky Teherán odmítá, nikoho nepřekvapuje a je nutné to brát jen jak "typický folklor". Hizballáh je vážná a účinná zbraň v rukou perského šíítského kléru k uchování vlivu na Blízký a Střední východ (BSV).

Hrozba teroristického útoku ze strany Hizballáhu stále roste a její aktivity se z území samotného Libanonu, po vytlačení Izraele z jižní části země, opět přesouvají stále více do celého světa. V posledních letech jsme byli svědky připravovaných útoků této teroristické skupiny v nevídaném měřítku, za pomoci íránských tajných služeb, v Thajsku, na Kypru, Keni, Ázerbájdžánu, Egyptě, Indii a v Jižní Africe. Naštěstí byly všechny buď překaženy, anebo se z různých příčin nezdařily.

Snaha Izraele maximálně komplikovat či dokonce eliminovat jaderný program Iránu, a to zatím akcemi tajných služeb, kdy agenti Mosadu cíleně likvidují jaderné vědce země, vede k další radikalizaci islamistů, kteří budou cílit na izraelské občany kdekoli po světě, kde k tomu budou mít dobré podmínky a značnou pravděpodobnost úspěchu. Na příkladu Bulharska je vidět, že k tomu nepotřebují silnou, s islamisty sympatizující, podporu místní islámské menšiny.

Rozsáhlá kriminalita a zkorumpovanost policejních složek může být při plánování takového útoku vzata v potaz jako výhoda. Radikální vojenské křídlo Hizballáhu, které na podporu svých aktivit využívá i spojení na různé drogové kartely v Jižní Americe či Mexiku, především pokud jde o financování svých aktivit, by bylo hlavním nástrojem odplaty Teheránu, kdyby došlo k bombardování íránských jaderných zařízení izraelským letectvem.

Účast kanadského a australského občana, žijícího na území Libanonu, na útoku v Burgasu, jakož i vyšetřování Švéda Yaacouba na Kypru za nezdařenou obdobu útoku v Bulharsku naznačuje, že Hizballáhu se dobře daří získávat širokou podporu pro svoje aktivity jak na BSV, tak i v Evropě.

Označení viníka bude do jisté míry dále polarizovat postoje jednotlivých členů EU při koncipování a realizování tzv. "Společné zahraniční, obranné a bezpečnostní politiky Bruselu". USA a Izrael tlačí na jednotný postoj evropských zemí proti Hizballáhu. Země jako Velká Británie a Nizozemsko ho již označily za teroristickou organizaci na rozdíl od většiny zemí, které k tomuto kroku váhají přistoupit. Navzdory tomu, že šlo loni v létě o teroristický útok na jejím území.

Francie se svým odmítavým postojem zařadit Hizballáh, který má i svoje ministry ve vládě v Bejrútu, snaží vyhnout všemu, co by podle ní mohlo destabilizovat situaci v Libanonu. Je-li však zájmem západního demokratického světa působit proti aktivitám teroristů preventivně, a ne jen čelit důsledkům jejich činů, pak je nutné efektivně eliminovat vše, co jim k jejich činnosti napomáhá. Musí tak učinit všichni, a ne jen někdo. K tomu může dostatečně jako příklad sloužit řešení letitého sektářského násilí v Severním Irsku či marginalizace ETA ve Španělsku.

Islámský terorismus reálně ohrožuje životní zájmy nás Evropanů. To dokládají poslední události v Mali odhalující zranitelnost velké části zemí oblasti afrického Sahelu ze strany džihádistů, dnes ve zkratce označovaných za al-Káidá v Maghrebu, a útok proti zařízení koncernu BP na zpracování plynu v alžírském Amenasu. Řada zhroucených států v Africe představuje ideální podmínky pro činnost náboženských fanatiků, ale i kriminálních živlů pod vlajkou muslimské víry. Mochtar Belmochtar, jinak zvaný pan Marlboro, financoval svoje teroristické aktivity prostředky, které získal pašováním cigaret a únosy cizinců za výkupné. Řada zemí západu, které na placení výkupného za vlastní občany přistoupila, tak vlastně přímo posílila schopnost teroristů ohrožovat jejich životní zájmy.

Situace v Libyi, zemi, která po odstranění režimu Kaddáfího nemá pevnou centrální vládu a zřejmě spěje k fragmentaci, je vše, jen ne optimistická. Ještě větší potenciál negativního ohrožení zájmů západního světa představuje neschopnost, rozdílné geopolitické zájmy a neochota pochopit, co se skutečně v Sýrii odehrává, a tím pádem najít řešení, které by občansko-kmenovou válku za účasti různých džihádistů hlásících se k odkazu al-Káidy včetně Hizballáhu, ukončilo.

I když je síla Assada dosti limitována, je zřejmé, že se moci jen tak lehce nevzdá. Zdá se, že ve svých kalkulacích počítá s fragmentací země a s tím, že se bude držet v těch částech země, kde jeho kmen Alavitů má navrch s garantovanou pomocí z Teheránu. Již dnes existuje reálné nebezpečí, že se konflikt ze Sýrie přenese do sousedních zemí. Tuto obavu jasně demonstroval, jinak v tomto konfliktu značně zdrženlivý, Izrael nedávnými leteckými údery proti syrským cílům.

Zaujme-li EU jednotný postoj vůči Hizballáhu a společně jej prohlásí za teroristickou organizaci jako celek se všemi důsledky a praktickými dopady, pak lze s jistou dávkou optimismu věřit, že nebezpečí, které nám hrozí od islámských radikálů v jedné části BSV, budeme schopni efektivně eliminovat.

brigádní generál (v záloze) Andor Šándor
autor byl v letech 2001-2002 náčelníkem Vojenské zpravodajské služby České republiky