natoaktual.cz

Summit NATO 2023

Speciální příloha
k summitu ve Vilniusu

Zpravodajství

ANALÝZA: Co se děje kolem Chersonu? Kyjev musí udeřit, než přijde rasputice

6. září 2022 11:41

Ruská „speciální operace“, která měla vést k pádu Kyjevy během několika málo dní a ke zničení Ukrajiny jako suverénního a nezávislého státu v průběhu několika málo týdnů, trvá více než půl roku. Je to příliš dlouho na „speciální operaci“ v Triandafillově stylu. Jde ale také o příliš krátký čas pro regulérní válku, říše v analýze Zdeněk Kříž z Masarykovy univerzity v Brně.

Ukrajinští vojáci vztyčují vlajku v osvobozené osadě Vysokopillia v oblasti Chersonu | foto: @ng_ukraine

Očekávání ukrajinské i světové veřejnosti se proměnilo. V březnu bylo tématem veřejných debat, kdy padne Charkov a Kyjev. Naopak v současnosti můžeme zachytit často názory, jak je možné, že Rusko nebylo ještě poraženo.

Obecnou příčinou pokračování války je prostý fakt, že (parafrází klasika) Rusko není tak silné, jak by si přálo a jak samo sebe světu líčí, ale není ani tak slabé, jak by jeho sousedé pro svoji bezpečnost uvítali.

Interpretovat probíhající události pouze z otevřených zdrojů je složité. Ukrajina vydala na dění na frontě informační embargo a obě strany vedou intenzivní informační válku.

Riziko omylu je příliš velké. Protože ale nic nemá menší cenu než včerejší vydání novin, pokusím se o to.

Text není určen primárně pro odbornou historickou veřejnost, odborníky na mezinárodní bezpečnost a už vůbec ne pro vojenské odborníky. Proto tomu přizpůsobím používanou terminologii. Vojenští historici a profesionální vojáci, nechť prosím prominou.

Ukrajinské informační operace

Po zastavení ruského postupu začala Ukrajina od léta 2022 provádět informační operace, které domácí a mezinárodní veřejnosti komunikovaly narativ, že nastal čas přejít do útoku a začít navracet Ruskem dočasně okupovaná území.

Za ukrajinské válečné cíle je jednoznačně označována obnova mezinárodně uznaných hranic, což neznamená nic menšího, než vyhnání ruských okupantů z Donbasu a Krymu. Zároveň bylo obyvatelstvo Ruskem okupovaných území v Chersonské a Záporožské oblasti vyzváno, aby se z oblastí budoucích vojenských operací evakuovalo. Až potud nic proti tomu.

Tato strategická komunikace může posloužit mobilizaci domácí a světové veřejnosti, ochraňuje civilisty a ve své obecnosti nenese žádné negativní důsledky pro probíhající a plánované vojenské operace.

„Představa, že by americký prezident Roosevelt svého času například veřejně prohlásil, že americké osvobozování Evropy začne Sicílií, je absurdní.“

Součástí ukrajinských informačních operací bylo ale zároveň sdělení, že prvním cílem ukrajinského útoku bude Cherson. Představa, že by americký prezident Roosevelt svého času například veřejně prohlásil, že americké osvobozování Evropy začne Sicílií, je absurdní.

Utajení cílů vojenských operací, místa hlavního úderu a podobně bylo vždy považováno za klíčový faktor úspěchu. Zcela přirozenou otázkou poučených laiků i odborníků tedy bylo, jaký má tato ukrajinská komunikační strategie smysl. Komu tím prospěje?

Když koncem srpna Ukrajina zasadila u Chersonu sadu úderů, které jsou interpretovány jako dlouho avizovaný a očekávaný útok, řada populárních a kvalifikovaných youtubových a twitterových analytiků (například Jarosław Wolski a Julian Röpcke) byla šokována.

Poté, co se ruská obrana do 48 hodin nezhroutila, začali lamentovat, že ukrajinský protiútok skončil debaklem.

Pokud si někdo ukrajinský útok představoval jako průlom obrany protivníka koncentrací jednoho tankového praporu na kilometr fronty v průlomovém pásmu, průniku silných mechanizovaných formací přes průlom do operační hloubky, rozdrcení štábů a logistiky nepřátelských vojsk a vytvoření kotle s 20 000 ruskými vojáky za dva až tři dny, může být skutečně vcelku oprávněn zklamán.

Nic takového se prozatím na Ukrajině nestalo. A tímto tempem ani v roce 1941. A nejspíše ani nestane, protože by se jednalo vzhledem k palebným možnostem ruské armády o naprosto zbytečná jatka.

To ale automaticky neznamená, že je ukrajinský útok neúspěšný. Co se tedy vlastně děje?

Ukrajinská strategie

Podle mého soudu je možné probíhající ukrajinskou operaci rozdělit do následujících fází: 1. výběr bojiště, 2. nalákání protivníka do požadované konstelace, 3. příprava bojiště, 4. opotřebení protivníka, 5. zničení protivníka a 6. úklid bojiště.

Jak dále vyplyne z textu, nyní se nacházíme ve čtvrté fázi.

1. Výběr bojiště

Ruská praporní taktická skupina (Батальонная тактическая группа), která se skládá z bojového praporu a dalších podpůrných jednotek vyčleněných z brigády, má mít tabulkově 700-900 vojáků a tomu odpovídající nároky na logistiku.

Na pravém břehu Dněpru jich bylo na počátku léta dislokováno 13 a nebyly na plných stavech. Cherson a okolní území se jako místo pro ukrajinskou operaci nabízí sám o sobě. Dněpr je přirozenou vodní překážkou, která významně ovlivňuje vojenské operace.

V současnosti jeho hlavní význam spočívá v tom, že výrazně limituje možnosti ruské logistiky. Logistické proudy jsou omezeny na několik málo známých koridorů, jejichž úzkými hrdly jsou mosty.

Rusko musí Cherson hájit, protože: a) jde o klíčové město k postupu na Oděsu, b) jedná se o významný komunikační uzel a c) připravuje se referendum o připojení k Rusku.

Pro Ukrajinu jde o výhodnou lokaci, neboť: a) je izolována od ruské logistiky Dněprem, b) je daleko pro ruské letectvo, c) je v dosahu ukrajinské PVO a d) v operačním prostoru jsou rozmístěny ruské síly a nikoli síly „separátů“, kterou slouží jako materiál do mlýnku na maso na Donbase.

Jejich zničení by přineslo vítaný bonus v podobě zasažení etnicky ruského obyvatelstva Ruska, jenž je zatím válkou postiženo méně než ostatní národy a válka se mu proto zatím může líbit.

Celkově vzato, oblast pravobřežního Dněpru, kterou se Rusku podařilo díky zradě na ukrajinské straně obsadit v prvních týdnech války, musí Rusko z politických i vojenských důvodů bránit stůj co stůj. Tedy pokud nechce učinit další „gesto dobré vůle, aby zabránilo ztrátám civilního obyvatelstva“ tak, jak to učinilo u Kyjeva a Charkova.

V neposlední řadě je třeba vzít v úvahu, že pokud by se Kyjevu podařilo zničit ruskou grupirovku na jihu pravobřežní Ukrajiny, uvolní se značné síly, které může nasadit jinde. Odhadem by šlo nejméně o 30 000 vojáků.

Celkově jde o bojiště, které je z výše uvedených důvodů pro ukrajinské ozbrojené síly výhodné a pro ruskou stranu naopak nevýhodné.

2. Nalákání protivníka

Od začátku léta 2022 začala Ukrajina vyvíjet na pravém břehu Dněpru vojenský tlak a podnikala lokální výpady. Ukazují to každodenní přehledy. Institutu pro studium války (ISW) počínaje a britským ministerstvem obrany konče.

Zároveň zahájila Ukrajina výše zmíněnou informační operaci, ve které komunikovala svůj úmysl porazit Rusko právě tady. Dostupná data ukazují, že ruské velení od počátku srpna 2022 nakonec začalo svoje síly na pravém břehu Dněpru a v západní části Záporožské oblasti posilovat. Informují o tom pravidelné svodky amerického ISW.

„Posilování ruského uskupení na pravém břehu Dněpru není pro ruské velení zrovna jednoduché, protože v rozporu s laickou představou ruské zdroje živé síly, bojové techniky a materiálu rozhodně nejsou neomezené.“

Posilování ruského uskupení na pravém břehu Dněpru není pro ruské velení zrovna jednoduché, protože v rozporu s laickou představou ruské zdroje živé síly, bojové techniky a materiálu rozhodně nejsou neomezené.

Moskva musí bedlivě vážit, zda svoje vojska pošle k Chersonu, na Donbas nebo k Charkovu. Rozhodně nemá dostatek sil a prostředků, aby posílila všechny operační směry.

Na začátku června se v oblasti nacházelo 10-12 000 ruských vojáků. Proto šlo o frontu (přibližně 250 km) s nejmenší koncentrací ruských sil. To se ale v průběhu léta změnilo. Odhaduje se, že na začátku září 2022 se na pravém břehu Dněpru nachází asi 20-25 000 vojáků, 200 tanků, 500 BVP, 300 obrněných transportérů, 150 samohybných houfnic, 120 tažených houfnic a kolem 90 raketometů.

Ukrajina může vyhrát, pokud Západ nepodlehne strachu, předpokládají experti

V současnosti je tedy v oblasti dislokována výrazně větší ruská palebná síla, než kterou disponují dohromady česká a slovenská armáda.

V historii určitě najdeme četné příklady, kdy se útočník snažil klamnými operacemi odlákat síly obránce ze směru hlavního úderu a věnoval tomu velké úsilí a invenci. Posílení protivníka na směru vlastního hlavního úderu ale obvykle nebývá žádoucí. Proto by bylo možné očekávat, že pokud se Ukrajina rozhodne k zasazení úderu na pravém břehu Dněpru, bude usilovat o to, aby ruské uskupení zůstalo slabé.

Tahle válka ale ukázala, že mnohé standardní operační poučky a postupy nemusí vždy platit. Vycházím z teze, že právě posílení ruských sil chtělo ukrajinské velení dosáhnout a také se mu to podařilo. Důvody vysvětlím později.

3. Příprava bojiště a eliminace logistiky

Souběžně s posilováním ruského uskupení na západním břehu Dněpru prováděly ukrajinské ozbrojené síly velmi intenzivní přípravu bojiště.

Ta spočívala v likvidaci ruské PVO v širší oblasti, úderech na logistické uzly s prioritou skladů munice, úderech na letiště a úderech na komponenty velení a řízení ruských sil. Podle hrubých odhadů na základě kusých zpráv bylo za dva měsíce zasazeno několik set úderů různé mohutnosti na výše uvedené cíle.

K čemu to vedlo?

Souběžně s tím, jak se posilovala ruská grupirovka na pravém břehu Dněpru a zvyšovaly se její nároky na logistickou podporu, erodovala ruská schopnost tuto podporu poskytovat. To nemusí být vnímáno jako akutní problém až do okamžiku, kdy ukrajinské ozbrojené síly přešly do fáze opotřebování protivníka.

Ruská praporní taktická skupina má ve své sestavě organickou logistickou četu, která jí umožňuje za ideálních podmínek vést tři dny samostatně bojovou činnost bez potřeby logistické podpory z vyššího stupně. V případě méně intenzivního odporu protivníka může být tento čas o něco málo delší a v případě vysoce intenzivní bojové činnosti zase kratší.

Ruské síly v oblasti si určitě vytvořily zásoby, které může ruská logistika využít. Probíhající boje je ale spotřebovávají a jejich doplňování se Ukrajinci snaží zamezit.

4. Opotřebení protivníka

Ukrajinské ozbrojené síly zahájily 29. srpna 2022 na široké frontě na mnoha operačních směrech na jihu pravobřežní Ukrajiny aktivní útočné operace. Tento fakt byl veřejně komunikován mluvčí ukrajinské armády Nataliji Humenjukovou, potvrzen ruským generálním štábem a dokumentován ukrajinskými a ruskými blogery a propagandisty.

Ukrajinské údery se na první pohled mohou jevit jako průzkum bojem. To by znamenalo, že teprve na operačních směrech, kde se obrana protivníka ukáže jako nejvíce zranitelná, budou nasazeny hlavní síly s cílem dosáhnout průlomu, obklíčení a zničení protivníka.

Informace o jejich výsledcích jsou nespolehlivé a vzhledem k informačnímu embargu zatím nevíme, jakých konkrétních cílů dosáhly. Z toho, co nyní víme, vyplývá, že ukrajinské palebné prostředky se mnohem více zaměřily na ničení bojové techniky protivníka.

Podle dostupných zdrojů (ORYX) ztrácejí ruské ozbrojené síly v oblasti kolem 20 kusů těžké bojové techniky denně.

Rusové neváhali a ukrajinský útok označili za chiméru, která neexistuje. Zároveň si nárokovali zabití tisíců ukrajinských vojáků a zničení desítek kusů těžké bojové techniky.

Válku může Rusko eskalovat. Západ by měl zvážit reakci i silou, tvrdí experti

Vnitřní (ne)logiku těchto výroků ponecháme stranou. Dostupná data totiž jednoznačně ukazují, že v oblasti se vedou intenzivní boje. Co to tedy znamená?

Hlavním cílem těchto útoků je vyčerpat ruské jednotky. Vše navíc je bonusem.

Ukrajinský útok vnucuje ruským silám boj v nevýhodných podmínkách, kdy jejich logistika je značně poškozena. Ruské jednotky spotřebovávají munici. Musí manévrovat, což zvyšuje nároky na pohonné hmoty a na běžnou údržbu. Narůstají motohodiny u bojové techniky, což zejména v případě tanků a BVP, které mají za sebou spíše problematickou než řádnou údržbu, nemusí být banální problém. Rozkrývá se vlastní komunikační síť. Rusové mají ztráty, které se obtížně nahrazují.

Zvláště bolestivé jsou ztráty ženistů, kteří musí zajistit zásobování pontony a přívozy, jež jsou terčem ukrajinské palby. Ruský voják je nevyspalý, vystresovaný, frustrovaný a unavený. Musí přemýšlet, kdy jej potká to, co jeho spolubojovníka a stane se z něj „gruz 200 nebo 300".

„Nováčci, kteří doplnili jednotky zdecimované u Kyjeva a Charkova, jež jsou v oblasti nasazeny, utrpěli svůj první střet s realitou boje. U vojáků se začínají objevovat symptomy postraumatické stresové poruchy.“

Nováčci, kteří doplnili jednotky zdecimované u Kyjeva a Charkova, jež jsou v oblasti nasazeny, utrpěli svůj první střet s realitou boje. U vojáků se začínají objevovat symptomy postraumatické stresové poruchy.

Celkově ruské uskupení postupně ztrácí bojeschopnost a jeho reálná bojová hodnota degraduje. Udržitelnost ruských sil v operačním prostoru klesá. Ustoupit ale není kam, protože za nimi je Dněpr s rozbitými mosty.

Bonusem je, že ruské síly zatažené to boje za Dněprem nemohou být nasazeny jinde, například na Donbase, u Charkova anebo v Záporoží. Plány o dalším postupu vpřed, které posilují morálku, se rozplývají.

Ukrajinci mají přirozeně také ztráty. Jejich logistika je ale pod mnohem menším tlakem než ruská. Logistický ocas je kratší a není vystaven tak intenzivně útokům protivníka jako ten ruský. Úzkých hrdel na logistických trasách je méně.

Díky mobilizaci mají k dispozici více živé síly. Její vnitřní motivace bojovat je vysoká. Velení může rotovat prvosledové jednotky a obnovovat jejich bojeschopnost. Nováčci okusí krev protivníka v situaci, kdy není nutné držet se do posledního.

I v rámci opotřebovací fáze pokračují dle potřeby ukrajinské útoky v operační hloubce s cílem odříznout pravý břeh Dněpru od ruského zásobování, odepřít ruskému letectvu přístup do oblasti a potlačit působení ruské PVO.

Tato opotřebovací fáze bude trvat týden až měsíc. To by mělo být dost času na to, aby ruské schopnosti v operačním prostoru degradovaly a ukrajinské ozbrojené síly mohly přejít k fázi zničení protivníka.

Pokud nebude tato fáze pro Ukrajince úspěšná, zaujmou znovu obranu. Důležité je, že rizika této strategie jsou menší než při pokusu o náhlý průlom.

5. Zničení protivníka

Až přijde čas, přistoupí Kyjev k další fázi. Nikdo neví, jaká bude operační sestava ruských sil v oblasti v půli nebo na konci září a kde proto bude pro ukrajinské ozbrojené síly nejvýhodnější zahájit obkličovací manévry.

Právě rozdělení vyčerpaných ruských sil do několika částí a jejich obklíčení se jeví jako optimální postup. Zvláště když víme, že demoralizovaný voják, kterému hrozí obklíčení, bývá horkým kandidátem na válečného zajatce.

Ukrajinci se určitě budou chtít vyhnout boji v zastavěných oblastech. Nepřátelské opěrné body se proto budou snažit spíše obcházet a izolovat. Tedy s výjimkou těch, které se budou nacházet na důležitých komunikačních uzlech. Ty bude nutné dobýt.

Konec září je nejzazší termín pro zahájení této fáze operace z důvodu počasí. Někdy v listopadu přijde rasputice (Pozn.: jev vyskytující se pravidelně dvakrát do roka, kdy lze po nezpevněných cestách v Rusku, Bělorusku a na Ukrajině projet nebo projít jen s velkými obtížemi. V tomto období se celá rovinatá země mění na blátivou a bažinatou zónu). Možná dříve, možná později. Jisté ale je, že přijde.

ANALÝZA: Počátek studené války 2.0. Ruská košile blíže afghánskému kabátu

Není pravdou, že moderní bojová technika je proti blátu imunní. Tlak na podloží moderních hlavních bojových tanků je stejný ale spíše o něco vyšší (kolem 1 kg na cm čtverečný a více) než středních tanků v době druhé světové války (0,7-1 kg na cm čtverečný).

Dvojnásob tato teze platí pro modernizované verze sovětských tanků, které používají obě strany. Modernizace totiž přinesla nárůst hmotnosti o 5-15% a tím vyšší tlak na podloží. Omezení rasputicí platí i pro další typy těžké bojové techniky.

Pokud snad někdo zastával pošetilý názor o imunitě moderních armád proti povětrnostním podmínkám a blátu, měl by být vyléčen událostmi z března letošního roku. Podzimní rasputice sice bývá mírnější než jarní a na jihu bude méně intenzivní než na severu v Polesí, ale i ona dokáže omezit operace mechanizovaných formací.

„Pokud se Ukrajincům nepodaří protivníka do nástupu rasputice zničit a naopak se třeba dostanou do úzkých, omezí bláto ruské útočné aktivity a dá ukrajinským silám více času organizovaně přejít do obrany.“

Pokud se Ukrajincům nepodaří protivníka do nástupu rasputice zničit a naopak se třeba dostanou do úzkých, omezí bláto ruské útočné aktivity a dá ukrajinským silám více času organizovaně přejít do obrany.

6. Úklid bojiště

Pokud půjde vše podle ukrajinského plánu, bude poslední fází úklid bojiště. Bude nutné zajmout obklíčené ruské jednotky, vyčistit terén od mrtvol, identifikovat minová pole, které za sebou ruské síly zanechají, zbavit osídlená místa ruských nástražných systémů a vyprostit zničenou a poškozenou techniku. To vše má přednost před zúčtováním s kolaboranty.

V neposlední řadě bude třeba obnovit zásobování osvobozených území. Dněpr tvoří přirozenou obrannou linii, která znemožní, aby se ruské síly pokusily o brzký protiútok.

Mosty přes něj se jim podruhé nepodaří ovládnout tak, jako na jaře. Moment překvapení z války je pryč. Tedy pokud nějaké použitelné mosty přes Dněpr budou ještě existovat.

Předvídat je nemožné

Zhruba takto zřejmě vypadá ukrajinský plán, s jehož realizací se začalo někdy na počátku léta. Jak to všechno dopadne, je vlastně nemožné predikovat.

Nemáme spolehlivá data v rozsahu, který by byl pro takovou analýzu nezbytný. Mlha nad bojištěm je hustá tak, že by se dala krájet, obě strany se z různých důvodů snaží, aby hustá zůstala co nejdéle a pod ní opravdu nečeká Rákosníček.

Na operaci ve stylu, který jsem popsal, mají ukrajinské ozbrojené síly podle mých propočtů kapacity. Proto dává smysl se z politických i vojenských důvodů o tuto akci pokusit.

Průlom mechanizovaných formací ve směru Záporoží – Melitopol – Perekopská šíje, který by byl pro ruskou grupirovku na jihu Ukrajiny vojenskou katastrofou prvního řádu, nejspíše letos neuvidíme. Přestože by se jednalo o operaci, která by v měřítkách druhé světové války byla spíše menší.

Ukrajině by ke splnění tohoto operačního zámyslu mohlo stačit uskupení o počtu nějakých 20 mechanizovaných brigád. Takový průlom je ale nejspíše mimo současné operační možnosti Kyjeva.

Anebo jsem něco podstatného přehlédl při kalkulaci ukrajinských sil? A pokud ano, je úder na pravobřežní Ukrajině hlavním úderem?

Zdeněk Kříž
autor působí na Katedře mezinárodních vztahů a evropských studií Masarykovy univerzity v Brně