natoaktual.cz

SPECIÁL: Útok na Ukrajinu

Zpravodajský souhrn
k ruské invazi na Ukrajinu

  • natoaktual.cz
  • Zpravodajství
  • Informační centrum o NATO
  • nato.idnes.cz

  • ANALÝZA: Pád Chersonu ukazuje, že Rusko není nedotknutelné

    19. listopadu 2022  13:57
    Ukrajinským ozbrojeným silám se nakonec podařilo do nástupu podzimní rasputice vytlačit ruské agresory z pravého břehu Dněpru. Porážky od Ukrajiny Moskva těžce nese. Pád Chersonu v kombinaci s předchozí mobilizací nejspíše zvětší politické pnutí v ruském vedení i celé společnosti, míní politolog Zdeněk Kříž z Masarykovy univerzity v Brně.  

    Osvobození Chersonu | foto: @MFA_Ukraine

    Co bylo smyslem chersonské útočné operace již bylo popsáno v analýzách zde a zde. Území, které Rusko díky zradě na ukrajinské straně obsadilo za přibližně jeden týden, bylo Ukrajinci dobýváno zpět za velkých ztrát živé síly a techniky několik měsíců.

    Přesto jde o nepochybný úspěch Ukrajiny, který má mnohé politické a vojenské konsekvence pro další vývoj války.

    Politicky jde pro Rusko o blamáž

    Na politické úrovni je osvobození Chersonu obrovskou blamáží pro Rusko a Vladimíra Putina. Chersonská oblast byla po smyšleném referendu prohlášena za integrální součást Ruska v jejích administrativních hranicích. Putin tedy ztratil „ruské město“.

    „Pokud si Putin myslel, že anektuje čtyři ukrajinské oblasti a Kyjev to nechá být, protože bude mít obavu z ruských jaderných zbraní, tak se znovu přepočítal.“

    Pád ukazuje, že Rusko není nedotknutelné. Pokud si Putin myslel, že anektuje čtyři ukrajinské oblasti a Kyjev to nechá být, protože bude mít obavu z ruských jaderných zbraní, tak se znovu přepočítal.

    Možná měl pravdu velký Putinův vzor, jenž kdysi prohlásil, že „jaderných zbraní se bojí ten, kdo má slabé nervy.“

    V médiích se poslední týdny spekuluje, že Západ začne vyvíjet tlak na Kyjev, aby byl svolný k ústupkům a s Ruskem jednal. Podle mého soudu by se Kyjev nyní neměl jednání s Moskvou bránit. Možná opravdu nastal čas usednout za jednací stůl a vyslechnout si, s čím ruská diplomacie přijde.

    Konec konců ruská grupirovka na pravém břehu Dněpru, která se ze závratě z úspěchu příliš vzdálila své logistice, dostala výprask. Moskvě začíná téci trochu červená. Má proto smysl si vyslechnout, co v Kremlu vymysleli.

    Rusko by mohlo nyní při případných vyjednáváních Ukrajině nabídnout, že by bylo ochotné uzavřít příměří na linii kontaktu a neusilovat o celé území Chersonské oblasti a dalších oblastí v jejich administrativních hranicích.

    Že by pro Ukrajinu bylo toto řešení nyní neakceptovatelné, není podstatné. Kyjev by prokázání dobré vůle jednat vlastně nic nestálo. Všichni vědí, že ruská diplomacie má za sebou dlouhou historii formulování návrhů, které jsou pro protistranu obtížně přijatelné. Možnost prosadit takový kompromis si Rusko bude muset teprve vybojovat na bojišti. A zatím k tomu vývoj nesměřuje.

    ANALÝZA: Ukrajinská ofenzíva dala Moskvě tvrdý úder. Bojeschopnost se snižuje

    Pád „ruského města“ už vyvolal vnitropolitický tlak v Rusku. Ruští imperialisté, nacionalisté, fašisté a další budovatelé „ruského světa“ již spustili ryk, že Putin vzdal ruské město.

    Před mobilizací argumentovali, že Rusko musí začít bojovat naplno. Mobilizaci vítali, jmenování generála Sergeje Surovikina kvitovali. Jeden by i řekl, že více živé síly do mlýnku na maso se projeví lepšími výsledky. Nestalo se tak.

    Špatně vycvičení „mobici“ a „kuzmové kuzmiči“ zatím nedokázali splnit úkol, při jehož plnění selhala ruská kádrová armáda. „Chochlové“ jí pustili řádně žilou na jaře a nyní melou v mlýnku ruské záložníky.

    „Válka začíná bolet i tu část ruské populace, která nepatří mezi národnostní menšiny, lidi na okraji společnosti, zločince, dobrodruhy a dobrovolné vojáky. Nikdo neví, co to přinese. V Rusku je možné skoro všechno.“

    Porážky od Ukrajiny Moskva těžce nese. Takže pád Chersonu v kombinaci s předchozí mobilizací nejspíše zvětší politické pnutí v ruském vedení i celé společnosti. Válka začíná bolet i tu část ruské populace, která nepatří mezi národnostní menšiny, lidi na okraji společnosti, zločince, dobrodruhy a dobrovolné vojáky. Nikdo neví, co to přinese. V Rusku je možné skoro všechno.

    Válka ukazuje, že Ukrajina není zhrouceným státem. Dokázala, že se umí bránit houževnatě a efektivně. Proto ji bude Západ podporovat. Dosavadní západní podpora byla rychlou improvizací. Z otevřených zdrojů se dá dovodit, že kromě shánění studenoválečných zásob hledal západní zbrojní průmysl i státní aparát cesty, jak navýšit zbrojní produkci.

    Plody tohoto úsilí se ukáží až příští rok. Proto je důležité, že i s „relativním málem“, které Ukrajina dostala, Kyjev umí adekvátně zacházet.

    Jinak řečeno rozsah západních dodávek zbraní v roce 2022 je sice mnohem vyšší, než si v roce 2021 uměl běžný bezpečnostní analytik představit, ale je menší než dodávky, které přijdou v roce 2023. Od prvního ledna 2023 začne být v USA aplikován zákon o půjčce a pronájmu, který Američané znovu aktivovali poprvé od druhé světové války. A „zahradní hadice“ nepovede tentokrát do Moskvy, ale do Kyjeva.

    Pád Chersonu způsobuje problémy také pro měření času. Jestliže „dočasně“ je přibližně 23 let a „navždy“ zhruba 40 dní, jaký je potom vztah mezi těmito specificky ruskými časovými jednotkami? To bohužel nevíme. Ale možná nám to Andor Šándor vysvětlí.

    Vojensky dopad značí novou realitu

    Osvobození pravobřežní Ukrajiny vytvořilo na jihozápadě Ukrajiny novou realitu. Některé její rysy jsou zřejmé.

    Dněpr jako přirozená přírodní překážka vytváří linii oddělující obě válčící strany. Na svém dolním toku se rozšiřuje do nivy, která má několik kilometrů. Velmi podstatně se redukují ruské šance obsadit Mykolajiv, Oděsu, celé ukrajinské pobřeží Černého moře a vpadnout do Moldavska.

    Znovu vybudovat předmostí pro vedení útočných operací na pravém břehu Dněpru je pro ruské síly v nejbližší budoucnosti téměř nemožné. Dva mosty přes řeku jsou silně poškozené a pro těžkou techniku nepoužitelné. Moment překvapení je pryč. Po druhé Rusko ty mosty nezíská tak snadno jako v úvodu války.

    Násilný přechod Dněpru silami vševojskové armády je variantou vysoce riskantní, kterou podle mého soudu nenapadne realizovat ani ruské velení. A na dolním toku už vůbec ne.

    „Chersonská útočná operace byla z ukrajinského hlediska bezpečnou variantou, jak uštědřit Rusku významnou porážku, při které bude krvácet a minimalizovat rizika pro vlastní síly.“

    Tanky přejíždějící po dně řeky a BVP plovoucí po hladině s cílem pod dělostřeleckým a leteckým krytím vytvořit předmostí na druhé straně a zbudovat pontonovou přepravu jsou jenom pěkné vize z propagandistických filmů z časů Varšavské smlouvy. Ruská armáda nemá schopnosti k řešení úkolu tímto způsobem. Ale ani ukrajinská.

    Proto je podle mého soudu málo pravděpodobné, že se ukrajinské velení bude snažit vytvořit předmostí na levém břehu Dněpru za účelem rozvíjení bojových operací. Pokud by to udělalo, mlýnek na maso by začal točit opačným směrem. Nemlel by ruské síly nýbrž ukrajinské.

    Zámysl chersonské útočné operace přímo počítal s tím, že ruské síly na pravém břehu Dněpru jsou izolované od logistiky a ukrajinské palebné údery jejich izolaci prohlubovaly. Proto se ukrajinské velení rozhodlo, opotřebovat jádro bojeschopných ruských sil právě zde a vytvořilo k tomu od května příhodné podmínky.

    ANALÝZA: Co se děje kolem Chersonu? Kyjev musí udeřit, než přijde rasputice

    Chersonská útočná operace byla z ukrajinského hlediska bezpečnou variantou, jak uštědřit Rusku významnou porážku, při které bude krvácet a minimalizovat rizika pro vlastní síly.

    V nynější situaci, kdy přišly podzimní deště, by ale vytvoření ukrajinského předmostí na levém břehu Dněpru s cílem rozvíjet úspěch a postupovat k Perekopské šíji ze severozápadu byl vysoce riskantní operační zámysl.

    Pod tlakem na úzká hrdla logistických tras v podobě přepravy přes Dněpr by bylo ukrajinské zásobování. Ruské síly stále mají zbraňové systémy, které by umožnily úspěšně narušovat ukrajinský týl. Lze očekávat nájezdy diverzně-průzkumných skupin z obou stran, které se budou snažit znepokojovat protivníka, ničit cenné cíle a získávat informace.

    Ukrajina v nedávných týdnech obdržela moderní pobřežní a říční hlídkové čluny, které jsou k tomuto typu operací určené. Americká zpráva z 10. listopadu 2022 deklaruje dodání 58 kusů. I jejich aktivity ale bude limitovat Dněpr, který možná v zimě zamrzne.

    Z hlediska Ukrajiny bude nyní důležité zajistit osvobozené území na pravém břehu, vystřídat jednotky, obnovit jejich bojeschopnost, přeskupit se, očistit území na pravém břehu od min a nástražných systémů, odsunout vlastní a ruskou poškozenou techniku do týlu a co nejrychleji ji znovu zprovoznit a obnovit zásobování obyvatel.

    Pro spravedlnost ale i propagandu bude nutné věnovat pozornost identifikaci a exhumaci hromadných hrobů civilistů, které po sobě ustupující „ruský svět“ zanechal. V Chersonu probíhaly v březnu vcelku velké demonstrace proti okupantům. Jak s jejich účastníky Rusové naložili, si zatím můžeme jenom domýšlet. Brzo se to ale dozvíme.

    Podle mého soudu na zajištění oblasti by mohly stačit jednotky, které mají vyšší počet mobilizovaných než ukrajinská kádrová armáda. Dejme tomu 2-3 brigády by měly být více než dost.

    Vyklizení pravobřežní Ukrajiny ukazuje, že generál Surovikin neztratil elementární soudnost. Pro Kyjev by bylo možná lepší, kdyby se rozhodl Cherson bránit a spotřebovávat materiál a živou sílu na bojišti, které je pro Moskvu nevýhodné.

    Ústup za Dněpr uvolnil Rusku síly kolem 20 000 vojáků. A vypadá to, že se jim podařilo stáhnout výsadkáře a námořní pěchotu. Tedy nejlépe vycvičené síly. Proto postradatelní „mobici“ v posledních dvou týdnech kryli jejich ústup a utrpěli při tom podle dostupných informací velké ztráty na živé síle a bojové technice.

    „Bláto sice neznemožní přesuny v pochodových proudech po zpevněných komunikacích, ale omezí možnost vést boj. Rozvinout se do bojové sestavy bude často téměř nemožné, protože by technika zapadla do bláta.“

    Na Ukrajinské straně by mohlo jít i o 40 000 uvolněných vojáků, kteří budou moci být nasazeni jinde. Co tedy bude dál?

    Jakékoli plánování dalších vojenských operací v nejbližších týdnech, dejme tomu do půlky nebo konce prosince, kdy nejspíše zem promrzne, musí vzít v potaz rasputici.

    Ta již přichází. Může se to velitelům nelíbit, mohou proti tomu protestovat, ale je to tak vše, co s tím mohou dělat. Bláto bude omezovat jak ruské, tak ukrajinské jednotky mnohem více než mráz v zimě. Přece jen ale bude větší překážkou pro stranu, která potřebuje útočit a musí útočící vojska zásobovat.

    Tou je nyní podle všeho spíše Ukrajina. Elementární vojenská logika velí kout železo, dokud je žhavé. Je nutné rozvíjet úspěch, nedat protivníkovi čas na přeskupení a organizovaný přechod do obrany, neumožnit jeho mobilizovaným zálohám po přecvičení v relativním klidu dorazit na bojiště a získat první zkušenosti. Je třeba na nepřítele dotírat a nutit jej přemýšlet, kde nechal tesař díru. Nyní je to nesmírně těžký úkol.

    Bláto sice neznemožní přesuny v pochodových proudech po zpevněných komunikacích, ale omezí možnost vést boj. Rozvinout se do bojové sestavy bude často téměř nemožné, protože by technika zapadla do bláta. Palebné souboje budou moci vést pouze čela útočících kolon, které tím budou ve velké nevýhodě.

    Obránce bude zhruba znát pravděpodobné trasy přesunu protivníka a bude mít možnost je napadat z boků. Po zastavení čela kolony ji napadne dělostřelectvem.

    „Následující týdny budou spíše vhodnější pro lehčí síly, které mohou bojovat stylem „udeř-uteč“ než pro větší mechanizované formace vybavené těžkou technikou.“

    Intenzivní využívání vrtulníkových výsadků ukrajinskou stranou ke krytí boků je nemožné, protože i ruské síly mají organickou vojskovou PVO a nemálo ručních protiletadlových zbraní. Ukrajina rozhodně nemá dost prostředků, aby takto postupovala a nesla ztráty s tím spojené.

    Následující týdny budou spíše vhodnější pro lehčí síly, které mohou bojovat stylem „udeř-uteč“ než pro větší mechanizované formace vybavené těžkou technikou. To se samozřejmě lehce napíše, ale hůře realizuje. Kde totiž zapadnou pásy, neprojedou kola.

    Ale co projde? Vznášedla. Malá i velká. Jsou sice hlučná a málo odolná, nicméně v blátě nezapadnou a prach vířit nebudou. Rád bych se mýlil, ale podle mého soudu jich Ukrajina nemá dost na cokoli většího, než jsou rušivé akce.

    Je pravděpodobné, že můžeme očekávat operační přestávku, kterou se ukrajinské velení bude snažit co nejvíce zkrátit. V ní by bylo rozumné potlačit a pokud možno i zničit ruské dělostřelectvo na levém břehu Dněpru. Palebné prostředky k tomu Ukrajina v podobě raketometů M142 a M270 má. A dostatek munice snad také.

    Dosažení Dněpru dává šanci vysunout vojskovou PVO, která umožní ukrajinskému dělostřelectvu v relativním klidu působit proti ruským palebným prostředkům na levobřežní Ukrajině. Mají delší dostřel i lepší průzkum. Je proto jenom otázkou času, než ruské kusy na levém břehu Dněpru umlčí.

    Ukrajinské letectvo se také nezdá být vyřízené.

    Lámání chleba přijde v mrazech

    Poslední úseky železnice v Chersonské oblasti z Krymu mezi Brilivkou a Poimou a trasy mezi Vesele a Novou Kachovkou se dostaly pod ukrajinskou palebnou kontrolu. Není žádný důvod toho nevyužít. Rusy čekají krušné časy.

    Mají štěstí, že Ukrajinci svými palebnými prostředky nedosáhnou na důležitý železniční uzel v Džankoj na Krymu. Ten je napojen na stále ještě funkční přístavy v Sevastopolu a Jevpatoriji, čímž je důležitý pro zásobování ruských sil v celé Chersonské oblasti.

    „Noci jsou v zimě delší, armáda s lepšími prostředky nočního vidění a lépe vycvičenými vojáky k jejich užívání bude mít proto výhodu. Cosi mi říká, že ta ruská to nebude. Ukrajina získá šanci navrátit zase kus území, o které na jaře přišla.“

    Jedna větev železnice z něj vede na sever do Melitopolu, druhá na severozápad k Chersonu. Ta třetí potom ke Kerčskému mostu, který ale nyní dle TASS prochází „běžnou údržbou“. Na zasažení výše zmíněného železničního uzlu by bylo potřeba něco s dosahem větším než 200 km. Železniční uzel v Melitopolu by ale zvládly i ATCM, které mají dosah 150 km.

    Generál Surovikin připravoval Rusko na ústup z Chersonu od samého počátku svého velení. Nyní tedy má ústup, který z vojenského hlediska dává smysl, protože ruská armáda byla na pravém břehu postupně opotřebovávána.

    Lze ale očekávat, že bude pod politickým tlakem, aby uvolněné síly využil k úspěchu, který Rusko v této válce rozhodně potřebuje. Za úspěch je v ruském vojenském myšlení tradičně považován pouze úspěšný útok.

    Je proto pravděpodobné, že nehledě na výše popsaná omezení počasím se budou ruské síly dále snažit prorazit u Bachmutu nebo jinde na Donbase a svůj tlak zesílí.

    Dobře informovaný, střízlivě uvažující a vojensky kvalifikovaný ukrajinský analytik Oleg Ždanov se domnívá, že se Prigožin a Surovikin vzájemně podpoří. Také ISW ve své analýze z 13. listopadu považuje tento scénář za pravděpodobný. Uvidíme.

    Ruskou logiku by tento postup měl. A pokud se budou ruské síly snažit tvrdošíjně opakovat zteče na stále stejných místech na Donbase, ukrajinští velitelé se jistě zlobit nebudou. Hlavní je nerušit nepřítele, když dělá chybu.

    Teprve až zamrzne, začne se lámat chleba. Neexistuje velký mráz. Je jenom špatně vystrojený voják a špatně udržovaná technika. Kdo si obstará lepší zimní výstroj, bude na koni.

    Noci jsou v zimě delší, armáda s lepšími prostředky nočního vidění a lépe vycvičenými vojáky k jejich užívání bude mít proto výhodu. Cosi mi říká, že ta ruská to nebude. Ukrajina získá šanci navrátit zase kus území, o které na jaře přišla.

    Podle mého soudu by bylo nerozumné pokoušet se prorazit na Donbase. Jednou z možností je zaútočit v Luhanské oblasti ve směru Svatove - Starobilsk a postupně si vytvořit podmínky proto, aby bylo možné vpadnout ruské grupirovce útočící na Bachmut do týlu. Druhou potom pokus o něco většího, například průlom k Melitopolu nebo Berďansku.

    Tento scénář by byl zcela v souladu s politickými proklamacemi, že se Ukrajina nevzdá Krymu. Průlom tímto směrem by Krym téměř odřízl od zásobování. A potom by stačilo počkat, až se buvol dopeče.

    Málo pravděpodobný je úder přímo na Rusko, například výpad k důležitému dopravnímu uzlu v Bělgorodu. Uvidíme, co se bude na bojišti dít, až se zima zeptá, co jsi dělal v létě. Rozhodně to bude poučné.

    Zdeněk Kříž
    autor působí na Katedře mezinárodních vztahů a evropských studií Masarykovy univerzity v Brně

    natoaktual.cz

    Barista i záchranář u kanónu

    Říjen 2019

    Poprvé v historii nechala armáda záložáky pálit z kanónů ostrými

    Dny NATO v Ostravě

    Září 2019

    Dny NATO navštívilo 220 tisíc lidí, ukázaly i nové vrtulníky pro armádu.

    Továrna na instruktory

    Červenec 2019

    Britský poradní tým s pomocí Čechů vyškolil už přes 9 500 vojenských instruktorů.

    Mraky prachu, vedro a léčky

    Červen 2019

    Jak vypadá příprava českých vojáků na misi v africkém Mali.

    Partneři portálu

    NATO PDD iDnes.cz Newton Media