České zahraničněpolitické zájmy v transatlantických vztazích

Vydáno 24.04.2006
Transatlantické vztahy lze v prvním přiblížení redukovat na vztahy s USA. Toto zjednodušení můžeme přijmout především s ohledem na zcela unikátní postavení Spojených států, jejichž globální dominance ještě posílila rozpadem SSSR.  

Význam transatlantických vztahů z hlediska českých zahraničně politických zájmů v posledních letech trvale roste. Přispěly k tomu následující skutečnosti:
• rozpad Sovětského svazu a naše vymanění se ze sféry jeho vlivu,
• postupné začlenění ČR do EU a NATO,
• trvalé zmenšování významu Atlantiku jako bariéry oddělující evropský a americký prostor,
• nová globální nebezpečí (terorismus, klimatické změny, nedostatek a nerovnoměrné rozdělení energetických surovin, ...),
• patnáctileté rozvíjení vzájemných vztahů.

Role ČR v transatlantických vztazích
Na druhé straně, ve spektru politických zájmů USA nehrají vztahy s ČR zdaleka tak významnou roli. To je nepochybně dáno nepoměrem v mezinárodním postavení ČR a USA. Nicméně, existují politické situace, kdy podpora ČR vyjádřená USA má svou nezanedbatelnou cenu. Příkladem je konflikt v Iráku a Afghánistánu.

Vraťme se však k českým zahraničně politickým zájmům v transatlantických vztazích. Dnešní svobodný svět již není konfrontován s nepřítelem v podobě mohutného a vojensky velmi silného komunistického bloku. Komunistické nebezpečí ztratilo na síle. Jisté riziko však představuje i nadále. Vedle něj narostlo nebezpečí terorismu. Proto je dobře, hrají-li USA hlavní roli v garanci světové bezpečnosti i dnes. Naším zájmem je, aby tomu tak bylo i nadále. Tím spíše, že USA, EU, potažmo ČR tvoří jeden civilizační celek postavený na velmi blízkých hodnotách, byť je uvnitř tohoto celku patrné poněkud odlišné směřování obou jeho částí. Na evropské straně vidíme přehnanou regulaci aspektů tržního fungování společnosti a mnohdy i jejich nerozumné obětování sociálním a ekologickým požadavkům. Cenou, kterou za to platíme je ztráta motivace lidí, vysoká závislost na státu, ztráta dynamiky a konkurenceschopnosti hospodářství. Na americké straně je zřetelně patrná jasná podpora individualismu, odpovědnosti a výkonnosti s náležitými ohledy na sociální a ekologické dopady. Vidíme americkou rozhodnost a akceschopnost ostře kontrastující s evropským appeasementem a nemohoucností.

USA: osamělý garant globální bezpečnosti?
Zájem na garantování světové bezpečnosti USA není pociťován všemi členskými zeměmi EU stejně. Pro nás je to však zájem klíčový. Jednu z příčin, proč tomu tak je vystihla M. Thatcherová, když napsala: „Němci jsou kulturní a talentovaný národ, ale v minulosti se u nich projevovala výrazná neschopnost omezovat vlastní ambice, či respektovat své sousedy.“

V tomto ohledu se český zájem stává i zájmem celoevropským. Na počátku devadesátých let H. Kissinger napsal: „Evropa a Amerika mají společný zájem: zabránit nespoutané národní německé a ruské politice, které by soupeřily o střed kontinentu.... Bez Ameriky by Velká Británie s Francií nemohly udržet politickou rovnováhu západní Evropy, Německo by bylo vystaveno pokušení nacionalismu, zatímco Rusku by scházel globální partner. A bez Evropy by se Amerika psychologicky, geograficky a geopoliticky změnila v ostrov u břehů Eurasie...“

Současnost staví před USA, EU a tedy i ČR takové problémy, při kterých se bez vzájemné spolupráce rozhodně neobejdeme. Poslední vyhlášení iránského prezidenta o vymazání Izraele z mapy světa by nemělo nikoho nechat klidným a přímo vybízí ke společné diplomatické aktivitě.

USA mají být pro Evropu inspirací
Mají být USA naším vzorem či soupeřem? Takto vyhroceně kladou otázku euroatlantických vztahů někteří evropští politici, jako kdyby neexistovaly i jiné možnosti. Přitom kalkulují s hrdostí Evropanů na své kulturní tradice a sociální vymoženosti, které nám nedovolují přijmout submisivní roli toho, kdo kopíruje vzor. Z toho však ještě nevyplývá, že bychom měli soupeřit.

Je dobré se inspirovat, což nutně neznamená ve všem následovat. Je také lépe spolupracovat, než začít soupeřit i tam, kde se spolupráce již dávno osvědčila.

Charakter spolupráce EU s USA vystihuje citát prezidenta Václava Klause z roku 2002: „Amerika vždy byla, a je i dnes, pro Evropu výzvou. Kdo se výzev bojí, prohrává. Proti větru je možné stavět ochranné zdi, ale i větrné mlýny. Volme radši to druhé.“

Petr Duchoň (ODS)
poslanec Evropského parlamentu
člen meziparlamentní delegace EP-USA

natoaktual.cz