Díky uznání, kterého se českým vojákům po celém světě pravidelně dostává, zvyšují prestiž ČR na mezinárodní scéně, a přispívají tak k posilování zahraničně-politického vlivu ČR. Zahraniční mise se podílí také na naplňování hospodářských zájmů ČR – aktivní účast při řešení konfliktů a následné post-konfliktní rekonstrukci vytváří plodné prostředí pro navázání či prohloubení ekonomické spolupráce s danou zemí.
A konečně, i když to nemusí být na první pohled patrné, zahraniční mise AČR představují způsob zajištění bezpečnosti samotné České republiky. Bezpečnostní strategie ČR se opírá o princip nedělitelnosti bezpečnosti, podle kterého nelze oddělovat bezpečnost ČR od bezpečnosti v euroatlantické, resp. globální oblasti. Podílem na řešení krizí v tomto měřítku tak Česká republika zvyšuje i svou vlastní bezpečnost.
Rozmístění českých vojáků v zahraničních misích odráží rozmístění hlavních rizik pro bezpečnostní a strategické zájmy ČR. V tomto smyslu je z hlediska vysílání zahraničních misí již od začátku 90. let hlavní prioritou Balkán, kam Československo, resp. Česká republika vyslala vojáky do mírových operací pod hlavičkou OSN a posléze NATO. V současné době je v misi KFOR v Kosovu již 13. kontingent AČR v počtu do pěti set osob.
V souvislosti s hrozbou terorismu je hlavní prioritou nejen ČR, ale i celého mezinárodního společenství oblast Blízkého a Středního východu. V roce 2002 vyslala Česká republika své vojáky do operace Trvalá svoboda na území Kuvajtu, o rok později jsme přispěli 7. polní nemocnicí v irácké Basře a příslušníci Vojenské policie začali s výcvikem iráckých policistů na základně Shaibah.
V současné době leží těžiště hlavního boje proti terorismu v Afghánistánu, což odráží i počty našich vojáků v oblasti. Zatímco v Iráku dnes působí pouhá dvacítka českých vojáků v rámci Koalice mnohonárodních sil (Multi-National Force – Iraq, MNF-I) a Výcvikové mise NATO (NATO Training Mission – Iraq, NTM-I), v Afghánistánu působí v rámci mise ISAF (International Security Assistance Forces) na čtyři sta českých vojáků. Jsou rozmístěni v hlavním městě Kábulu a dalších třech afghánských provinciích, přičemž od března letošního roku mají na starosti vlastní provinční rekonstrukční tým v Lógaru.
Za zmínku jistě stojí i vojenští pozorovatelé AČR, kteří působí zejména pod hlavičkou Organizace spojených národů. K říjnu 2008 působí v misích OSN celkem 13 vojenských pozorovatelů, a to v pěti zemích světa: v Demokratické republice Kongo, Gruzii, Kosovu, Afghánistánu a Libérii. Ze 117 členských zemí OSN, kteří svými jednotkami přispívají do mírových misí OSN, se Česká republika v září 2008 umístila až na 77. místě, přičemž všechny státy sousedící s ČR přispívají několikanásobně více. Takto nízký počet příslušníků AČR v mírových misích OSN působí poněkud zarážejícím dojmem, vezmeme-li v úvahu skutečnost, že podpora misím OSN je v zahraničně-bezpečnostních strategických dokumentech ČR zakořeněna stejně jako podpora misím NATO a EU.
Relativně novou kapitolou v oblasti zahraničních misí AČR jsou mírové operace pod hlavičkou Evropské unie. Česká republika se dosud zúčastnila tří vojenských operací EU: operace Concordia v Makedonii, Althea v Bosně a Hercegovině a nedávno zahájené operace v Čadu/Středoafrické republice (nikoli však vojenskými jednotkami přímo v Africe, nýbrž na úrovni velitelství operace). V příštím roce mají být navíc české a slovenské vojenské jednotky připraveny k nasazení v rámci konceptu EU Battle Group, jež předpokládá operační pohotovost jednotek do deseti dnů a schopnost nasazení v okruhu šesti tisíc kilometrů.
V současné době již Vláda ČR schválila návrh zahraničních misí AČR na rok 2009. Podle něj by mohlo v příštím roce působit v zahraničí současně až 1386 příslušníků AČR. Ve stejném rozsahu jako v roce 2008 by mělo pokračovat nasazení v misích v Kosovu, Iráku a Čadu. K podstatnému navýšení počtů by mělo dojít v Afghánistánu: do 645 vojáků v rámci mise ISAF a do 100 vojáků v rámci operace Trvalá svoboda.
Výzkum agentury STEM pro Českou televizi provedený na počátku října 2008 však ukázal, že proti navyšování počtů českých vojáků v zahraničních misí se staví více než dvě třetiny české veřejnosti. Vysílání českých vojáků do zahraničí je pro veřejnost obecně citlivou záležitostí a špatná bezpečnostní situace zejména v Afghánistánu a stále častější útoky na české vojáky včetně případů úmrtí se na postoji veřejnosti vůči zahraničním misím silně podepisují. Ani opozice vládní návrh nepodporuje; ČSSD a KSČM vidí ve vysílání dalších českých vojáků jen mrhání penězi a silami a kromě toho vládu kritizují pro nedostatečnou diskusi. Konečné slovo tak budou mít obě komory Parlamentu ČR, v jejichž kompetenci schvalování zahraničních misí leží.
Jana Urbanovská
Autorka je interní doktorandka
Katedry mezinárodních vztahů a evropských studií
Masarykovy univerzity
