Aliance od ranních hodin opětovně zasedala kvůli zahájení vojenského plánovaní ochrany Turecka v případě války v Iráku. Kolotoč povinných jednání však nekončí.

Tři členské státy - Francie, Německo a Belgie během jednání porušily takzvanou tichou proceduru a znemožnily, aby Severoatlantická rada pověřila vojenské orgány přípravou vojenských plánů a operací pro ochranu Turecka.

V opatřeních se počítá i s vysláním radarových letadel včasné výstrahy AWACS, rozmístění palebných raketových systémů Patriot či nasazení protichemických sil. Smyslem má být především odstrašení případného iráckého útočníka, protože Turecko by bylo jedním z hlavních míst, odkud by Spojené státy vedly útok na Irák.

Turecko požádalo Severoatlantickou radu o konzultace podle článku 4 Washingtonské smlouvy již dopoledne. Velvyslanci všechy 19 členských států v nich
pokračovaly odpoledne, ale marně. "Stále jde o požadavek zahájit vojenské plánování obrany Turecka," uvedl generální tajemník George Robertson.

Irák rozdělil Alianci
Pozorovatelé tvrdí, že Irák doslova rozdělil Alianci. Na jedné straně přitom stojí Francie, Německo a Belgie, podle jejichž zástupců v Atlantické radě by vojenské plánování obrany Turecka před případným odvetným útokem Saddáma Husajna bylo jen podnětem ke skutečnému rozpoutání ozbrojeného konfliktu v Zálivu.

Na straně druhé ostatních 16 členských států včetně České republiky, které s přípravou operací souhlasí.

O hlubokém rozkolu uvnitř Severoatlantické aliance hovořil i generální tajemník George Robertson. "Jde o vážný problém, zda přistoupit k vojenskému plánování. Nedohodli jsme se zatím ani po třech týdenech jednání," prohlásil Robertson pro belgické deníky.

Podle něj je však zřejmé, že členské státy budou o pomoci Turecku jednat tak dlouho, dokud nedospějí ke společnému koncensu, což je podle Robertsona jeden z obvyklých způsobů uvnitř Aliance.

NATO odložilo rozhodnutí na pondělí
Severoatlantická aliance jednala o ochraně Turecka naposledy minulý týden ve čtvrtek. O poskytnutí pomoci Turecku, jak navrhly USA, v případě vojenského útoku na Irák však ani po mimořádném zasedání velvyslanci členských zemí nerozhodli.
Generální tajemník aliance George Robertson tehdy ještě odmítl vyjmenovat země, které dohodě brání.

Ochrana Turecka je přitom jeden z bodů pomoci, o kterou požádaly formálně NATO Spojené státy před třemi týdny.

Oficiálně o žádosti informoval ministr obrany Donald Rumsfeld s tím, že žádost nijak nehovoří o přímé vojenské účasti spojenců z Aliance. "Atlantická rada získala poznatky, které zahájily vzájemný dialog o tom, co by měla Aliance udělat v případě války," uvedl Rumsfeld na tiskové konferenci v Pentagonu.

Spojené státy po spojencích v Alianci žádají celý balík opatření. Kromě ojenské ochrany Turecka, které by mělo v případné válce s Irákem poskytovat útočiště americkým jednotkám a mohlo by se stát terčem iráckých odvetných akcí, rovněž i otevření vzdušných prostorů členských států Aliance, přístavů, vojenských základen a poskytnutí speciálních letounů včasné výstrahy AWACS.

Ve výčtu možné pomoci Aliance nechybí ani poskytnutí plánovacích kapacit NATO, minolovek a hlídkových lodí. Spojené státy už dříve oznámily, že s přímou vojenskou podporou celé Aliance nepočítají. A to především s vědomím, že v Alianci rozhodují spojenci konsensem. Každý člen NATO se proto může sám rozhodnout posílit koaliční síly a postavit se v případě války na stranu Spojených států - vojensky podpořit.