Kdopak by se Hagela bál? Jeho vlastní republikáni, kteří v něm vidí Obamova trojského koně

21. ledna 2013  10:07
Prezident Barack Obama dnes oficiálně vstupuje do druhého volebního období, což kromě jiného také znamená , že příslušné výbory amerického Senátu začnou projednávat jeho nominace na nové obsazení postů v jeho druhé administrativě. U postu ministra obrany to podle všeho nepůjde hladce.
Analýza Daniela Anýže z Hospodářských novin  
Chuck Hagel se současným ministrem obrany USA Leonem Panettou (9.5. 2012) | foto: Ministerstvo obrany USA

Už na konci tohoto týdne bude zahraniční výbor Senátu posuzovat nominaci Johna Kerryho na místo šéfa americké diplomacie. A rovnou lze říct, že v jeho případě půjde více méně o formalitu. Kerry, který byl dosud předsedou výboru, nevzbuzuje mezi svými dosavadními kolegy žádné výrazné pochyby (lépe řečeno, ne tak zásadní, aby je vůči Kerrymu otevřeně vznášeli) a například republikán John McCain už jej na jednom z nedávných jednání výboru v žertu oslovil „pane ministře“.

Zcela jinou atmosféru lze ale čekat, až před armádní výbor Senátu (Committee on Armed Services) předstoupí Obamův kandidát na nového ministra obrany, bývalý republikánský senátor z Nebrasky Chuck Hagel. I když zdánlivě by to také měla být formalita, Obamovy demokraté mají v Senátu většinu v poměru 54 ku 46 hlasům, a ani republikánům by neměl vadit vyznamenaný veterán z Vietnamu, kterého John McCain kdysi označil za svého přítele. Takže teoreticky by měl Hagel docela snadno získat 60 hlasů, potřebných k překonání jakýchkoli případných obstrukcí.

Jenže je to jinak a pokud chtěl Obama svojí nominací Hagela zopakovat svůj šikovný tah ze začátku prvního funkčního období, kdy v roce 2009 v čele Pentagonu ponechal Roberta Gatese z předchozí administrativy George Bushe (což Obamovi například poskytlo určité „krytí“ pro ukončení vojenského angažmá v Iráku), tak tentokrát mu tento záměr vůbec nevyšel. Nebo lze snad dokonce ještě o trochu výstižněji konstatovat, že republikáni pokus o kamufláž předem prohlédli, a vůbec se jim nelíbí, co vše za Hagelovou nominací vidí.

„Chuck Hagel by byl tím nejvíce antagonistickým ministrem obrany historie USA.“

Republikánský senátor Lindsey Graham

„Chuck Hagel by byl tím nejvíce antagonistickým ministrem obrany historie USA,“ vystihl republikánský senátor Lindsey Graham intenzitu opozice vůči Hagelovi. Pokud bychom hledali jeden zlomový bod, kdy se Hagel s republikány rozešel, a oni s ním, tak se musíme vrátit do roku 2007. Do tehdejší horké americké debaty o dalším možném postupu v Iráku, která nakonec vyústila v Bushovo rozhodnutí o navýšení jednotek („surge“). Hagel, přestože v roce 2003 hlasoval pro možnost vojenského zásahu proti Iráku, toto rozhodnutí nejen odmítl, ale jako republikán se zařadil mezi mediálně prominentní kritiky iráckého tažení, a o rok později navíc právě kvůli tomu veřejně podpořil demokratického prezidentského kandidáta Obamu proti republikánovi Johnu McCainovi.

Hagel jako Obamův štít

V současném odporu Hagelových kritiků je ovšem více než jen, řekněme, uražená ješitnost. Jeho irácká „zrada“ totiž podle nich nebyla výjimkou, ale symptomem jeho celkového náhledu na bezpečnostně-zahraniční politiku USA. Připomínají, že Hagel jako senátor hlasoval proti americkým ekonomickým sankcím vůči Íránu a že v přinejmenším v jednom svém prohlášení podle nich lehkovážně připustil možnost, že svět se bude muset smířit s jaderně ozbrojeným Íránem. Mezi dalšími argumenty Hagelových oponentů pak jsou jeho kritické výroky vůči Izraeli a vůči tomu, že americká politika je podle Hagela příliš ve vleku izraelských zájmů. Opakovaně se zde připomínají Hagelova slova z roku 2006, kdy v jednom z rozhovorů uvedl, že americká „židovská lobby“ zastrašuje členy Kongresu.

Hagel jako trojský kůň

"Hagel je z pohledu jeho kritiků vlastně jakýmsi trojským koněm, kterého před sebe Obama předstrčil, aby ve svém druhém období ještě výrazněji prosadil své vlastní vidění strategie americké zahraničně-bezpečnostní politiky."

To vše dohromady podle Hagelových kritiků vytváří obraz muže, kterého si k sobě Obama bere jako štít pro obhajobu své politiky „leading from behind“. Tedy politiky, kdy Spojené státy nutně nebudou, jako už nebyly v Libyi, lídrem při řešení krizí, a kdy bude Amerika obecně mnohem zdrženlivější v použití své vojenské síly. Hagel je v tomto smyslu z pohledu jeho kritiků vlastně jakýmsi trojským koněm, kterého před sebe Obama předstrčil, aby ve svém druhém období ještě výrazněji prosadil své vlastní vidění strategie americké zahraničně-bezpečnostní politiky.

Možný jazýček na vahách: armádní rozpočet

Ve výše zmíněném výčtu výhrad proti Hagelovi ovšem chybí ještě jeden argument, a to věc, na kterou by měl Hagel jako případný ministr obrany USA zcela bezprostřední vliv. Silnější než například při rozhodování o případném postupu Američanů v Sýrii nebo vůči Íránu, kde by byl sice důležitým, ale jen jedním z více členů Obamova rozhodovacího týmu. To, co byl měl ovšem Hagel přímo „pod palcem“, by byl armádní rozpočet. A podle některých amerických komentátorů je potřeba právě tady hledat skutečnou příčinu odporu republikánů vůči jeho nominaci do čela Pentagonu.

Američtí politici, demokraté i republikáni, vědí, že americká armáda musí škrtat a šetřit. Mluvil o tom už Robert Gates, když v únoru 2009 prohlásil, že finanční „kohoutky obranného financování, které se otevřely po 11. září 2001, se začínají uzavírat“. Od letošního fiskálního roku 2013 se pak začíná realizovat desetiletý úsporný program, schválený pod názvem Budget Control Act v roce 2011, v rámci něhož by měl Pentagon celkem seškrtat bezmála 500 miliard dolarů. Tedy zhruba tolik, kolik činí letošní základní (bez válečných výdajů) armádní rozpočet. Republikáni se ovšem obávají, že Hagel je poslán na Pentagon s úkolem ještě daleko hlubších škrtů.

Republikáni například upozorňují na Hagelův rozhovor pro deník Financial Times ze září 2011. Hagel se v něm kromě jiného vyjádřil k obavám amerického ministra obrany Leona Panetty, který varoval, že případné další masivní škrty, tedy za rámec programu Budget Control Act, by zruinovaly americké vojenské síly. Což ovšem Hagel komentoval s tím, že rozpočet Pentagonu je „nafouknutý“, a dále ještě uvedl: „Pentagon musí zeštíhlet. Nemyslím, že by se naše armáda na sebe v dlouhodobém výhledu skutečně kriticky podívala.“

Přečtěte si další text Daniela Anýže pro natoaktual.cz:

Jsou tato slova signál, nebo dokonce důkaz, že Hagel by zavřel kohoutky mnohem těsněji, než bylo dosud oficiálně schváleno? Podle republikánů ano a jejich nervozitu ještě zvyšuje obecně napjatá rozpočtová situace, kdy se v rámci série neúspěšných jednání o narovnání amerických státních financí vznáší nad Pentagonem hrozba automatických rozpočtových škrtů (tzv. sequestration). Které, pokud by se je nepodařilo odvrátit, by podle republikánů už skutečně řezaly do živého, dohromady by šlo o dalších 600 miliard nutných úspor v horizontu deseti let.

Global Zero: Konec amerických strategických bombardérů?

Vedle „kvantity“ škrtů, kterou by podle republikánů Hagel prosazoval, jim pak dělá starosti i jejich „kvalita“, neboli struktura, čili konkrétní oblasti, kde by šetřil. Při své nedávné návštěvě v Praze na to narazil Kurt Volker, který byl v posledním roce administrativy George Bushe americkým velvyslancem při NATO. Volker upozornil, že ve srovnání s Robertem Gatesem – kterému i přes jeho jasně deklarovanou snahu škrtat republikáni důvěřovali – se u Hagela naopak obávají, kde by byly jeho priority. Zcela konkrétně pak Hagelovi kritici upozorňují na to, že Hagel loni podpořil iniciativu mezinárodního zájmového sdružení Global Zero, které kromě jiného požaduje osmdesátiprocentní redukci amerického jaderného arzenálu. Včetně vyřazení letounů B-52 a B-2 jako možných nosičů jaderných zbraní a včetně vyřazení ponorek typu Ohio bez toho, že by byly nahrazeny modernějšími plavidly s jadernými zbraněmi.

„Pokud by dosud byl výhled do budoucna už dost ponurý, tak teď ještě potemněl. Hagel byl najat, aby se stal předákem dalších budoucích armádních škrtů,“ charakterizoval Thomas Donnelly, bezpečnostní a obranný analytik washingtonského think tanku American Enterprise Institute, proč mají republikáni s Chuckem Hagelem takový problém. O to zajímavější by ovšem mohlo být jeho nadcházející nominační slyšení v Senátu. Svým způsobem by to mohl být střet dvou vizí budoucnosti amerických ozbrojených sil.

Daniel Anýž
autor je redaktorem Hospodářských novin

Dny NATO v Ostravě

Září 2016

Počtem účastnících se letadel rekordní Dny NATO v Ostravě vidělo 130 tisíc návštěvníků.

Šampionát odstřelovačů

Duben 2016

Jedna rána, dvacet sekund! Snajpři z devíti zemí soupeřili v preciznosti

Staronová Aerovka

Duben 2016

V historických hangárech Aerovky v pražských Letňanech se otevírá nová letecká expozice.

Jordánské bojovnice

Září 2015

„Křehcí zabijáci“ v maskáčích a s kabelkami se chtějí vyrovnat mužům. Osmička žen předvedla své bojové dovednosti.

Mise na Islandu

Srpen 2015

Čeští letci s gripeny už podruhé během relativně krátké doby střežili na několik týdnů v rámci mise NATO daleký Island.