Napětí mezi Spojenými státy a Severní Koreou existuje už desetiletí a nedávno eskalovalo. Co je na současné situaci nového?
Nový je nárůst severokorejských schopností. Jejich program jaderných a balistických raket za posledních deset let značně posílil, a to mnohem rychleji, než jsme čekali. Severokorejci až donedávna neměli schopnost zaútočit na americký kontinent, nyní však stále více roste přesvědčení, že to již dokážou.

Může to, že se americký prezident zapojil do ostrých slovních přestřelek se severokorejským vůdcem, sehrát pozitivní roli v řešení konfliktu?
Kdyby Donald Trump začal smířlivějším tónem, vyvolalo by to v regionu ještě více obav. Trumpovu ostrou rétoriku lze na jednu stranu vykládat jako známku amerického odhodlání, včetně závazku americkým spojencům, můžeme ji vnímat jako uklidňující. Na druhou stranu agresivní rétorika, která se neopírá o politické odhodlání jít do vojenského řešení, fungovat nebude. To bylo tím, co kritizoval americký senátor John McCain a jiní a Pchjongjang si je velmi dobře vědom toho, jak je pro Spojené státy složité preemptivně zaútočit na Severní Koreu.

Toho bude chtít Severní Korea využít.
Samozřejmě, a snahy Pchjongjangu vyvinout a udržet jaderné zbraně jsou nyní nadmíru jasné. Důvod je jednoduchý: Severní Korea je přesvědčena, že jaderné zbraně jsou tou nejdůležitější a životně důležitou pojistkou pro přežití režimu. Poučili se zdá se z osudu Iráku a Libye – z jejich úhlu pohledu byli Husajn a Kaddáfí Spojenými státy zlikvidováni, protože neměli jaderné zbraně.

Čína je pro Severní Koreu klíčovým spojencem. Může současná situace přitlačit Čínu k uplatnění většího vlivu na Pchjongjang?
Snad ano – Peking se chová seriózněji, včetně podpory sankcí OSN proti KLDR. Je stále jasnější, že vztah mezi Čínou a Severní Koreou není dobrý a Peking je z chování Pchjongjangu značně rozčarovaný. Na druhou stranu je také jisté, že udržet si onu strategickou nárazníkovou zónu (v podobě Severní Koreje) od amerického spojence (tj. Jižní Koreje) je pro Čínu extrémně důležité.

Vznik jednotné Koreje, která je spojencem Spojených států, je pro Peking noční můrou. Tedy udržení statusu quo na Korejském poloostrově zůstává pro Čínu nejdůležitějším vodítkem v přístupu k celé krizi, a zhroucení severokorejského režimu tak zůstává pro Peking stále nepřijatelným. To je důvod, proč Čína nesouhlasí s uvalováním takových sankcí, které by ohrozily samotné přežití režimu. V tomto smyslu se tedy přístup Číny nezměnil, i když Peking si nyní musí dávat více pozor na to, jak je jeho role vnímána Spojenými státy ve světle sílícího tlaku ze strany prezidenta Trumpa.

Může současná vypjatá situace na Severokorejském poloostrově znamenat, že by se problému mělo věnovat více pozornosti například i v Evropě?
Evropané se možná začínají více zajímat o dění kolem Severní Koreje právě díky rétorice prezidenta Trumpa. Severní Korea v současné době bezesporu představuje jasné nebezpečí, jak z pohledu úmyslu, tak z pohledu schopnosti zaútočit. Nicméně z dlouhodobého hlediska je třeba si uvědomit, že větší bezpečnostní hrozbou je Čína, a to jak v regionálním, tak světovém měřítku.

Zatímco současná pozornost je upřena na Severní Koreu, nesmíme pominout širší perspektivu. Zároveň je třeba se více zaměřit na roli Ruska v severokorejském jaderném a raketovém vývoji – a čekal bych, že právě v tomto směru se Evropané zapojí. Severokorejci mají údajně přístup k ruským technologiím, včetně raketových motorů.

Severní Korea se může zdát jako exotická země daleko od Evropy, ale jde o budoucnost mezinárodního režimu nešíření jaderných zbraní. A v neposlední řáde nám postoj Trumpovy administrativy k aktuální severokorejské krizi napovídá, jak se bude americký prezident stavět k mezinárodním krizím a také ke spojencům.