„Polezte ke mě a pomozte mi,“ rozčiluje se David Suntinger z rakouského týmu. Jeho kolegové ale nesmí, pravidla to během tohoto náročného úkolu na skalách neumožňují.

FOTOGRAFIE

Chvíli jakoby bezvládně visí na jistícím laně vysoko nad propastí. Čas běží. Pak protřepe ruce a při dalším pokusu se mu podaří na vodorovné lano napnuté mezi stromy opět vyhoupnout. Za pár chvil je pak celé tříčlenné družstvo už dole v cíli. Jako jedno z mála.

Extrémní armádní závod Winter Survival napříč Jeseníky pokračoval v úterý druhým soutěžním dnem.

Trasa měřila stejně jako první den zhruba 25 kilometrů, ale to pouze v ideálním případě, pokud týmy nebloudily a neurazily další kilometry navíc. „Chtěli jsme si ulehčit cestu a trochu jsme odbočili. Bylo to nakonec o několik kilometrů více,“ přiznal Dalibor Daříček z týmu Vzdušných sil.

Profil trasy byl velmi členitý, závodníci zdolávali rokle a kopce s poměrně značným převýšením. A prakticky celý den pohyb závodníkům znepříjemňovala hustá vánice a mrazivý vítr.

Na trase musely týmy splnit další náročné úkoly, přičemž právě adrenalinový ve skalách se ukázal asi jako nejtěžší. „Lanová dráha byla opravdu těžká, dala nám pořádně zabrat,“ konstatoval po úkolu Michal Pech z družstva Agentury logistiky ze Staré Boleslavi.

On i jeho týmoví kolegové prakticky celou trasu druhého dne absolvovali v lyžákách. „Živili jsme naději, že možná celou dobu pojedeme na lyžích. Nakonec to bylo asi 70 procent trasy, i když začalo vydatně sněžit,“ dodal další z týmu Jan Rada.

Na dvacetimetrové skále pod kopcem „Skalnatý“ museli dva členové týmu nejprve vyšplhat po stěně s pomocí lanového žebříku a sítě. Pak společně na laně vytáhnout nahoru na klaní plošinu třetího člena týmu.

Po vodorovných lanech nad dvacetimetrovou hloubkou se pak postupně dostat na vrchol skály a odsud slanit co nejrychleji po šikmém laně zase dolů do údolí.

Časový limit patnácti minut přitom splnily jen čtyři týmy ze třinácti, které v závodě pokračují. Už po prvním dnu totiž ze závodu kvůli drobným zraněním, které však podle organizátorů znemožňují další postup, odstoupilo hned pět družstev. Mezi týmy, které vypadly, je také družstvo dívek z polské Vojenské akademie pozemních sil z Wroclawi.

Už první den, zatímco většina družstev odpočívala v cíli, dívčí tým stále bojoval na trase. Když pak jedna z polských závodnic ze závodu odstoupila kvůli zranění, zbylé dvě členky týmu se rozhodly v závodě pokračovat alespoň mimo soutěž a připojily se k jiným družstvům, která rovněž přišla o jednoho z týmových členů.

Kromě lezení ve skalách absolvovali závodníci na trase ještě biatlonový závod a na Videlském sedle museli na čas přemísťovat dvousetkilové závaží na vzdálenost deseti metrů s pomocí lan.

K dispozici měli závodníci jeden fixní bod na stromě, na kterém byla zavěšena ocelová smyce s karabinou. Pak už záleželo na vynalézavosti týmů, jak si úkol zjednodušit. Některá družstva zvládla těžký kvádr odsunout do dvou minut, dalším úkol trval podstatně déle.

Podle průběžných výsledků zatím v závodě vede družstvo Agentury logistiky ze Staré Boleslavi, před týmy 73. tankového praporu z Přáslavic a 26. praporu horských myslivců z Rakouska. Ve středu na vojáky čeká minimálně dalších 25 kilometrů horským terénem a úkoly z vojenského lezení na skalním útvaru Rolandův kámen nedaleko Karlovy Studánky.