Argentina chce zbrojit, Čína a Rusko posilovat svůj vliv

29. června 2015  10:49
Lukáš Visingr
Připomněli jsme si 33 let od konce jednoho z asi nejpodivnějších ozbrojených konfliktů, které se odehrály v éře studené války. Dne 14. června 1982 skončila válka o Falklandy, v níž Velká Británie po několika týdnech intenzivních námořních a leteckých bojů obnovila svou kontrolu nad souostrovím, které se 2. dubna stalo terčem agrese Argentiny.  
Argentinská armáda momentálně disponuje především postarší technikou, na snímku letouny Mirage III. Dodávky z Ruska či Číny by to však mohly změnit. | foto: Ministerstvo obrany Argentiny

Ta si na ostrovy dosud dělá (velmi pochybně podložený) nárok a napětí kolem Falkland v poslední době opět vzrůstá, a to zejména kvůli ohlášeným argentinským nákupům čínských (a možná také ruských) zbraní. Ty by mohly podstatně ovlivnit bezpečnostní situaci, nehledě k tomu, že by tak Peking a Moskva mohly výrazně posílit své pozice na jižní polokouli.

Argentinské nároky na Falklandy

Navzdory dlouhé době, která uplynula od konfliktu, představují Falklandské ostrovy téma, jež poutá pozornost odborných i zpravodajských médií. Argentina se totiž dosud nevzdala nároků na tyto ostrovy, které sama označuje jako Malvíny a které chce „vrátit“, což je pozoruhodným požadavkem hlavně kvůli tomu, že jí prakticky nikdy nepatřily. Historická fakta, obyvatelstvo britského původu i přesvědčivé výsledky referenda z roku 2013 svědčí pro to, že ostrovy mají zůstat zámořským územím Velké Británie.

Přečtěte si související texty Lukáše Visingra pro natoaktual.cz:

Pro tu představují jeden z posledních zbytků jejího někdejšího světového impéria, avšak zbytkem o to žárlivěji hlídaným. Paradoxní na tom je, že v roce 1982 probíhala mezi oběma státy jednání o možném předání ostrovů, jež tak Argentina mohla získat i mírovou cestou, z několika důvodů se ovšem rozhodla pro ozbrojený útok, jímž chtěla Brity postavit před „hotovou věc“.

Říká se, že příslovečně korektní Britové nepokládali za nejhorší samotnou argentinskou agresi, nýbrž spíše skutečnost, že ji Buenos Aires provedlo uprostřed vyjednávání, což Londýn bral jako strašlivou proradnost. Nesporné je, že od té doby Britové odmítají jakékoli snahy Argentiny vyjednávat o statusu Falkland. Problém ale bohužel spočívá v tom, že z vojenského hlediska budou zkrátka vždy tahat za „kratší konec“, neboť ve prospěch Argentiny hraje to, čím zdůvodňuje své nároky na ostrovy, a to geografická blízkost, zatímco pro Londýn je to takřka „konec světa“.

Vzhledem k oslabování britské vojenské moci a záměrům Argentiny modernizovat své vojenské kapacity tedy logicky narůstají obavy, že by se Argentina mohla pokusit o opakování scénáře z roku 1982, tedy ostrovy „bleskově“ obsadit a poté doufat, že je Britové už nedokážou dobýt zpět.

Oslabování britské vojenské moci

Mnoho britských vojenských činitelů (včetně zesnulého admirála Woodwarda, jenž roku 1982 velel britskému svazu v jižním Atlantiku) vyjádřilo pochybnosti o tom, zda by dokázala Velká Británie ostrovy v současnosti získat zpět, pokud by je Argentina znovu násilně okupovala. Je nesporným faktem, že britské vojenské schopnosti prodělaly v některých ohledech dramatické oslabení. Britové v současnosti nemají ani jednu plnohodnotnou letadlovou loď, protože nosič HMS Albion slouží jen pro vrtulníky, nehledě k tomu, že Royal Navy dávno vyřadilo všechny palubní stíhací letouny Sea Harrier.

Přitom to byla právě tato letadla, jež díky svým radarům a raketám vzduch-vzduch poskytla efektivní vzdušné krytí pro britské lodě. Británie již vyřadila i své „pozemní“ stroje Harrier II, ale ty (na rozdíl od amerických) nenesly žádné radary, takže by vzdušné krytí stejně zajistit nedovedly.

Nová letadlová loď Queen Elizabeth bude zařazena do služby nejdříve roku 2016 a plné bojeschopnosti dosáhne zřejmě až v roce 2020, ačkoliv to bude záležet i na tom, jak se vyřeší vleklé problémy s letadly F-35B. Každopádně tady vzniká znepokojivě dlouhé „časové okno“, v němž Britové nebudou schopni provést u Falklandských ostrovů námořně-vzdušnou bojovou operaci. Stojí za zmínku, že roku 1982 pobídlo Argentinu k agresi mj. to, že britská vláda již avizovala odprodej tehdejších letadlových lodí (ale naštěstí jej nestihla realizovat).

V každém případě se nyní Britové snaží udržet na ostrovech síly, které by je mohly ubránit dostatečně dlouhou dobu, než by dorazily posily. Na Falklandách se proto nachází cca 1200 vojáků a čtyři stíhací letouny Eurofighter Typhoon, ostrovy často navštěvují i válečné lodě Royal Navy. Pro demonstraci odhodlání a „odhánění“ občasných argentinských narušitelů to zatím postačuje. Ale jak dlouho ještě?

Nové lodě a letadla pro Argentinu

Pokud totiž britské vojenské kapacity poklesly, pak ty argentinské naopak dosti narostly. Jako nejdůležitější akvizici je třeba zmínit zcela nové válečné lodě řady MEKO německé výroby, a to čtyři torpédoborce MEKO 360H2 a šest fregat třídy MEKO 140A16. Ačkoli některé z nich nyní nejsou v provozu kvůli nedostatku náhradních dílů, zbývající představují opravdu vysoce výkonná plavidla, mj. vybavená i obávanými protilodními střelami Exocet. Největší pozornost se ale věnuje snahám argentinského letectva získat výkonnější bojové letouny, protože nyní se může pochlubit jen zastaralými (byť v některých případech modernizovanými) letadly Mirage III/5, IAI Dagger a A-4 Skyhawk. V uplynulých letech jsme mohli zaznamenat mnoho pokusů Buenos Aires získat modernější stroje.

Ve hře je i vesmír

Čína má v provincii Neuquen na jihu Argentiny zbudovat a následně i provozovat základnu pro sledování a řízení kosmických těles. Pro ČLR to znamená především možnost daleko lepší práce s kosmickými prostředky nad jižní polokouli.

Tak například v roce 2013 se objevily zprávy, že Argentina jedná se Španělskem o odkoupení 12 stíhačů Mirage F1, kdežto o rok později bylo hlášeno, že bude prvním odběratelem zmodernizovaných izraelských letounů IAI Kfir Block 60. Už dříve se údajně snažila poptávat v USA stroje F-16 či F/A-18 a ve Francii stíhačky Mirage 2000, ale obě velmoci odmítly podobný obchod realizovat, a to nejen kvůli ohledům na Velkou Británii, ale i kvůli tomu, že Argentina není právě nejspolehlivěji platící zákazník.

Země se totiž dosud nevzpamatovala z ekonomických potíží, což je ostatně dalším zdrojem obav, jelikož také roku 1982 tehdejší vojenská junta vsadila na válku, aby odpoutala pozornost obyvatel od sociálních a ekonomických problémů. Spíše coby groteskní kuriozitu se dá ještě doplnit pokus Argentiny hovořit s Brazílií o dodávkách letounů Gripen z chystané brazilské licenční výroby. Jelikož se na projektu Gripen významně podílí britská zbrojovka BAE Systems, je scénář dodávky strojů tohoto typu do Argentiny už z podstaty nesmyslný.

Čína nabízí stíhačky FC-1 a J-10

Buenos Aires se však nevzdává. Všechny plány na akvizici západních letounů selhaly, a proto se ambiciózní jihoamerická země obrátila jinam. Už v roce 2013 se vyskytovaly informace, že se argentinské letectvo zajímá o čínské (resp. čínsko-pákistánské) stíhačky FC-1, těchto zpráv potom přibývalo a letos v únoru oba státy oficiálně oznámily ustavení pracovní skupiny, která má prozkoumat varianty prodeje čínských letadel do Argentiny, popřípadě také jejich licenční produkce.

Argentina projevuje zájem o 14 letounů, nemuselo by se však jednat jenom o lehké, především na dobrý poměr výkon/cena stavěné letouny FC-1 (známé též jako JF-17 Thunder). S nimi hodlá Čína pronikat zejména na trhy v chudších zemích Asie a Afriky. Těm nabízí toto letadlo de facto jako náhradu předchozího úspěšného exportního artiklu, totiž letounu F-7, což je vlastně vylepšená kopie slavného ruského MiG-21. Mezi zákazníky či zájemci tedy figuruje mj. Barma, Nigérie či Egypt.

V případě Argentiny ovšem experti z obou zemí doporučují, aby se jednalo spíše o výkonnějším stroji J-10 (exportní označení F-10 Vigorous Dragon), který je částečně postavený na technologiích izraelského programu Lavi. V tomto případě jde nepochybně o výkonný víceúčelový letoun, jenž se pravděpodobně dá porovnávat se západními letadly z konce 80. či počátku 90. let. Jeho nyní testovaná podoba J-10B dokonce disponuje i radarem s elektronickým směrováním paprsku (AESA). Každopádně však lze říci, že případné pořízení moderních čínských bojových letadel by velmi zvýšilo vojenské kapacity Argentiny a přineslo by problém pro Velkou Británii, protože čtveřice stíhačů Typhoon by početní přesile čínských strojů zřejmě nedokázala vzdorovat dostatečně dlouho.

Snahy Pekingu o posilování vlivu

Nadzvuková bojová letadla jsou tím, čemu se dnes z případných argentinských nákupů v Číně věnuje největší pozornost, nepředstavují však zdaleka jedinou položkou na seznamu. O novou techniku má zájem též loďstvo jihoamerické země, které údajně chce v „Říši Středu“ zakoupit nový ledoborec pro operace u Antarktidy (kde Argentina rovněž vznáší velké územní nároky), vlečné remorkéry a velké hlídkové lodě. V posledním případě pravděpodobně půjde o korvety třídy P-18N s výtlakem přibližně 1800 tun, z nichž by se měly první dvě postavit v Číně a pak další tři licenci v Argentině. Dále je známo, že pozemní armáda Argentiny jeví veliký zájem o osmikolový obrněný transportér VN1 od čínské zbrojovky NORINCO. Také ten by se posléze mohl vyrábět v Argentině, jež by se měla starat o jeho marketing a výrobu pro další státy Jižní Ameriky.

Na tomto trhu se Čína již řadu let intenzivně snaží uchytit, větší kontrakty se jí však zatím podařilo realizovat jenom ve Venezuele, které prodala mj. proudové cvičné letouny K-8 Karakorum, transportní letouny Y-8, radary protivzdušné obrany či lehké dělostřelectvo. Další menší smlouvy uzavřela mj. s Bolívií, Ekvádorem a Peru, ale její podíl na jihoamerickém trhu celkově stále výrazně zaostává za ruským, francouzským či americkým. Rozsáhlejší kontrakty s Argentinou by to mohly změnit, a navíc by se mohly stát i základem pro širší bezpečnostní a vojenskou spolupráci.

Bylo totiž oficiálně oznámeno také zahájení kooperace v oblasti využití vesmíru, v jejímž rámci má Čína v provincii Neuquen na jihu Argentiny zbudovat a následně i provozovat základnu pro sledování a řízení kosmických těles. Pro ČLR to znamená především možnost daleko lepší práce s kosmickými prostředky nad jižní polokoulí, kdežto Argentina by měla získat přístup k informacím z čínských družic.

Pomoc Argentině také od Moskvy

Kromě spolupráce s Čínou ovšem Buenos Aires hodně stojí o přízeň Ruska, které ostatně řadu let systematicky zvyšuje svůj mocenský vliv v Latinské Americe, v čemž (podobně jako Čína) sází na populistické, vesměs protiamericky zaměřené režimy. Největší význam má Venezuela, ruské zbraně si však již našly cestu do téměř všech států tohoto kontinentu. Argentina si zatím pořídila jen lehké cvičné letouny Su-29 a vrtulníky Mi-17, ale mluvilo se i o tom, že má zájem o bojové letouny Su-27/30/35 nebo o ruské komplety protiletadlových a protilodních střel.

Na počátku tohoto roku se pak objevily dokonce zprávy, že Rusko nabídlo Argentině prodej nebo pronájem 24 taktických bombardérů Su-24. V dubnu 2015 pak obě země podepsaly i smlouvu o strategickém partnerství a spekuluje se, že by Argentina mohla posléze poskytnout základny pro ruské válečné lodě (a)nebo strategické bombardéry, které by tak získaly možnost operovat v jižním Atlantiku.

Podpora nejen materiální

Čína a Rusko mohou dodat této jihoamerické zemi výzbroj pro útok proti Falklandským ostrovům; navíc obě už prakticky její nároky podpořily, když vyzvaly Londýn k přímým jednáním s Buenos Aires.

Zmíněné ruské letouny Su-24 by nepochybně měly pro Argentince značný význam, jelikož mohou nést širokou škálu protizemních a protilodních zbraní, díky kterým by mohly vyřadit obranu Falklandských ostrovů a potom se zapojit do boje proti britským lodím. Pozoruhodné rovněž je, jak Čína a Rusko chtějí vyřešit platební problémy Argentiny.

Moskva údajně nabídla letouny Su-24 výměnou za dodávky hovězího masa, jehož je Argentina jedním z největších dodavatelů a s jehož nákupy má Rusko potíže kvůli embargu (jež samo uvalilo na země EU). Čína má pro změnu zájem o bohatá ložiska ropy a zemního plynu, která se nalézají na dně moře v okolí Falklandských ostrovů a která jsou nepochybně rovněž jedním z hlavních důvodů, proč Argentinci o sporné ostrovy tolik stojí.

Výstraha pro Británii i celý Západ

Ruské a čínské „námluvy“ s Argentinou pravděpodobně získávají na intenzitě také v důsledku zhoršených vztahů Moskvy a Pekingu se Západem (kvůli Ukrajině a Jihočínskému moři), jsou ale současně důsledkem dlouhodobé a systematické snahy obou zmíněných velmocí uchytit se svým vlivem tam, kde dochází k úpadku vlivu Západu, resp. USA. A právě Latinská Amerika, kde mnoho proamerických režimů vyklidilo prostor levicovým populistům (typu již zesnulého Huga Cháveze), představuje snad nejtypičtější příklad.

Dá se to doložit i na dodávkách zbraní, protože tento region byl téměř výlučným trhem zbrojovek z USA a západní Evropy, kdežto na ruské zbraně se dalo narazit prakticky pouze na Kubě a v Peru. Od počátku nového tisíciletí si ale Rusko vybudovalo na tomto trhu hodně pevnou pozici a mezi jeho významné zákazníky se dostaly (vedle již zmíněné Venezuely) také např. Brazílie (která nedávno podepsala kontrakt o ruských systémech protivzdušné obrany) a Ekvádor, ale i jinak pořád velmi proamerické země jako Kolumbie a Mexiko.

O vybudování pozice v tomto regionu se však dnes snaží také Čína, která si za svého hlavního partnera patrně vybrala právě Argentinu. Pro Západ obecně a pro Velkou Británii konkrétně to pochopitelně znamená vážný problém, neboť Čína a Rusko mohou dodat této jihoamerické zemi výzbroj pro útok proti Falklandským ostrovům; navíc obě už prakticky její nároky podpořily, když vyzvaly Londýn k přímým jednáním s Buenos Aires. Pokud by na straně Britů stála dostatečně velká vojenská síla, nepředstavovalo by to vážnou hrozbu, ovšem realita dnes naznačuje, že „druhou válku o Falklandy“ by Britové pravděpodobně prohráli. Dá se to brát coby alarmující varovný příklad toho, co může hrozit dřívější světové velmoci, která tak výrazným způsobem zanedbá svou obranyschopnost.

Lukáš Visingr
autor je spolupracovníkem redakce časopisů ATM a Střelecká revue.

natoaktual.cz

Dny NATO v Ostravě

Září 2016

Počtem účastnících se letadel rekordní Dny NATO v Ostravě vidělo 130 tisíc návštěvníků.

Šampionát odstřelovačů

Duben 2016

Jedna rána, dvacet sekund! Snajpři z devíti zemí soupeřili v preciznosti

Staronová Aerovka

Duben 2016

V historických hangárech Aerovky v pražských Letňanech se otevírá nová letecká expozice.

Jordánské bojovnice

Září 2015

„Křehcí zabijáci“ v maskáčích a s kabelkami se chtějí vyrovnat mužům. Osmička žen předvedla své bojové dovednosti.

Mise na Islandu

Srpen 2015

Čeští letci s gripeny už podruhé během relativně krátké doby střežili na několik týdnů v rámci mise NATO daleký Island.