natoaktual.cz

SPECIÁL: Útok na Ukrajinu

Zpravodajský souhrn
k ruské invazi na Ukrajinu

  • natoaktual.cz
  • Zpravodajství
  • Informační centrum o NATO
  • nato.idnes.cz

  • Všechny Putinovy předválečné plány a sliby se proměnily ve smrt a zkázu

    5. června 2022  16:51
    Po sto dnech od ruské invaze na Ukrajinu je důležité si připomenout slova, kterými kremelský diktátor Vladimir Putin nikým nevyprovokovanou válku 24. února oficiálně odstartoval. Je zajímavé porovnat všechny jeho plány, sliby a hlavně cíle, kterými se snažil ospravedlnit útok na Ukrajinu s opravdovou realitou.  

    Vladimir Putin | foto: Lubomír Světničkanatoaktual.cz

    Když Putin zahájil invazi na Ukrajinu, předpokládal bleskovou kampaň, která skončí během několika dní. Mělo to být rychlé a násilné sesazení ukrajinské prozápadní vlády a pevné „znovuobejmutí bratrské“ země.

    1. Speciální vojenská operace

    Namísto „speciální vojenské operace“, jak útok Putin ve svém projevu pojmenoval, rozpoutalo Rusko největší válečný konflikt v Evropě od konce druhé světové války.

    Jen málokdo si představoval tak dlouhou a rozsáhlou kampaň. Kreml počítal s rychlým a komplexním vítězstvím, které jako silným otřesem zastaví ukrajinskou euroatlantickou integraci a vtáhne zemi zpět na oběžnou dráhu Ruska.

    Místo toho Rusko rozhodně prohrálo bitvu o metropoli Kyjev, bylo nuceno zcela ustoupit ze severní Ukrajiny a zaměřit se jen na východní oblasti Ukrajiny. To vše za masivních ztrát. Jak lidských, tak ve vojenské technice.

    Zatímco se Ukrajina houževnatě brání s podporu celého demokratického světa, Putinovi rychle docházejí možnosti, jak se vyhnout katastrofální porážce, která do posledního kousíčku rozdrtí ruské nároky na status vojenské supervelmoci a zároveň ohrozí budoucnost jeho režimu.

    2. Zabránit šikaně a genocidě

    Putin v projevu hlásal, že k útoku se rozhodl po výzvě vůdců proruských samozvaných republik na Donbasu. „Cílem (operace) je chránit lidi, kteří byli vystavováni šikaně a genocidě ze strany kyjevského režimu po dobu osmi let,“ prohlásil.

    Jak vypadá taková ochrana v praxi? Ve válce už zemřely desítky tisíc vojáků a civilistů a nejméně 14 milionů Ukrajinců přišlo o své domovy. Z napadené země uprchlo podle údajů Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) více než 6,5 milionu lidí, statisíce právě i z Luhanské a Doněcké oblasti, kterou chtěl Putin „chránit“.

    Za ruskými jednotkami zůstává zkáza. Například podle starosty Severodoněcku Oleksandra Strjuka zničily ruské dělostřelecké útoky kritickou infrastrukturu a devadesát procent budov. Ve městě, které mělo přes 100 tisíc obyvatel, údajně zemřelo na 1 500 civilistů. V oblasti stále zůstává asi 15 tisíc lidí v zoufalé situaci bez přístupu k jídlu, vodě, lékům a elektřině.

    „Ukrajina je nezcizitelnou součástí naší vlastní historie, kultury a duchovního prostoru,“ proklamoval ruský vládce Putin. „Toto jsou naši druzi, ti nejdražší - nejen kolegové, přátelé a lidé, kteří spolu kdysi sloužili, ale také příbuzní, lidé spoutaní krví, rodinnými pouty.“

    3. Denacifikace

    Jedním z hlavních Putinvých cílů byla „denacifikace“ Ukrajiny. Kremelskou propagandou dlouhé roky budovaný obraz Ukrajiny jako země ovládané hrstkou neonacistů, od kterých je nutné zemi očistit, vzal velmi rychle za své a odkryl skutečnou a předem připravovanou genocidu ukrajinského národa ze strany Ruska přesně v duchu: kdo není s námi, je nacista a fašista.

    A článek zveřejněný ruskou státní tiskovou agenturou RIA Novosti pak jasně potvrdil, že Putinovy řeči o „denacifikaci“ jsou ve skutečnosti kódem pro „deukrajinizaci“ Ukrajiny. Mrazivý text obsahuje podrobný plán na likvidaci ukrajinského národa. Uznávaný historik Timothy Snyder z univerzity Yale jej přímo označuje za „příručku genocidy“.

    Putin ani žádný z jeho nejbližších nedokázali přesně vysvětlit, proč považují Ukrajinu za „nacistickou“. Místo toho se do značné míry spoléhali na vnější neznalost současné Ukrajiny.

    Ve skutečnosti se nezávislá Ukrajina za poslední tři desetiletí etablovala jako sice nedokonalá, ale pulzující demokracie s pluralitní politickou kulturou, která je na světelné roky vzdálená autoritářskému modelu dnešního Ruska.

    Ruští propagandisté zcela přefukují ultrapravicový vliv na Ukrajině, kde jsou ve skutečnosti nacionalistické strany naprosto marginální ve srovnání s jinými vyspělými evropskými zeměmi. Jen pro představu, zatímco otevřeně krajně pravicová Marine Le Penová získala v nedávném prezidentském hlasování ve Francii více než 41 % hlasů, koalice předních ukrajinských krajně pravicových stran si dokázala v parlamentních volbách v zemi v roce 2019 zajistit pouhých 2,15 % hlasů.

    Naopak Rusko po invazi světu zcela odkrylo výsledky dlouholeté Putinovy mobilizace společnosti „toxickým nacionalismem“, který tvoří základní kámen jeho diktatury. Používáním písmene „Z“ jako symbolu podpory Putinovy války i označení invazních vojsk je mnohými právem přirovnáván k nacistickému hákovému kříži a poukazuje na to, že „denacifikaci“ zjevně potřebuje samotné Rusko.

    4. Demilitarizace

    Ukrajina měla být podle Putina demilitarizována a především zbavena údajné hrozby jaderných zbraní namířených „během chvíle“ na Moskvu. „Opakuji, že naše činy jsou sebeobranou proti hrozbám, které nám jsou vystaveny a před ještě větší katastrofou, než je to, co se děje dnes,“ tvrdil Putin.

    Ukrajina žádné jaderné zbraně nemá, vzdala se jich za po rozpadu Sovětského svazu. O jejich získání nikdy poté neusilovala a ani Západ v podobě členských zemí NATO nikdy o jejich rozmístění na ukrajinském území ani neuvažoval.

    Výsledkem Putinovy „demilitarizace“ je bezprecedentní podpora demokratických zemí z celého světa, které ukrajinským obráncům dodávají munici, vybavení a zbraně, o jejichž pořízení si v minulosti Kyjev mohl nechat jen zdát.

    5. Potrestání zločinů

    Putin avizoval, že cílem jeho „operace“ je také postavit před soud ty, kteří „spáchali četné krvavé zločiny proti civilistům, včetně občanů Ruské federace“ po prvním ruském vpádu v roce 2014, anexi Krymu a bojích na Donbase.

    Výsledkem je, že Mezinárodní trestní soud (ICC) naopak zahájil vyšetřování možných válečných zločinů ze strany Ruska. Kyjev tvrdí, že od začátku války identifikoval takových činů přes 10 tisíc a přímo na Ukrajině inspektoři sbírají důkazy a svědectví. Před kyjevský soud se dostal také první ruský voják Vadim Šišimarin, který se zpovídá z vraždy ukrajinského civilisty.

    Celý svět také obletěly záběry z ukrajinského města Buče nebo Mariupolu ukazující, jak si Putin ochranu civilistů představuje. Podle analytika prestižní americké Atlantické rady Petra Dickinsona vede Putin válku, která „kombinuje nejhorší výstřelky totalitního dvacátého století s brutalitou koloniálních výbojů devatenáctého století.“

    6. Žádné civilní oběti

    „Nebudeme nikomu nic vnucovat násilím,“ tvrdil Putin v projevu. Masakr v přístavním Mariupolu lze už nyní označit za jeden z možná nejhorších válečných zločinů 21. století. Dříve rušné město s téměř půl milionem obyvatel se stalo jedním ze symbolů ruské vyhlazovací kampaně.

    Vzhledem k tomu, že město ovládají ruské síly, neexistuje způsob jak ověřit počet obětí nebo posoudit skutečný rozsah katastrofy, která Mariupol postihla. Během posledních týdnů bojů starosta města Vadim Bojčenko odhadoval, že bylo zabito více než 20 tisíc civilistů. „Putin je větší zlo než Hitler a my ho musíme zastavit,“ vyzval.

    Putin nařídil doslova zničení města, přestože věděl, že statisíce civilistů nemohou z obklíčení jen tak uprchnout. Jedním případem krutosti za všechny další může být bombardování divadla navzdory velkému nápisu „děti“ před divadlem.

    Mariupol byl zničen, aby vyslal mrazivou zprávu všem Ukrajincům o osudu, který čeká na každého, kdo odmítne Putinovo pozvání připojit se k takzvanému „ruskému světu“.

    A nezměnila na tom nic ani skutečnost, že Mariupol byl většinově ruskojazyčným městem, které dříve podporovalo prokremelské politické síly.

    Ruské genocidní záměry se projevily už plně během prvních dvou měsíců konfliktu. Kromě toho, že se Putinovy invazní síly zapojily do masového zabíjení civilistů na místech, proměnily desítky ukrajinských měst a vesnic v trosky. A minimálně půl milionu Ukrajinců bylo násilně deportováno do Ruska

    7. Žádná okupace

    „Naše plány přitom nepočítají s okupací ukrajinských území,“ oznamoval Putin při zahájení invaze. Zdá se to být až úsměvné. Po selhání plánu na rychlé ovládnutí Kyjeva a stažení z většiny Ukrajiny nyní ruské jednotky okupují přibližně pětinu ukrajinského území, především na východě. Ukrajincům se navzdory velké přesile stále daří udržovat protivníka na východě země.

    Putin ve svém projevu přitom konstatoval, že žádnému národu nebude upírat právo na sebeurčení, zakotvené v článku 1 Charty OSN. Očividně ale po svém.

    „Připomínám, že ani při vzniku SSSR, ani po druhé světové válce se lidí žijících na určitých územích, která jsou součástí moderní Ukrajiny, nikdy nikdo neptal, jak si oni sami chtějí zařídit svůj život. Naše politika je založena na svobodě, svobodě volby pro každého, aby nezávisle určoval svou vlastní budoucnost a budoucnost svých dětí. A považujeme za důležité, aby toto právo – právo volby – mohly využívat všechny národy žijící na území dnešní Ukrajiny, kdokoli, kdo si to přeje,“ řekl.

    Právo Ukrajinců na existenci vlastního státu ale odmítl s tím, že jde o“ nezcizitelnou součástí naší vlastní historie, kultury a duchovního prostoru“.

    8. Vzdejte se!

    Ruský vládce před invazí vyzval ukrajinské vojáky, aby složili zbraně a vrátili se domů. „Vážení druzi! Vaši otcové, dědové, pradědové nebojovali proti nacistům, bránili naši společnou vlast, aby se dnešní neonacisté chopili moci na Ukrajině. Složili jste přísahu věrnosti ukrajinskému lidu, a ne protilidové juntě, která drancuje Ukrajinu a zesměšňuje stejné lidi,“ řekl.

    Všichni příslušníci ukrajinské armády, kteří by výzvu splnili, měli podle Putina dostat možnost „svobodně opustit bojovou zónu a vrátit se ke svým rodinám“.

    Výsledek? Odvaha a odhodlání, které v posledních několika měsících prokázaly miliony Ukrajinců tváří v tvář zahraniční invazi, znovu živě potvrdily legitimitu ukrajinské státnosti. Země reagovala na ruskou invazi bezprecedentní vlnou národní mobilizace s pomocí ze zahraničí. Ohromné množství ukrajinských i zahraničních dobrovolníků čelí houževnatě ruské přesile.

    9. Nepleťte se do toho

    Od chvíle, kdy ruské tanky 24. února překročily Ukrajinu, se Putin aktivně snažil vykreslit invazi jako svou „spravedlivou křížovou výpravu“. „Kdokoli se nám snaží bránit a tím spíše vytvářet hrozby pro naši zemi, pro náš lid, by měl vědět, že ruská reakce bude okamžitá a bude mít pro vás takové důsledky, jaké jste ve své historii ještě nikdy nezažili,“ hrozil Putin v projevu směrem k Západu, aby se do války nepletl.

    Svět ale neobyčejně jednotně podpořil Ukrajinu proti ruské agresi. Dodává zbraně, vybavení, pomoc. Rusko bylo během bezprecedentně krátké doby doslova odříznuto od zbytku civilizovaného světa. Tvrdé sankce vůči Moskvě nabírají neustále na intenzitě a Putinovy výhrůžky přiměl dosud vojensky neutrální Finsko a Švédsko podat žádosti o vstup do NATO.

    Na Ukrajinu proudí těžké zbraně i moderní systémy pro obránce dál a Putinovy hrozby včetně chrastění jadernými zbraněmi se rozplynuly. Nestalo se nic.

    10. Úkol splníte

    „Jsem přesvědčen, že vojáci a důstojníci ruských ozbrojených sil oddaní své zemi budou profesionálně a odvážně plnit svou povinnost,“ tvrdil Putin před invazí. Ukázalo se však, že ruské jednotky mají bídnou morálku. Velké množství ruských vojáků jednoduše opustilo své tanky a obrněná vozidla a uprchlo, nebo se vzdalo. Na bojišti umírají dokonce ruští generálové. O život přišlo podle ukrajinských zdrojů až 30 tisíc ruských vojáků.

    Roste počet zpráv o tom, že ruští smlouvou vázaní vojáci odcházejí z armády nebo prostě odmítají bojovat na Ukrajině, zatímco příslušníci ruské národní gardy argumentují, že jsou ze zákona povinni sloužit pouze v rámci hranic Ruské federace.

    Hněv na neschopné důstojníky vedl nejméně k jednomu incidentu , kdy vojáci přejeli svého velitele. Mezitím ukrajinská bezpečnostní služba zachytila četné telefonické rozhovory ruských vojáků, kteří volali domů a popisovali peklo, kterému na Ukrajině čelí. Často také ohromující rozsah obětí v rámci jejich jednotlivých vojenských jednotek.

    Co se týče pozemních sil, Moskva měla nad Kyjevem dvojnásobnou převahu a také desetkrát více letadel a pětkrát více obrněných vozidel. Za sto dní války ale ruská invazní vojska ztratila na Ukrajině vojenskou techniku v přepočtu za nejméně 200 miliard korun. A to jsou odhady a propočty ještě velmi střízlivé.

    „Přijatá rozhodnutí budou provedena, stanovené cíle budou dosaženy, bezpečnost naší vlasti bude spolehlivě zaručena,“ plánoval vládce Kremlu.

    Jeho plány na ovládnutí Ukrajiny se smrskly na půlměsíc na východě od druhého největšího ukrajinského města Charkova na severu, přes separatisty držená východoukrajinská města Doněck a Luhansk, až po západněji položený přístav Cherson na jihu. Ukrajinští vojáci vybavení moderními zbraněmi a bezpilotními letouny devastují ruské obrněné kolony. Ukrajinské střely potopily křižník Moskva, chloubu ruské černomořské flotily. Ruský postup je minimální.

    Putinova válka na Ukrajině se rychle stává nevyhratelnou proti protivníkovi, který má naopak vysokou morálku a bezprecedentní mezinárodní podporu. Podle řady analytiků lze očekávat pomalou, ale pokračující degradaci ruských sil, která nakonec může vést k absolutními kolapsu jako v roce 1917.

    Lubomír Světnička natoaktual.cz

    Barista i záchranář u kanónu

    Říjen 2019

    Poprvé v historii nechala armáda záložáky pálit z kanónů ostrými

    Dny NATO v Ostravě

    Září 2019

    Dny NATO navštívilo 220 tisíc lidí, ukázaly i nové vrtulníky pro armádu.

    Továrna na instruktory

    Červenec 2019

    Britský poradní tým s pomocí Čechů vyškolil už přes 9 500 vojenských instruktorů.

    Mraky prachu, vedro a léčky

    Červen 2019

    Jak vypadá příprava českých vojáků na misi v africkém Mali.

    Partneři portálu

    NATO PDD iDnes.cz Newton Media